Česká republika má samostatný zákon na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (č. 180/2005 Sb.). Podle zahraničních expertů jde o jeden z nejmodernějších zákonů v Evropské unii, který postavil schéma podpory výroby zelené elektřiny na nejlepších evropských zkušenostech.
Zákon kombinuje osvědčený německý, rakouský či francouzský systém pevných výkupních cen se španělským systémem zelených bonusů. Výsledkem je snížení transakčních nákladů systému podpory a vytvoření dlouhodobě stabilního a atraktivního prostředí pro podnikání v oblasti výroby ekologické elektřiny.
Cílem zákona je přispět k šetrnému využívání přírodních zdrojů a k udržitelnému rozvoji společnosti. Konkrétně pak vytvořit prostředí pro splnění indikativního cíle osmi procent podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů elektřiny na hrubé domácí spotřebě elektřiny do roku 2010 (v roce 2004 činil podíl zelené elektřiny 3,77 %). Tento závazek přijala ČR formou Přílohy II Smlouvy o přistoupení ČR k EU.
Zákon je současně implementací směrnice 77/2001/ES, o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou. Protože jednotné evropské schéma podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie neexistuje, ponechává směrnice na členských státech, aby "použily pro podporu obnovitelných energetických zdrojů na národní úrovni různé mechanismy včetně zelených certifikátů, podpory investic, daňových výjimek, snížení daní, refundace daní a systémů přímých cenových podpor".
Důvody, proč vůbec dochází k podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, shrnuje čl. 12 preambule směrnice: "Potřeba veřejné podpory obnovitelných energetických zdrojů je uznávána i v instrukcích Společenství pro státní podporu pro ochranu životního prostředí, kde je mezi jiným uvedena potřeba zohledňovat internalizaci externalit při výrobě elektřiny." Jinými slovy - ceny konvenční elektrické energie na trhu s elektřinou nejsou cenami tržními, protože neberou v úvahu negativní vlivy výroby elektřiny na životní prostředí a zdravotní stav obyvatelstva. Dokud nebudou tyto negativní vlivy (externality) zahrnuty do ceny (internalizovány), je třeba toto konkurenční znevýhodnění obnovitelných zdrojů energie kompenzovat.
PEVNÉ VÝKUPNÍ CENY A BONUSY
Pro výrobce je nejdůležitějším principem zákona garance stabilní výkupní ceny po dobu patnácti let od uvedení elektrárny do provozu. To v praxi znamená, že výkupní cena platná podle cenového výměru Energetického regulačního úřadu v roce, kdy výrobce dodal první kWh do sítě, mu zůstává zachována po dobu patnácti roků a navíc je valorizována indexem cen průmyslových výrobců. Tento princip odstraňuje největší slabinu dnešní podpory obnovitelných zdrojů, totiž riziko, že Energetický regulační úřad meziročně sníží výkupní ceny a výrobcům se rozsype cash flow a schopnost splácet úvěr. Stabilita výkupní ceny je pro investory současně pozvánkou pro jednání o zajištění komerčního bankovního úvěru pro financování kvalitních projektů. Postupně se bude zvyšovat podíl komerčního financování projektů a snižovat výdaje či dotace z veřejných zdrojů.
Výrobce zelené elektřiny si může svobodně vybrat ze dvou na sobě nezávislých systémů podpory. Může nabídnout elektřinu provozovateli distribuční soustavy za pevně stanovenou výkupní cenu s tím, že ten má povinnost od něj veškerou vyrobenou elektřinu z obnovitelných zdrojů vykoupit. Pevně stanovené výkupní ceny jsou diferencovány podle specifických nákladů výroby elektřiny v jednotlivých typech zařízení (vodní, větrné, solární, geotermální či elektrárny na biomasu).
