Mít na svém území uprchlické zařízení asi nepokládá většina obcí za příliš velkou výhru. Situace je však dnes stabilizovaná a k nějakým výraznějším střetům nedochází.
V České republice existuje v této době 17 středisek azylových zařízení umístěných na 15 místech. Je v nich soustředěno asi 720 žadatelů o azyl. Dalších zhruba 500 jich bydlí v soukromí. O cizince ubytované v azylových zařízeních se stará Správa uprchlických zařízení, poměrně značně samostatná organizační složka státu, spadající pod Ministerstvo vnitra ČR. Existující síť je stabilizovaná a rozšiřování počtu uprchlických zařízení se v dohledné době nepředpokládá. Počet žadatelů o azyl v ČR totiž v poslední době spíše klesá, než aby se zvyšoval.
PLATÍ ZÁSADA DOBROVOLNOSTI
Když se počátkem 90. let 20. století objevili na území tehdejšího Československa první uprchlíci, bylo nutné se urychleně vyrovnat s až dosud neznámou situací. Pro ubytování uprchlíků se tehdy jevila jako nejvhodnější místa kasárna, která opouštěla sovětská vojska. Příslušných obcí se tenkrát nikdo neptal; potřeba řešit situaci byla akutní a zkušenosti žádné. Postupem doby však přestávala tato zařízení splňovat nároky na standardy ve světě obvyklé, především s ohledem na možnosti většího zapojení žadatelů o azyl do běžného života.
"V roce 2000 jsme začali hledat možnosti, jak požadovaný standard naplnit. Výsledkem bylo vyhlášení výběrového řízení ve vytypovaných regionech, z něhož vzešlo pět nových pobytových středisek: v Bruntále, Kašavě, Seči, Stráži pod Ralskem a ve Zbýšově," řekl Mgr. Petr Pondělíček, vedoucí oddělení vnějších vztahů a prevence Správy uprchlických zařízení Ministerstva vnitra ČR. Na dotaz, jaký byl o výběrové řízení zájem, odpovídá diplomaticky: "Moc velký nebyl, ale podmínky obchodní soutěže byly splněny."
Podmínkou samozřejmě je, aby v obci existoval objekt splňující požadovaná kritéria. K hlavním patří dostupnost potřebné infrastruktury a ubytovací kapacita; za optimum se dnes považuje sto lůžek. S podnikatelem (právnickou osobou), který objektem disponuje, uzavírá obec smlouvu na provoz azylového zařízení. Obec je tudíž jeho prostřednictvím zainteresována na provozu azylového zařízení. Pokud provozovatel neplní své závazky - nejobvyklejším problémem mohou být stížnosti na stravování - řeší tuto záležitost obecní úřad. Odborný personál, vedoucího zařízení, pracovníky sociální a zdravotní služby, vychovatele pro děti, dodá Správa uprchlických zařízení. Financování je pochopitelně záležitostí státu.
PROBLÉMY VYPLÝVAJÍ Z ODLIŠNOSTI KULTUR
Mezi žadateli o azyl dnes převažují lidé ze zemí bývalého Sovětského svazu. Druhou specifickou skupinu tvoří čas od času, vždy v určitých vlnách, slovenští Romové. Jejich šance je ovšem nulová; pokud žádá občan EU o azyl v jiné členské zemi, zamítá se podle platné legislativy žádost jako nepřípustná.
Problémy většího i menšího rázu v soužití uprchlíků a místní komunity existovaly a existují. Podle Petra Pondělíčka však nikdy nedošlo k tak výraznému konfliktu, který by vyústil například v demonstrace. Příčiny nedorozumění spočívají většinou v nedostatku informací a vyplývají ze střetávání odlišných kultur.
Většinou jsou to záležitosti běžného občanského soužití. Například před pár lety byl hodně medializován případ, kdy žadatelé o azyl pocházející z kavkazské země neudělali na chodníku místo protijdoucí ženě. Věc u nás neslýchaná, v jiné kultuře, kde je silné dominantní postavení mužů samozřejmostí, běžná. Nebo se lidé pocházející ze zemí, kde je při nakupování běžné smlouvat, snaží o totéž u nás. Rozbalí sáček s moukou, protože si chtějí ověřit její kvalitu. Nevezmou si nákupní košík apod. Věci, které mohou místní považovat za exces, pro cizince běžný způsob chování.
JAKÁ JSOU POZITIVA
Azylové zařízení může být pro obec i přínosem. Určitě zajímavý je státní příspěvek, který představuje osm korun za jednoho žadatele o azyl na den. Příspěvek je účelově vázán, může být použit jen na určité neinvestiční akce. Většinou obce za takto získané peníze nakoupí nějaké zařízení spojené s infrastrukturou obce, kterou využívají spolu s místními i žadatelé o azyl.
Uprchlíci se mohou podílet i na obecně prospěšných pracích; je na obci, aby si sama řekla, co chce. Zájem ze strany žadatelů o azyl je prý docela velký. Má to pochopitelně i další kladný efekt - když místní obyvatelé vidí, že uprchlíci mají zájem zapojit se do života obce, jejich vztah k dočasným sousedům je jistě lepší.
Další pozitivum vidí vedoucí odboru práce s uprchlíky Mgr. Monika Korábová v možnosti pracovních příležitostí, kuchaři a uklízečkami počínaje a vysoce odbornými profesemi, jakými jsou třeba sociální pracovníci či manažeři, konče. Nepřímo se vytváří i nabídka a poptávka po dodavatelských službách, čímž může azylové zařízení pozitivně ovlivnit podnikatelské aktivity a trh s prací v regionu.
V poslední době dochází podle Moniky Korábové i k tomu, že v rámci volnočasových aktivit poskytovaných klientům azylových zařízení využívají místní například keramické dílny táborů, do nichž docházejí místní děti, zatímco děti z táborů naopak docházejí do školy v obci.
"Azylová zařízení se stala v posledních pěti letech běžnou součástí infrastruktury obce. Abychom předešli negativním jevům, scházíme se každé dva měsíce s představiteli obce, zástupci městské policie, Policie ČR, případně cizinecké policie a vedením pobytového střediska. Na schůzkách si vždy řekneme, co je třeba aktuálně řešit, co je pozitivní, čemu by se dalo předejít a jaké změny je třeba udělat. Je to dnes už běžná a osvědčená praxe," uzavřela Monika Korábová.
Azylová zařízení v ČR
Přijímací: Vyšné Lhoty, mezinárodní letiště Praha-Ruzyně
Pobytová: Bělá pod Bezdězem, Červený Újezd, Bruntál, Havířov, Kašava, Kostelec nad Orlicí, Seč, Stráž pod Ralskem*, Zastávka u Brna, Zbýšov
Integrační: Havířov, Hoštka, Jaroměř, Předlice, Zastávka u Brna
Přijímacím střediskem projde každý, kdo projeví úmysl požádat v ČR o azyl. Nesmí je v průběhu vstupních procedur opustit. Pobyt zde trvá maximálně měsíc.
Pobytová střediska jsou otevřená, žadatelé je smí libovolně opouštět, využívají infrastrukturu obce (např. obchody).
Integrační střediska jsou určena lidem, jimž ČR už azyl udělila. Ti vstupují do státního integračního programu, jehož součástí je výuka českého jazyka a další integrační kursy.
* Od poloviny dubna 2006 se mění v zařízení pro zajištění nelegálních cizinců.
