01.01.1970 | 12:01
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Adéla, Lucina a Otava soupeřily o přízeň sekáčů

Letos v průběhu tří měsíců Občanské sdružení Polabské ekocentrum ČSOP prověřovalo funkčnost a kvalitu tří typů travních diskových sekaček. Testy se konaly v mimořádně obtížných podmínkách mokrých lužních, dvě desítky let nesečených luk, kde vyzrálá hustá tráva dosahovala výšky od 50 až do takřka neuvěřitelných 150 centimetrů.

Polabské ekocentrum ČSOP je občanské sdružení - základní organizace Českého svazu ochránců přírody, jejíž základní náplní činnosti je ochrana přírody a krajiny. Základní aktivity organizace plní čtyři střediska, stanice pro hendikepované živočichy, středisko ekologické výchovy, vzdělávání a osvěty, Pozemkový spolek Polabí a středisko ochrany biodiverzity. Obě posledně jmenovaná střediska se věnují praktickému managementu v chráněných územích nebo na cenných lokalitách s výskytem chráněných rostlin a živočichů. Plocha obhospodařovaných pozemků, která v současné době přesahuje více než tři stovky hektarů, vyžaduje i odpovídající technické vybavení.

ŽACÍ LIŠTA JE NEJVHODNĚJŠÍ, ALE NEJVÍCE TRPÍ

Z tohoto důvodu jsme si chtěli prověřit, které diskové sekačky by pro naše účely byly nejvhodnější. Vzhledem k oblasti našeho působení (jde o okresy Nymburk, Kolín, Mladá Boleslav a Praha-východ) jsme se snažili získat techniku z místních zdrojů. K dispozici jsme měli ruční nářadí a sekačku Otava od firmy Mountfield (zapůjčenou naším členem) a dále sekačky Lucina a Adéla od společnosti VARI, která nám je zapůjčila k vyzkoušení.

Z hlediska zájmů ochrany přírody je nejvhodnější střih žacími lištami, následuje kosení rotačními sekačkami a jako poslední vhodný je mulč. V každém případě je nutné odstranit posečenou hmotu.

Žací lišta sice umožňuje čistý střih, ale vzhledem k vibracím a možnosti jejího zlomení o kameny, větve či jiné překážky je konstrukčně velmi namáhaná, a kvalitní řešení proto může být velmi drahé. Rotační sekačky jsou asi nejvhodnější jak z cenového hlediska, tak z hlediska manipulace. Mulčovací sekačky lze použít u neudržovaných pozemků pro první posečení. V našem případě jsme je nasadili pro první sečení na loukách zarostlých rákosem propleteným popínavými rostlinami a napadanými větvemi a dále na bývalé tankové střelnici. Při práci na plochách tohoto druhu, pro jejichž údržbu samozřejmě běžné sekačky konstruovány nejsou, je nezbytné mít speciální techniku - šnekový hřídel s noži, což ovšem představuje velmi drahé řešení. V případě levnějšího, rotačního mulčovače nůž narážel do zbytků vojenské techniky nebo kamenů a docházelo k vychýlení osy rotačního hřídele s následnou nutností opravy.

PŘES 200 HODIN V AKCI

Vzhledem k možnostem organizace jsme proto zvolili nejvýhodnější možnost kosení diskovými sekačkami uvedených tří typů. Všechny tři sekačky jsme použili na plochách o rozloze téměř 50 hektarů. Vždy šlo o první seče po dvaceti letech, tedy o rákosové pole (hustý tvrdý rákos do výšky až 180 cm), zarostlé louky (hustý porost s výškou 80 až 150 cm), stepní plochy na tankové střelnici (nižší hustý porost do 80 cm s trnitými keři a roztroušeným odpadem). Na těchto náročných plochách s technikou pracovalo 12 členů a brigádníků naší organizace, přičemž každý stroj byl nasazen po dobu přesahující 200 hodin.

Bezpečnost obsluhy je bez problémů u Adély a Luciny - kryty z pohledu obsluhy přesahují nože a případný odštěpek rákosu nebo kamene je vždy zachycen krytem. Při práci s Otavou však obsluha byla několikrát zasažena odštěpkem rákosu i do obličeje. Nejvíce práce odvedla Adéla, což dokumentuje i obroušená prášková barva na disku.

Obr. - sekačky

Klady a zápory porovnávaných diskových sekaček

Adéla - samochodná sekačka z firmy Vari

Klady:
+ výborný odhoz sekané hmoty bez namotání;
+ snadné ovládání;
+ bezpečnost obsluhy díky kvalitním krytům;
+ bezproblémový chod motoru Honda;
+ zakrytování hřídele kol;
+ výborné řešení řidítek (ovládání, výšk. stavitelnost, těžiště);
+ možnost převozu kanystrů a nářadí na kratší vzdálenosti;
+ kola se vzorkem.

Zápory:

- vyšší cena; - obtížná manipulace při nakládání a vykládání;
- obtížné složení sekačky do transportní polohy;
- křehkost plastových krytů.

Lucina - samochodná sekačka z firmy Vari

Klady:

+ dobrý odhoz sekané hmoty bez namotání;
+ bezpečnost obsluhy díky zakrytování;
+ dobré řešení řidítek (výšková stavitelnost, těžiště);
+ zakrytování hřídele kol.

Zápory:

- vyšší cena;

- plastové řešení pák ovládání pojezdu a disku;

- horší manipulace při nakládání a vykládání.

Otava - samochodná sekačka z firmy Mountfield

Klady:

+ nižší cena;

+ snadná manipulace při nakládání a vykládání;

+ rychlé a jednoduché složení sekačky do transportní polohy;

+ kompaktní řešení složené sekačky.

Zápory:

- špatný odhoz sekané hmoty (stroj se topí ve vyšším porostu);

- slabší bezpečnost obsluhy pro nedostatečné zakrytování;

- nezakrytované hřídele kol (namotávají posečenou trávu a je nutné časté čištění - sundání kola po jedné až dvou hodinách).

Zdroj: Polabské ekocentrum ČSOP

 

RADKO SAMEK
Polabské ekocentrum ČSOP

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down