Druhou možností výrobce je zvolit systém zelených bonusů. V něm nabídne elektřinu obchodníkovi na trhu za tržní cenu a navíc obdrží od provozovatele distribuční soustavy prémii v podobě zeleného bonusu. Součet tržní ceny elektřiny a zeleného bonusu by měl výrobci - v případě, že jeho projekt odpovídá standardní ekonomické efektivnosti - zajistit o něco vyšší výnos než v systému pevných výkupních cen. Hodnota zeleného bonusu dlouhodobě garantována není, což umožňuje Energetickému regulačnímu úřadu meziročně reagovat jeho výší na vývoj tržních cen silové elektřiny na trhu. Zákon podporuje také výrobu elektřiny pro vlastní spotřebu. V tomto případě vzniká výrobci právo na úhradu zeleného bonusu.
JAKÁ JSOU FAKTA?
Provozovatelé regionálních distribučních soustav budou - tak jako doposud - rozpočítávat vyšší náklady na elektřinu z obnovitelných zdrojů do konečných cen elektřiny pro všechny spotřebitele. V debatě o obnovitelných zdrojích energie je často slyšet argument, že obnovitelné zdroje jsou sice pěkné, ale moc drahé a občané nesnesou všechno. Jaká jsou fakta? V roce 2004 přispíval každý občan na podporu obnovitelných zdrojů částkou necelých tří haléřů na jednu kilowatthodinu - při průměrné ceně elektřiny 2,66 Kč/kWh, tedy zhruba jedním procentem ceny elektřiny. V roce 2010, při naplnění podílu osmi procent zelené elektřiny na hrubé domácí spotřebě elektřiny, by měli zákazníci podle propočtů Energetického regulačního úřadu přispívat na jednu kilowatthodinu zhruba čtrnácti haléři, tedy šesti procenty nominální ceny. Pro srovnání: od roku 1989 vzrostla postupně cena elektřiny téměř o 400 procent.
Novinkou letošního roku je také potvrzování původu elektřiny. To vychází z novely energetického zákona, podle které je obchodník s elektřinou "povinen uvádět při vyúčtování dodané elektřiny konečným zákazníkům jako součást dokladů údaje o podílu každého zdroje elektřiny na celkové směsi paliv dodavatele za předchozí rok, odkaz na veřejný zdroj informací o dopadu výroby elektřiny na životní prostředí". Proto zákon na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů zavádí povinnost výrobce zelené elektřiny zajistit samostatné měření vyrobené elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. Potvrzení původů elektřiny z obnovitelných zdrojů vydává výrobci operátor trhu s elektřinou.
VÝROBA ELEKTŘINY Z BIOMASY
Největší potenciál má v České republice výroba elektřiny z biomasy. Podle expertních odhadů by se měla biomasa podílet v roce 2010 čtyřiceti procenty na výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a měla by produkovat 2,2 TWh elektrické energie. Základní předností je skutečnost, že uvolněný oxid uhličitý nenavyšuje antropogenní skleníkový efekt a nepodílí se na globálním oteplování. Biomasa má uzavřený cyklus uhlíku. To znamená, že všechen uhlík emitovaný během produkce energie byl předtím rostlinami vázán prostřednictvím fotosyntézy. Z toho vyplývá, že bioenergie - na rozdíl od fosilní energie - nepřispívá k zesilování klimatických změn. Pěstování biomasy vytváří nová pracovní místa a je alternativou pro venkov.
Zákon se vyrovnává i s citlivým tématem společného spalování uhlí a biomasy. Aby si dva různé typy využívání energetické biomasy nekonkurovaly, určuje pro spoluspalování biomasy s fosilními palivy nižší ceny než pro její čisté využívání. Tímto opatřením se Energetický regulační úřad řídil již při tvorbě výkupních cen pro tento rok. ČEZ v reakci ohlásil záměr omezit spoluspalování ve svých zařízeních na dvě elektrárny. Regulace zjevně funguje.
