Už od ledna zdraží domácnostem, ale i obcím a jejich organizacím jimi odebíraná tepelná energie. Mluvčí Teplárenského sdružení ČR Mgr. Pavel Kaufmann koncem listopadu uvedl, že nejvíce stoupne - v průměru zhruba do deseti procent, cena tepla vyráběného z uhlí. Důvodem je růst cen hnědého uhlí, který se má napřesrok pohybovat mezi osmi až deseti procenty.
Ještě předtím však už letos v září Energetický regulační úřad (ERÚ) vydal své cenové rozhodnutí č. 7/2007 k cenám tepelné energie, které nabude účinnosti k 1. 1. 2009. Opatření obsahuje zásadnější změny závazných podmínek pro sjednávání a tvorbu ceny tepelné energie. Například zpřísňuje a zpřesňuje kritéria pro uplatnění oprávněných nároků do ceny tepla. Tak třeba nebude-li tepelné zařízení dosahovat předepsané účinnosti, bude si moci do cen tepla zahrnout pouze náklady na palivo do její stanovené výše.
Ceny tepla jsou diskutovaným tématem. Pravda, každého zákazníka teplárenské společnosti - lhostejno, jde-li o domácnost, nebo o obcí zřizovanou školu, domov pro seniory či knihovnu - především obvykle zajímá samotná výše záloh a konečného vyúčtování za teplo než "širší souvislosti". Přesto stojí za to věnovat se i jim, neboť patrně od října 2009 by mohla začít platit novela zákona o cenách a na obzoru je rovněž implementace Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/32/ES, o energetické účinnosti u konečného uživatele a energetických službách.
MĚSTO X, NEBO MĚSTO Z?
Zkusme si však nejprve zodpovědět zdánlivě prostou otázku: Ve městě X platí domácnost za teplo 600 Kč/GJ a ve městě Z pouze 360 Kč/GJ. Kde bychom chtěli bydlet? Nespěchejme s rozhodováním a počkejme s odpovědí, dokud nezjistíme i průměrnou spotřebu tepla v bytech obou měst. Porovnáme-li totiž vysokou cenu tepla a jeho nízkou spotřebu (30 GJ/rok) ve městě X s vyšší spotřebou (50 GJ/rok) a nízkou cenou tepla ve městě Z, zjistíme, že roční náklady v obou městech jsou vlastně stejné (600 Kč/GJ x 30 GJ/rok = 18 000 Kč/rok ve městě X a 360 Kč/GJ x 50 GJ/rok = 18 000 Kč/rok ve městě Z). Ač to vypadá paradoxně, přesto by možná bylo lepší vybrat si k bydlení město X s dražším teplem, ale nízkou spotřebou. Že má město Z ještě výhodu potenciálu velkých úspor tepla? Asi ano, jenže úsporná opatření také něco stojí a zpravidla se promítnou buď do konečné ceny tepla, nebo do nákladů na bydlení.
Příklad, který uvedl tiskový mluvčí Teplárenského sdružení ČR Mgr. Pavel Kaufmann, naznačuje, jak složité a někdy i zavádějící může být pouhé porovnávání toho, jak vysoké účty za dodávku tepla a teplé vody v různých obcích platí občané (i další koncoví uživatelé). Dva naprosto stejné byty v sousedních domech mohou mít spotřebu tepla v hraničních případech rozdílnou i o desítky procent. Jednotková cena tepla je však jen jednou proměnnou, která udává roční náklady na teplo. Tou druhou je spotřeba.
HISTORICKY ZALOŽENÉ ROZDÍLY
Ing. Tibor Hrušovský, předseda představenstva a generální ředitel Ostrovské teplárenské, a. s., upozorňuje na to, že často kritizované rozdíly v cenách tepla region od regionu, město od města jsou založeny už historicky - zejména tím, jaké palivo tam spalují teplárny, vybudované často i před mnoha desetiletími. Teplo z uhlí (navzdory avizovanému zdražení v příštím roce) je stále ještě levnější a jeho ceny přece jen stabilnější než ceny zemního plynu nebo topných olejů. Samotná cena zemního plynu, kterou teplárny nemohou ovlivnit, dokonce zpravidla přesahuje konečnou cenu tepla z uhlí. Dalším faktorem jsou rozvody - jejich stáří, délka, použitá izolace a zejména teplonosné médium. Podle Ing, Tibora Hrušovského v rozporu s běžným očekáváním mívaly nejvyšší ceny ty soustavy centrálního zásobování teplem (CZT) na plyn či topné oleje, které byly v minulosti kompletně zrekonstruovány, protože do ceny významně vstupují formou odpisů vysoké náklady na rekonstrukce.
