Pro většinu lidí je chůze po ulici, sídlištěm, náměstím, návsí, parkem, podchodem, autobusovým či železničním nádražím a podobně zcela banální záležitostí. Ale co ti, kteří vidí špatně, nebo dokonce nevidí vůbec?...
Pro většinu lidí je chůze po ulici, sídlištěm, náměstím, návsí, parkem, podchodem, autobusovým či železničním nádražím a podobně zcela banální záležitostí. Ale co ti, kteří vidí špatně, nebo dokonce nevidí vůbec? Skutečně nikde nepřekážejí nevidomým a slabozrakým v pohybu prvky městského mobiliáře, které na veřejná prostranství přece byly osazeny s cílem všem občanům bez výjimky naopak pomáhat a městům a obcím dát přívětivější tvář?
Nevidomí a slabozrací lidé se denně setkávají s mnoha nepříjemnostmi až nebezpečími, v drtivé většině zbytečnými, snadno odstranitelnými. Jen vědět jak. Pokusím se to naznačit.
Nemám na mysli účinný systém uměle vytvářených hmatových a akustických opatření, podporujících samostatnost a bezpečnost nevidomých a slabozrakých lidí na ulicích a v dopravě, šířící se v České republice na základě platných stavebních předpisů. V tomto textu mně jde o:
reklamní stojany, stojany na jízdní kola, (nízko umístěné) dopravní značky, odpadkové koše, prodejní stolky a stánky apod., nevhodně umístěné na vodicích liniích;
nezastřižené větve stromů a keřů zasahující do průchozího profilu z parkových trávníků a domovních zahrad;
nevhodně umístěné lavičky na zastávkách městské hromadné dopravy a v parcích;
auta parkující na chodníku až u zdi domu, aniž to dopravní značka povoluje;
výkopy "zajištěné" polyetylénovým fáborkem vlajícím ve větru; konce lešenářských trubek trčících do prostoru, podobně jako o reklamní a informační skříňky a tabule, poštovní schránky, výkladce, příliš nízké provizorní přístřešky;
předzahrádky restaurací na chodnících atd.
Nevidomí i mnozí slabozrací zásadně chodí podél přirozených, případně umělých, vodicích linií. Přirozenými vodicími liniemi jsou stěny budov v ulicích, rozhraní chodník - trávník, zídky, ploty apod. Je tedy zřejmé, že na vodicí linii a v pruhu šířky alespoň 800 milimetrů od ní se nesmí nacházet žádná překážka. Z hlediska nevidomých a slabozrakých jsou překážkami všechny předměty uvedené výše v prvních třech odrážkách. Je tedy nutné usilovat o jejich umístění u obrubníku chodníku směrem k vozovce, nebo jinde mimo definovaný průchozí profil.
Lavička patří do zálivu nebo na podestu výšky zhruba 100 milimetrů. Předzahrádku restaurace slepý bez kolize obejde, je-li na podestě vysoké přibližně 100 milimetrů ohrazena plůtkem. Na chodníku parkující auto je nedobrou vizitkou práce policie a městských strážníků.
Jak zajistit výkopy, lešení, jak umisťovat a zajišťovat předměty zasahující do průchozího profilu z boku nebo shora, říkají zcela přesně stavební předpisy, konkrétně vyhláška č. 369/2001 Sb.
Stručně řečeno: překážka musí být zajištěna pevnou zarážkou pro bílou hůl ve výšce od 100 do 250 mm a ve výšce 1100 mm musí být pevné madlo barevně kontrastní proti pozadí. Že u výkopu to budou vhodně upevněná prkna nebo plůtek, není třeba zdůrazňovat.
Předměty, které by do průchozího profilu zasahovaly trvale, nechť sahají až na pochozí plochu, nebo je pro bílou hůl ošetříme soklíkem do výšky 100 mm či jinou zarážkou do výšky maximálně 250 mm, která může ustoupit za obrys až o 200 mm. Podchozí výška je pak minimálně 2100mm.
Dík patří všem, kdo se ve svých obcích v rámci své kompetence zlepšováním podmínek života lidem se specifickými problémy zabývají.
Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR
