01.01.1970 | 12:01
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Proti proudu směrem k prosperitě

Mají malé obce šanci na přežití? Je život na západní hranici výhodou, či naopak? Tyto a další otázky jsme položili starostovi obce Boží Dar a senátoru Parlamentu ČR Ing. Janu Horníkovi.

Zaznamenali jste jako obec s pouhými 185 obyvateli v minulosti nebo současnosti snahy o sloučení s větším celkem?

Integraci už máme za sebou; od roku 1973 až do revoluce jsme byli nedobrovolnou součástí Jáchymova. O samostatnost jsme se snažili už od roku 1987, protože jako pouhá část jsme byli na naprostém okraji zájmu a možností mateřské obce. Ale tehdy byl trend zcela opačný, směrem k integraci. Samostatnost jsme proto získali až začátkem roku 1990, jako jedna z vůbec prvních šesti obcí v republice. Členy zastupitelstva jsme tenkrát nekooptovali, jak nám doporučovali z okresu, ale vymysleli jsme si vlastní volební systém. Z voleb vzešlo devítičlenné zastupitelstvo, které mne zvolilo starostou, tenkrát ještě neuvolněným. Začínali jsme od nuly, s rozpočtem 200 tisíc korun. Z nich jsme jako první investici vynaložili 40 tisíc na opravu věžních hodin na radnici, které už asi patnáct let nešly. Obec byla po padesáti letech socialismu dost zpustošená, proto jsme chtěli, aby aspoň zvonky hodin připomínaly, že se něco začíná měnit.

Máte u vás i školu. Jak se vám ji podařilo udržet za situace, kdy se školy ruší a slučují?

Školu jsme otevřeli v roce 1993, nejdříve jako malotřídku se třemi třídami a dětským útulkem. Prošla bezpočtem turbulencí, nebylo vždy lehké ji udržet, ale od začátku jsme si říkali, že škola je pro nás to nejdůležitější. Děti se přece musí někde dozvědět, z jakého prostředí pocházejí, a nacházet k tomuto prostředí vztah. Dnes je to příspěvková organizace, kterou tvoří pětitřídní škola, mateřská škola, družina a školní jídelna. Ročně na ni přispíváme 600 tisíci až 800 tisíci korunami a držíme ji zuby nehty. Dojíždějí k nám děti i z okolních osad, pro něž jsme zřídili vlastní dopravu mikrobusem. Rodiče ji platí asi z jedné třetiny, zbývající dvě třetiny hradíme z obecního rozpočtu.

Může si malá obec dovolit tak finančně náročné věci? Máte sice Klínovec, ale ...

Klínovec včetně hotelového komplexu na jeho vrcholu jsme koupili asi za 14 miliónů korun teprve předloni. Zatím je to ale spíš danajský dar, protože nám jenom odčerpává peníze. Město Jáchymov prodalo tento historický majetek už v začátku 90. let. Komplex pak měl různé majitele, z nichž žádný do něho neinvestoval, takže jenom chátral a posléze se dostal do konkursu. Lidé nám vyčítali, že je tato kulturní památka v tak hrozném stavu, takže jsme se rozhodli ji zachránit, přestože se nachází v katastru Jáchymova. Projekty na revitalizaci se už připravují. Jako první otevřeme letos rekonstruovanou vyhlídkovou věž.

Boží Dar vešel do povědomí také svou ježíškovskou poštou...

V tomto případě je autorem nápadu Česká pošta; my jsme se v této záležitosti začali angažovat až v poslední době. Letos v červnu bude 5. výročí otevření Vlastivědného muzea Boží Dar; při této příležitosti dokončíme nový Betlém s ježíškovskou poštou a také bude možné sem zasílat zásilky celoročně. Chceme kolem toho udělat trochu rozruch, aby to bylo zajímavější. Už jsme ve spojení s obdobnými obcemi v Německu, Rakousku a Finsku a začínáme dávat nápad dohromady.

Takže z čeho získáváte peníze?

Hned začátkem 90. let jsme se rozhodli, že nepůjdeme tehdy převažující cestou téměř stoprocentní privatizace obecního majetku. Prodali jsme za přijatelné ceny jen pár nepotřebných rodinných domků. Majetek, o němž jsme usoudili, že nám po jeho zvelebení opět prostředky vynese, jsme si naopak ponechali. Z prvních získaných peněz jsme nechali opravit střechu radnice, která je dominantou obce; je v ní i zmiňovaná škola. Další jsme vkládali do inženýrských sítí. Rozhodně jsme neudělali tu chybu, kterou vidím v mnoha obcích kolem sebe - abychom vypadali navenek hezcí, opravovat nejdříve chodníky, komunikace, veřejná prostranství, a pak začít kopat. Dnes máme hotovou kanalizaci, čistírnu odpadních vod, nové rozvody veřejného osvětlení, do každého domu vede kabelová televize a díky tomu teď může přijít na řadu internet. Až teď dochází na poslední fázi, kterou občanům dlužíme, tj. úpravu veřejných prostranství a komunikací. Bude stát asi 44 miliónů. Jsem moc rád, že naši občané pochopili náš záměr a nikdy si moc nestěžovali.

Ale pořád nevím, kde na to berete tolik peněz.