KONTROL NENÍ MÁLO, ALE NEPROVĚŘÍ VŠECHNY FIRMY
Společnost MVV Energie CZ, s. r. o., která u nás působí především v oboru výroby a distribuce tepla, ve svém stanovisku k našim dotazům mj. připomíná i to, že v České republice lze jen obtížně nalézt jiný obor, který by byl kontrolovanější než výroba a dodávka tepla. "Teplárny jsou pravidelně pod drobnohledem kontrol Státní energetické inspekce, Energetického regulačního úřadu i finančních a dalších úřadů. Navíc většina subjektů v našem oboru podléhá povinnému auditu nezávislého auditora," podotýká mluvčí MVV Energie CZ Ing. Pavla Kulhavá. Ing. Tibor Hrušovský ji doplňuje odkazem na fakt, že v Ostrovské teplárenské kontroloři dokonce detailně prověřovali, zda se tam do ceny tepla nezapočítávají třeba náklady na soukromé telefonní hovory či náklady na používání služebního vozidla k soukromým účelům.
Nicméně Ing. Stanislav Večeřa, vedoucí oddělení teplárenství Energetického regulačního úřadu, připouští, že ačkoliv rozsáhlejší plošné kontroly výrobců a distributorů tepelné energie jsou kvůli značnému množství těchto společností prakticky nemožné, každý rok bývají při cenových kontrolách shledána pochybení a porušení cenových předpisů. "Množství těchto případů se však nijak nevymyká a pouze ve velmi malém počtu lze hovořit o předražování ceny až o desítky procent," tvrdí Ing. Stanislav Večeřa, podle jehož slov k okamžité nápravě leckdy dochází už na základě konzultací pracovníků ERÚ s regulovaným subjektem.
Jako příklad některých konkrétních pochybení šéf oddělení teplárenství ERÚ uvádí zakalkulování neoprávněné výše nákladů do ceny tepelné energie či pochybení při samotném sjednání ceny s odběrateli. Ing. Stanislav Večeřa také ujistil, že jeho úřad nikdy nezaznamenal případ, kdy by teplárenská společnost odebírala předražené vstupy či služby od firmy, s níž má společného vlastníka nebo je s ní jinak propojena, a tyto uměle zvýšené náklady pak započítávala do výsledné ceny tepla pro konečného uživatele. "Zda k tomu dochází, prověřuje Státní energetická inspekce. Přesto jsou připravována opatření, která takovým případným nekalým praktikám zabrání," poznamenal Ing. Stanislav Večeřa. Ujistil však, že podle zkušeností ERÚ častěji než o záměrné porušení podmínek pro tvorbu ceny tepelné energie jde ze strany tepláren spíše o chyby kvůli jejich nedostatečné znalosti.
"Jestliže se obci zdá účet za tepelnou energii přemrštěný, může jako odběratel po dodavateli tepla požadovat zdůvodnění, případně doložení příčin nárůstu ceny tepla," říká Ing. Stanislav Večeřa. "Dále lze dát podnět Energetickému regulačnímu úřadu, aby prověřil, zda dodavatel tepla postupuje při kalkulaci a sjednání ceny tepelné energie v souladu s cenovými předpisy. Při uzavírání smluv je nutné se mimo jiné zaměřit i na cenové ujednání, kde bývá stanoveno, jakým způsobem může dodavatel měnit cenu tepelné energie."