Autoři zákona měli připravenu i část, jejímž cílem bylo podpořit výrobu tepelné energie z obnovitelných zdrojů. Opírala se o právo státu požadovat na investorovi, který financuje stavbu z více než poloviny z veřejných zdrojů, aby jako podmínku veřejné podpory přijal vyšší ekologické standardy vytápění. Konkrétně návrh zákona stanovil povinnost zajistit alespoň 20 % tepelné energie z obnovitelných zdrojů.
Cílem bylo motivovat investory, architekty a projektanty k začlenění solárních kolektorů, kotlů na biomasu či tepelných čerpadel do projektů. Výjimkou byly případy, že objekt je napojen na zdroje centrálního zásobování teplem, jde o nízkoenergetickou stavbu nebo by se investiční náklady na vytápění prodražily o více než polovinu. Poslanci však většinou sedmi hlasů princip ze zákona vypustili s tím, aby Česká republika počkala na jednotnou právní úpravu Evropské komise a Evropského parlamentu.
Přesto, nic nebrání moderním obcím, aby při stanovení kritérií výběrových řízení požadovaly splnění podmínky zajištění podílu výroby tepelné energie z obnovitelných zdrojů energie. Zvýšené investiční náklady se vrátí v podobě snížených provozních nákladů, což je zajímavé především v oblasti výstavby sociálního bydlení.
PERSPEKTIVNÍ VĚTRNÁ ENERGIE
Druhým nejperspektivnějším obnovitelným zdrojem v horizontu následující dekády je větrná energie. Během následujících pěti let očekáváme nárůst výroby z 20 GWh na 930 GWh. To v praxi znamená realizaci desítek projektů větrných farem převážně v oblasti Krušných hor a Vysočiny. Technologie větrných elektráren procházejí nebývale rychlou modernizací. Aby nedocházelo k importu zastaralých technologií, omezuje Energetický regulační úřad podporu pouze na technologie, jejichž podstatná část (rotor a stator) nejsou starší dvou let. S instalací dalších elektráren dochází k postupnému odstraňování mýtů o větrné energetice.
PŘÍNOS ZÁKONA PRO OBCE
Z pohledu moderní obce umožňuje zákon iniciativu v oblasti zajišťování vyšší energetické samostatnosti obce formou instalací elektráren na obnovitelné zdroje energie. Ve vazbě na princip označování původu elektřiny pak může obec formulovat vlastní politiku ochrany klimatu.
Perspektivnost rozvoje instalací obnovitelných zdrojů se přenáší od vyjednávacích schopností se Státním fondem životního prostředí či schopností vyjednat podporu z Operačního programu Infrastruktura ke schopnostem projekt dobře připravit a jednat s bankou o regulérním komerčním úvěru. Biomasa umožňuje provázat energetickou politiku obce se zemědělskou. Výsledkem je zvyšování soběstačnosti a udržitelný rozvoj obce.
Zákon je zlomovým momentem na cestě k udržitelné moderní energetice v České republice. Poprvé je v zákoně přiznán obnovitelným zdrojům energie význam při ochraně klimatu a ochraně životního prostředí. Protože zákon vytváří stabilní a atraktivní prostředí pro podnikání ve výrobě čisté elektřiny, bude hrát klíčovou roli při zlepšení kvality života občanů České republiky.
Na zákon čekají desítky investorů, banky připravují nové speciální bankovní produkty. Není divu, naplnění závazku vyvolá odhadované investice ve výši 48 miliard korun do roku 2010.
Co podporuje nový zákon na podporu obnovitelných zdrojů energie (OZE): § 3
-výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (vodní elektrárny, větrné elektrárny, elektrárny na biomasu, geotermální elektrárny, fotovoltaické eleektrárny) + elektřina z důlního plynu z uzavřených dolů,
-biomasa včetně skládkového, kalového plynu a bioplynu (přičemž druhy a způsoby využití biomasy stanoví prováděcí předpis Ministerstva životního prostředí).
spoluautor zákona
ekolog a konzultant
ecoconsulting, s. r. o.
