MĚSTO ROKU Oficiální název ceny, kterou u příležitosti "Dne památek" obdržela Kutná Hora, je "Cena na nejlepší zpracování a realizaci Programu regenerace v roce 1999". Všichni, kterých se to týká vědí, že je nepřesný. Jeden rok v dějinách města a jeho památek je příliš málo na dosažení...
MĚSTO ROKU
Oficiální název ceny, kterou u příležitosti "Dne památek" obdržela Kutná Hora, je "Cena na nejlepší zpracování a realizaci Programu regenerace v roce 1999". Všichni, kterých se to týká vědí, že je nepřesný. Jeden rok v dějinách města a jeho památek je příliš málo na dosažení přesvědčivého výsledku, a proto je cena vlastně součtem toho, co se podařilo za řadu let.
Na počátku bylo rozhodnutí o tom, že Kutná Hora bude usilovat o zapsání na seznam světového dědictví UNESCO. Slova o rehabilitaci historického bohatství Kutné Hory zaznívala již v listopadu 1989 na prvních shromážděních místního Občanského fóra.
Tento fakt připomínáme proto, že se v něm odráží obecně sdílené vědomí, že minulá desetiletí se chovala k historickému bohatství Kutné Hory macešsky a na tváři města zanechala negativní stopy. Abychom však byli objektivní, i z oněch dob si Kutná Hora přinesla pozitivní vklad, především v asanací podzemí a v dokonale provedených stavebně-historických průzkumech, u jejichž zrodu stál nestor české památkové péče prof. Dobroslav Líbal.
Na počátku 90. let, kdy v čele radnice stáli Ing. Jaroslav Benada a ing. arch. Petr Kalfus, byl přijat záměr celkové revitalizace města. Důležitou skutečností se tak stal územní plán centrální zóny, na kterém již od osmdesátých let pracovala ing. arch. Miroslava Benešová ze Specializovaného ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů v Praze, a. s. Městské zastupitelstvo ho přijalo v roce 1994.
Územní plán reagoval také na změněné vlastnické poměry. Ty se z hlediska celoměstské péče o památky vyvíjely zpočátku poměrně složitě. Kutná Hora totiž patřila k městům, kde proběhly masivní restituce. Noví vlastníci přicházeli často plni nadšení, ale s minimální znalostí svého domu, často s představami o využití, které by znamenaly základní zásahy do jeho historické podstaty.
POČÁTKY PROGRAMU
V této době bylo jasné, že bez finanční pobídky se nastoupený trend jen těžko podaří změnit. Proto Kutná Hora velmi uvítala schválení vládního Programu regenerace v roce 1992, který počítal s rozložením finančních nákladů mezi vlastníka, město a stát. Zpracování prvního Programu regenerace pro Kutnou Horu bylo dílem Ing. Petra Kalfuse a Dagmar Fundové za spolupráce ing. arch. Miroslavy Benešové.
Volby v roce 1994 vynesly do čela radnice nové vedení - Ivo Šance a Bohumila Dvořáka. Oba přijali cestu k revitalizaci města za svou a dali jí i nové směřování vytvořením samostatného oddělení památek. Dokázali vytvořit atmosféru příznivou pro soukromé investory i pro stavební firmy a přesvědčit radní i zastupitele, že budoucnost Kutné Hory tkví v mnohém v její minulosti.
NA SEZNAMU UNESCO
Významným impulsem pro další úsilí o záchranu Kutné Hory pak bylo zapsání města na seznam UNESCO v prosinci roku 1995.
Revitalizace města se v té době soustředila do několika základních směrů. První byla oprava měšťanských domů, kterých má Kutná Hora více něž 300. Z církevních staveb šlo o turisty velmi vyhledávanou Kostnici v Sedlci a zejména chrám sv. P. Barbory, kde byla provedena rekonstrukce střechy, která si vyžádala 10 mil. Kč. Na tu byly získány prostředky z Programu záchrany architektonického dědictví, zbylé pak doplnilo město a katolická církev.
Nejvíce ohroženými památkami ve městě byl kostel sv. Jana Nepomuckého a kaple Božího těla. Oprava kostela skončí zanedlouho a město získá jedinečný kulturní prostor. Kaple Božího těla byla po desetiletí neřešitelným problémem. Jde o jedinečný gotický prostor postavený v tzv. krásném slohu. Její stavební stav se dokonce dostal na seznam americké nadace World Monuments Watch, která sleduje ohrožené památky na celém světě.
Rozpočet sanace kaple dosáhl téměř 20 mil. Kč. Město, státní Program záchrany architektonického dědictví a firma Philip Moris, a. s., ti všichni se zasloužili, že se kaple opravuje a již dnes se dá říci, že dílo záchrany se podařilo.
Dalším směrem, kterým se obnova města ubírala, byla infrastruktura. Již desetiletí bylo známo, že špatná páteřní kanalizace ohrožuje statiku domů, ani povrchy a veřejné osvětlení nesloužily ke cti. Organizace celé akce, která zahrnovala kanalizaci, opravu plynových rozvodů a optické telefonní kabely, veřejné osvětlení a dláždění chodníků a komunikací byla nesmírně náročná a přirozeně i patřičně drahá. Nicméně další desítky miliónů zde investovaných se vyplatily.
Když na podzim roku 1999 připravovala vedoucí oddělení památek Dagmar Fundová přihlášku do soutěže, bylo s trochou nadsázky jasné, že "teď nebo nikdy". Kutná Hora měla co ukázat - domy, infrastrukturu, střechu chrámu sv. Barbory a další.
ZÁLEŽÍ NA LIDECH
Štěstí nakonec přálo Kutné Hoře. Tiskové zprávy přinesly výčet ceny opravených památek z prostředků státu, obce i vlastníků ve výši 480 mil. Kč. V pozadí ale zůstalo obrovské úsilí lidí. Patří sem všichni, kteří mají památky v "popisu práce" - pracovníci městského oddělení památek, Památkového ústavu středních Čech, odboru regionálního rozvoje okresního úřadu.
Ale také stavební firmy, zejména ty místní, které si za léta úsilí vypracovaly řemeslné dovednosti na vysokou úroveň, a vlastníci domů, kteří vynakládají peníze a přijímají často významná omezení vyplývající z historické ceny svých nemovitostí. Svým dílem přispěla i Nadace Kutná Hora - UNESCO, která mimo jiné dotuje drobnější opravy - kupř. srubové konstrukce či opravy historických vrat a dveří.
V roce 2000 lze říci, že se v Kutné Hoře podařilo velké dílo záchrany. Úkoly pro příští léta však jsou stále značné a jejich naplnění se neobejde bez pomoci státu. Například oprava chrámu sv. P. Barbory je rozpočtena na 100 mil. Kč. a oprava jezuitské koleje na 200 tisíc. Budou nadále pokračovat opravy městských domů a plánuje se revitalizace městské zeleně. Kutná Hora totiž má krásné historické parky a malebné okolí, které je přímo svázáno s hornickou minulostí města.
Trvalý zájem turistů, slova chvály od návštěvníků, ale i od místních obyvatel svědčí o tom, že nastoupená cesta je správná.
HELENA ŠTROBLOVÁ,
Okresní úřad
Kutná Hora
FOTO DAGMAR FUNDOVÁ