PROBLÉM ZAJÍMÁ I POSLANCE
Předseda kontrolního výboru Poslanecké sněmovny RNDr. Vladimír Koníček na náš dotaz sdělil, že členové tohoto orgánu dolní parlamentní komory už letos v květnu konstatovali, že "stávající kontrolní systém věcně usměrňovaných cen tepla nesplňuje požadavek minimálních cen tepla pro odběratele odpovídající ekonomicky oprávněným nákladům" (usnesení výboru č. 215). "Na listopadovém jednání kontrolního výboru sami zástupci teplárenských společností uvedli, že 90 procent tepláren se chová slušně, ale zbývajících deset procent dělá problémy i jim, neboť se pak v médiích o teplárenství jako celku mluví špatně. Na kontrolním výboru byla nejčastěji zmiňována liberecká teplárna," dodal RNDr. Vladimír Koníček. Podle jeho slov na jednání kontrolního výboru zazněly návrhy poslanců na oddělení ceny za výrobu tepla od ceny za jeho přenos a rovněž na častější vyúčtování dodávek tepelné energie. Byla diskutována i možnost odběratelů "lépe" vidět do nákladů výrobců a distributorů tepla.
Teplárenské sdružení ČR však ústy Mgr. Pavla Kaufmanna oponuje: "Kalkulace ceny tepla má daný vzorec, pro nějž je jasně definováno, co a kolik se toho do ceny tepla může započítat. Bohužel někde dochází k souběhu více už uvedených nepříznivých vlivů na konečnou cenu tepla, která je pak v porovnání s průměrem vyšší. To ovšem neznamená, že jde o neúměrné zdražování ceny tepla." Také podle Ing. Tibora Hrušovského při dodržování pravidel regulace teplo legálně předražovat ani nelze.
SMĚRNICI EU ANO, KALORIMETRY VŠAK NE
Předseda energetické komise předsednictva Svazu měst a obcí ČR, místostarosta Třeboně Zdeněk Mráz má za to, že pro obor teplárenství není definována přiměřená hranice zisku. Podle jeho názoru teplárenské firmy také méně investují do rekonstrukcí zastaralých technologií. Zdeněk Mráz přitom poukazuje na fakt, že některá bytová družstva či společenství vlastníků už budují ve svých domech vlastní malé kotelny a spoléhají na to, že odhlášením se od CZT uspoří.
Energetická komise předsednictva Svazu měst a obcí se letos v červenci už také vyslovila pro to, aby formou právního předpisu byly u nás přesně stanoveny náležitosti a termíny pro vyúčtování dodávek tepelné energie včetně vymezení všech povinných údajů, jak je požaduje Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/32/ES o energetické účinnosti u konečného uživatele a energetických službách, avšak s podmínkou vyjmutí nutnosti instalace speciálních měřičů odběrateli tepla.
Za poněkud tajuplně znějícím požadavkem svazové komise, aby se implementace evropské směrnice do české legislativy obešla bez instalace speciálních měřičů, se patrně skrývá obava, že osazení každé bytové jednotky kalorimetrem by si vyžádalo tak vysoké náklady na technickou změnu současných vertikálních rozvodů na horizontální se samostatnou tepelnou smyčkou v každém bytě, že by několikanásobně přesáhly výši ročních výdajů za teplo v každém bytě.
JEDEN METR NA TEPLO, JINÝ NA VSTUPY?
Jenže vést diskusi pouze o samotných cenách tepelné energie pro konečného uživatele by bylo nejen nespravedlivé vůči všem slušně podnikajícím teplárenským společnostem, nýbrž i zavádějící. Sebedokonalejší regulace cen tepla nezabrání nárůstu cen, pokud bude regulováno jenom samotné teplo, zatímco ceny vstupů, zejména paliv a elektřiny, se budou mlčky přecházet. Například Ostrovská teplárenská, a. s., v níž si město jako zakladatel a vlastník cenovou politiku umí ohlídat, meziročně zvyšuje cenu tepla pouze o nárůst cen vstupů.
"Na nárůstu cen tepelné energie se významným způsobem rovněž podílejí náklady na implementaci nových, často zbytečných předpisů a zvyšování všech možných poplatků. Narovnat by se měly také relace mezi cenou plynu pro domácnosti a cenou pro teplárny, jak je to obvyklé v zemích původní evropské "patnáctky". Ostatně rovné podmínky mezi sebou nemají ani teplárenské společnosti na našem území. V některých z nich totiž ekologické daně výrobu tepla zbytečně výrazně zdražují," soudí Ing. Tibor Hrušovský.