Obec nesmí být závislá na daňové výtěžnosti, ale musí si vytvářet vlastní prostředky. Z daní máme asi jen 1,2 miliónu korun; to letos spolkla jen úprava běžeckých tratí a úklid sněhu v zimě. Náš letošní rozpočet je 60 miliónů. Už jsem řekl, že jsme šli vlastně proti proudu, a to jsem pravicový politik! První peníze jsme použili na nákup nemovitostí, o nichž jsme věděli, že po úpravách z nich budeme mít příjem. Zakoupili jsme třeba bývalou ubytovnu lesní správy, rekonstruovali ji, dali do nájmu a dnes nám přináší do pokladny 200 tisíc korun. Takových aktivit máme hodně.

Pozdržte se u nich, prosím.

Tak třeba jsme využili sklepy pod radnicí a zřídili tam sklípek. Dříve tam byla kotelna. Tu nepotřebujeme, protože radnice stejně jako všechny naše obecní domy je vytápěná tepelnými čerpadly, což mimochodem přináší velké úspory. Sklípek jsme opět dali do nájmu, z něhož máme ročně kolem 300 tisíc korun. Nebo jsme vysoudili jeden původně obecní objekt, z něhož jsme udělali penzion, který opět přináší do rozpočtu peníze. V územním plánu jsme měli vymezený prostor pro zřízení benzinové stanice. Pořád nás někdo bombardoval s žádostí o povolení k jejímu zřízení, tak jsme si řekli, že to asi bude dobrý obchod, když je o to takový zájem, a v polovině 90. let začali s přípravou její výstavby. Kdybych tenkrát věděl, co nás všechno čeká... Bylo to neskutečné martyrium, takže kolaudace byla až v roce 2000, ale investice se nám už vrátila. Stanice je opět majetkem obce, ale provozuje ji, stejně jako všechny další služby, s. r. o. Služby Boží Dar, jejímž stoprocentním vlastníkem je obec.

Je výhodou poloha vaší obce na západní hranici, nebo přináší spíš nepříjemnosti?

Asi 20 kilometrů od nás je hraniční přechod Potůčky. Po jeho otevření tam dali okamžitě zelenou trhovcům, což obci přinášelo velmi zajímavé příjmy. My jsme původně říkali, že nic podobného jako obec zaměřená na cestovní ruch nechceme. Ale když v roce 1994 tehdejší ministr financí Kočárník sebral obcím výnos z poplatků z alkoholu a cigaret spotřebovaných v restauračních zařízeních, přišli jsme rázem o 800 tisíc ročně. Proto jsme se rozhodli udělat tržiště, ale regulované, se stálými prodejními stánky. Podařilo se nám nastavit docela vhodně poplatek za užívání veřejného prostranství a z tržiště nám začaly plynout slušné příjmy. Po čase jsme tržiště zrušili a postavili velkou prodejní halu s 58 prodejními místy. Jsem toho názoru, že když neumí od trhovců vybírat peníze stát na daních, tak to musíme umět my dole. Jsme si ale vědomi toho, že čas tržnic už pomalu končí a přemýšlíme o tom, co s touto halou uděláme později.

Měla jsem spíš na mysli takové negativní jevy, jako jsou běženci, prostituce...

Ještě před třemi roky se přes nás snažili utíkat běženci poměrně hodně. Ale snad proto, že jak na naší, tak na německé straně pracuje policie velmi dobře, převaděči zjistili, že tudy to nemá cenu a dnes o běžencích skoro nevíme. Prostituci se nám podařilo dostat z ulic už před jedenácti lety. Ze čtyř "nočních klubů" zbyl jeden, jehož provozovateli jsme dost důrazně naznačili, že děvčata na ulici nestrpíme. On tuto nepsanou dohodu respektuje. Pasáci, kterým se asi zdá, že je zde pole neorané, se tu s děvčaty občas objeví, ale v takovém případě policie dobře ví, co má dělat, takže podruhé se tu už tyto typy neukážou. Není pravda, že na potírání prostituce chybějí zákony. Chce to jen důslednost od obecní i republikové policie, od nás. A vydržet. Mnoha lidem, i mně, bylo zpočátku docela hodně vyhrožováno, ale dnes už nic takového neexistuje.

Zpět k ekonomice: Když vás tak poslouchám, mám dojem, že ve službách obce musí pracovat každý dospělý občan Božího Daru.

Nezaměstnanost u nás není. Naopak k nám denně dojíždí do práce zhruba 180 lidí z okolí, z Vejprt, Abertam, Klášterce, Ostrova, Božíčan, Karlových Varů. S převzetím Klínovce vytváříme další pracovní příležitosti a pokud se nám podaří uskutečnit vše, co jsme si naplánovali, přibudou další. V této době dokončujeme nebo připravujeme asi 35 velkých projektů v řádech několika set miliónů korun. Svou budoucnost vidíme jednoznačně v cestovním ruchu. Potřebujeme kvalifikované lidi, a to nejen středoškoláky a vysokoškoláky, ale i různé specialisty, jako například teď pro vznikající golfové hřiště. Naši spolupracovníci musí projít výběrovým řízením, psychotesty, grafologickými testy, jdeme opravdu do detailů. Všechny odborníky u nás v kopcích nenajdeme, i když se snažíme si je vychovávat. Zatím se ale musíme většinou spoléhat na ty z údolí.

Shrňme to tedy: Mají malé obce šanci?

Jednoznačně mají, či spíš měly. Obávám se totiž, že mnohé z nich ji už promarnily nevratnými kroky z posledních 15 let, kdy se za pár korun zbavily majetku, z něhož mohly mít zajímavé peníze. Rozhodně platí, že jen z daňové výtěžnosti se rozhodně vyžít nedá.

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down