Městský mobiliář má respektovat genia loci a zároveň se vyznačovat jednoduchostí a účelností, říkají odborníci. Jaká je praxe? zeptali jsme se Ing. arch. Liany Janáčkové, senátorky Parlamentu ČR a starostky Ostravy-Mariánských Hor a Hulvák.
Mariánské Hory a Hulváky jsou jedním z 23 městských obvodů Ostravy. Je to obvod velmi různorodý; jeho centrální část je obytná, zatímco na severu a jihu se soustředil průmysl. Stejně rozmanitá je jeho zástavba: V Mariánských Horách ji tvoří jak velké sídliště Fifejdy, tak činžovní a rodinné domy, zatímco Hulváky jsou téměř výhradně obytné, z 90 procent zastavěné rodinnými domy.
Má se odlišovat městský mobiliář podle toho, do které části je určen? Čili být jiný na sídlišti, ve staré zástavbě, ve vilové kolonii...?
Jedna věc je samozřejmě ideál a druhá skutečnost vzhledem k finančním možnostem - podstatné je, na co se seženou peníze, protože od nich se vše odvíjí. Je logické, že do každého typu zástavby by měl být mobiliář jiný; to zcela určitě. Zároveň by však mělo být celé území určitým způsobem řešeno koordinovaně, aby výsledek nebyl "každý pes jiná ves", čili měly by pro ně existovat určité jednotící prvky.
Jaká je tedy praxe?
Praxe je taková, že na Fifejdy seženu peníze vzhledem k existenci státního programu regenerace panelových sídlišť, zatímco pro jiné části peníze sehnat neumím. Nelze si nic nalhávat; pokud jde o investování z vlastního rozpočtu, je mobiliář až na posledním místě. Takže mimo sídliště se to řeší sporadicky, občas se podaří podle potřeb osadit lavičky či odpadkové koše. Ale i v případě regenerace sídliště Fifejdy na nějaké příliš honosné prvky městského mobiliáře nemáme. Je třeba v první řadě spravit domy, školy, cesty a až potom lze krášlit parter. U nás je ještě vše ovlivněno tím, že tu máme dost početnou skupinu problémového obyvatelstva. Už vícekrát se stalo, že jsme nechali opravit některé části městského obvodu, dali jim krásnou parkovou úpravu, vybavili je pěkným mobiliářem, načež se tam okamžitě nastěhovali problémoví lidé a ostatní návštěvníky prakticky vypudili.
Lze vůbec v případě městského mobiliáře čelit vandalismu?
Se sprejerstvím se, jak se zdá, už nějak vypořádáváme. Hlavně proto, že tato módní vlna už naštěstí opadá. Represe sice také hraje svou roli, ale minimální, protože pubescenti ji berou spíš jako dobrodružnou hru na to, že je policisté nechytí, než aby se báli postihu ze zákona. Jsem na radnici čtvrté volební období, čili patnáct roků. Moje zkušenost je taková, že když jednotlivé poškozené prvky městského mobiliáře pořád trpělivě opravujeme, poničené prostředí uvádíme do původního stavu, přestane to vandaly bavit. Je to sice velmi nákladný způsob, ale účinný.
Už jste se zmínila o financích a možnostech dotace ze státního programu regenerace. V něm však příliš mnoho peněz na rozdělení nebývá...
To je sice pravda, ale nám se podařilo získat dotaci už třetím rokem. Nejsou to sice žádné závratné sumy, tak šest nebo osm miliónů korun, ale díky za ně. Regeneraci sídliště provádíme komplexně, stejně jako jsme dělali komplexně opravu bytových domů. Je hotova asi z jedné třetiny. Vznikla tu parkovací stání, dětská hřiště, horolezecká stěna a další prvky, které do sídliště patří, aby se děcka mohla vyřádit a neměla čas na lumpárny. Asfalt až na jednu obslužnou komunikaci zmizel a nahradila jej zámková dlažba, jednotlivé části sídliště jsou navíc barevně odlišeny. Mobiliář nelze řešit samostatně, bez celkového řešení parteru. Na jeho komplexní regeneraci jsme zatím vynaložili asi 50 miliónů korun a každopádně je to vidět.
Jak lidé tyto změny vnímají?
Občané bydlící mimo sídliště se pochopitelně ptají, proč se pořád dávají peníze na Fifejdy. Ale já bohužel neumím sehnat peníze na stejnou obnovu dalších částí obvodu, neboť na to neexistuje žádný program. Jenže naši lidé by si zase až tolik stěžovat neměli, protože obecní domy už se opravují i mimo sídliště. My obecní majetek, a tedy ani byty, ve velkém neprodáváme. S tím málem, co jsme prodali, totiž máme špatné zkušenosti. Hlavně proto, že bývá dost velkým problémem, aby se lidé v domě s rozprodanými byty dohodli na další správě a údržbě objektu. My si majetek ponecháváme nejen proto, abychom z něho vybírali nájemné, ale také proto, abychom se o něj starali.
Vraťme se k mobiliáři. Existuje u vás nějaká celoměstská koncepce jeho řešení?
Zcela určitě nějaká pravidla pro celou Ostravu existují, ale nejsou tak striktní, aby ovlivňovala tvorbu v jednotlivých obvodech. Snad jen v případě přístřešků u zastávek MHD si město vyhradilo svou celoměstskou kompetenci, protože využívá tento mobiliář k reklamním účelům a má z toho nějaké peníze. Záležitostí města je také veřejné osvětlení. V ostatních případech mám celkem dost velkou volnost.
K reklamním účelům a jako zdroj příjmů se využívají i jiné prvky městského mobiliáře. Někde to bývají třeba lavičky.
Ano, znám je, i v Ostravě existují betonové lavice s reklamní plochou na jejich opěrné části. Mně se nelíbí; to není žádné výtvarné dílo, ale jen zpracovaná reklamní plocha. K reklamě mám vůbec velmi obezřetný přístup. Velice se mi třeba nelíbí, když reklama zakrývá celou plochu panelového sídlištního domu. U nás jsem něco takového zakázala. Domy mají zůstat čisté, bez omalovánek.
Existuje dostatečná nabídka kvalitního mobiliáře?
My využíváme nabídky jedné zlínské firmy, která nás docela zaujala. Škála nabízeného sortimentu je velká - od košů přes lavičky, orientační tabule, přístřešky MHD, vše v jednotném a kvalitním stylu. Lavičky jsou dřevěné s pokovovanými opěrkami, koše a další prvky vypadají také velmi dobře. Samozřejmě je to drahé, ale s tím se musí počítat. A když porovnám ceny s pražskými, vyjde nás to mnohonásobně levněji. Ale to je v pořádku; v Praze, zejména v její památkové rezervaci, je nutné respektovat historizující styly, což u nás v Ostravě není třeba. Takže nabídka rozhodně je, není nutné vše objednávat individuálně a za ještě více peněz.