Podobně vyznívá stanovisko společnosti MVV Energie CZ: "Podstatnější než samotná cena tepelné energie je výsledný celkový náklad uživatele na ni. A právě v tom evropská směrnice 2006/32/ES přináší zásadně nový pohled. Nezaměřuje se na ceny energií, neboť jejich vývoj má svá, zcela jiná specifická pravidla závisející především na světových cenách ropy a tržní ceně silové elektřiny. Ale obrací pozornost na zvyšování energetické účinnosti u koncového uživatele. Z pozice Evropské unie má snížení spotřeby primárních energií přínos v omezování závislosti na dovozech energie a snižování produkce skleníkových plynů. Z pohledu koncového uživatele je pak zásadním efektem snižování nákladů. To je to podstatné, co může každý odběratel sám ovlivnit zcela zásadním způsobem, tedy tím, jak on sám s energií hospodaří. V případě teplárenství můžeme běžně zdokumentovat více než dvojnásobný rozdíl spotřeby tepla na vytápění u naprosto srovnatelných objektů. Tedy je zde zapotřebí zodpovědného konání vlastníků a správců domů k zateplování a realizaci dalších opatření k úspoře tepla, zvyšování energetické účinnosti a snižování nákladů na energie. Ale aby tomu tak bylo vždy, musí jednotlivé státy EU přijmout své národní orientační cíle na podporu zvýšení energetické účinnosti u konečného uživatele, a s tím související komplexní podporu k jejich dosažení."
Ing. Tibor Hrušovský shrnuje: "Pokud se některým společnostem předražování tepla prokázalo, měly by být veřejně oznámeny. Jinak bude teplárenství jako celek stále diskreditováno. Já osobně za jedinou skutečnou regulaci však považuji konkurenci lokálním vytápěním. Nesmí se ovšem posuzovat tak, jak se to zpravidla děje: Pouhá cena paliva s cenou tepla jako komplexního produktu."
Ivan Ryšavý
Některá základní fakta o teple, jeho výrobě, spotřebě a ceně
Na různou výši kalkulace cen tepla mají vliv hlavně tyto faktory:
Použité palivo - budeme-li porovnávat pouze jeho cenu, rozdíl mezi zemním plynem a uhlím je přibližně šestinásobný. Ceny uhlí letos vzrostly o 5 %, ceny zemního plynu až o 38 %. Různý rovněž bývá podíl paliva na ceně tepla, u uhlí zhruba 40 %, u zemního plynu až 70 %. Z toho je patrné, že jen v letošním roce z titulu navýšení cen paliva mohlo zdražit teplo z uhlí o 2 %, zatímco teplo z plynu až o 27 %.
Technologie výroby - čistá výtopna vyrábí pouze teplo; teplárna navíc částečně i elektřinu, která zvyšuje účinnost výroby a zlepšuje ekonomiku provozu zdroje; třetí možností je elektrárna s odběrem tepla, kde se teplo nevypouští bez užitku do ovzduší, ale ohřívá vodu v napáječích a zásobuje teplem přilehlá města a obce.
Technologie přenosu a rozvodu tepelné energie - teplonosným médiem může být teplá voda, horká voda nebo pára (čím nižší je teplota média, tím menší jsou ztráty, u parních rozvodů jsou ztráty nejvyšší). Vliv na cenu má i způsob přípravy teplé vody buď přímo v zásobovaném objektu, nebo centrálně pro více objektů, celý okrsek.
Éra zateplování a ruku v ruce s ní vyregulování tepelných soustav přišly už na začátku minulého desetiletí. Úspory tepla z nich včetně těch ze změny chování obyvatel jsou za tu dobu až třetinové. Průměrná spotřeba tepla bytu v panelovém domě byla na počátku 90. let 60 GJ, dnes se pohybuje kolem 40 GJ. Dále se předpokládá, že s dalšími opatřeními by spotřeba tepla při dnešních klimatických podmínkách mohla klesnout o dalších 10 až 20 %. Na druhou stranu už i někteří vlastníci bytového fondu, zejména v panelových a starších bytových domech, připouštějí, že při měrné roční spotřebě nižší než 0,25 GJ/m2 se v bytech objevují problémy například s výskytem plísní. Proto spotřeba tepla 20 GJ na vytápění a zhruba 10 GJ na ohřev vody při dodržení hygienických standardů je hranicí minimální spotřeby tepla v klasickém bytě v domech z 20. století.
ZDROJ: TEPLÁRENSKÉ SDRUŽENÍ ČR
