Léto zatím nejenže (alespoň domácí) rekreaci příliš nepřálo, ale už vystrčilo i své růžky v podobě lokálních stavů ohrožení na řadě řek a říček. Mnohde tak lidé a samosprávy zase řeší značné škody na majetku. Do toho přicházejí média s titulky typu: »Dvě třetiny lidí nesouhlasí s plánovanými...
Léto zatím nejenže (alespoň domácí) rekreaci příliš nepřálo, ale už vystrčilo i své růžky v podobě lokálních stavů ohrožení na řadě řek a říček. Mnohde tak lidé a samosprávy zase řeší značné škody na majetku. Do toho přicházejí média s titulky typu: »Dvě třetiny lidí nesouhlasí s plánovanými změnami DPH«, »Na zvýšení DPH doplatí nejvíce malé obce a města«, »Malé obce tíží tichá papírová válka«...
Jistě nejen já si proto kladu otázku, jak se bude venkov dál rozvíjet. Osobně mám veliké obavy, až jistotu, že obcím zůstane z vybraných daní méně peněz, zvýší se jim mandatorní výdaje v podobě nákladů na topení, dopravu, provoz základních i mateřských škol, údržbu cest. Navýsost aktuální je zachování pošt, prodejen, dopravní obslužnosti a škol, jinak hrozí odchod místních obyvatel do měst. Prosperita každé venkovské obce je však také postavena na fungujícím zemědělství.
Leč už teď počítejme s faktem, že tok evropských peněz do regionů po roce 2013 zeslábne. Některé organizace, třeba v sociálních službách, »žijící« z grantů, již nyní silně pociťují blížící se závěr své existence. Navrhované rozpočtové určení daní by sice mělo finančně posílit obce od 1000 obyvatel, ovšem zatím není jisté, zda návrh projde. Dělo by se tak totiž na úkor velkých měst, za nimiž stojí silné politické lobby.
Hlavně malé obce budou mít i problémy se zajištěním samosprávných funkcí. Proto by stát neměl už zvyšovat tlak na výkon státní správy - a pokud přece, pak jen za zvýšenou úhradu. Ostatně, dnes již málokdo je ochoten převzít úděl neuvolněného starosty, potažmo zastupitele. Ekonomicky slabé menší obce budou pouze přežívat a leckde, ať si to chceme či nechceme připustit, zůstává jen otázkou času, kdy splynou s většími celky.
Právě tak je nutné si uvědomit, že investice podpořené EU vyžadují spolufinancování, a mnoho obcí je proto už vyčerpáno minulými projekty. Celková dluhová zatíženost obcí přestává být zanedbatelná (byť mnohem zadluženější stát by si určitě měl brát za svůj vzor podstatně střídmější municipální sféru), a splátky úvěrů jim nadlouho nedovolí významnější investice.
Naději proto vzbuzují obce, jež se spoléhají na »sousedskou« iniciativu a spolupráci v rámci větších celků. To znamená, kde se využívá součinnosti mikroregionů, kde se těží ze synergických výhod místních akčních skupin (MAS), programu LEADER a kde obce spojují své síly v projektech, jako je odpadové hospodářství, doprava či vodárenská infrastruktura. Princip soběstačnosti ve spolupráci se spolky a místními podnikateli může zajistit přijatelnou a trvalou udržitelnost důstojného života obce i přes nepřízeň státu.
Chci také připomenout, že dříve než se nabídne půda k prodeji zahraničním investorům, je třeba zhodnotit, zda tyto plochy nejsou v prvé řadě vhodné k vybudování poldrů a dalších protipovodňových opatření. Eventuálně mít tyto pozemky k dispozici pro výměnu za jinou vyvlastněnou parcelu, například při stavbě komunikace, o dosud nedokončeném, alespoň trochu spravedlivém vypořádání restitucí uvnitř státu ani nemluvě.
ING. PETR ŠILAR
senátor, předseda Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova, starosta Horní Čermné (okres Ústí nad Orlicí), 1. místopředseda KDU-ČSL
FOTO: ARCHIV
Princip soběstačnosti ve spolupráci se spolky a místními podnikateli může zajistit přijatelnou a trvalou udržitelnost důstojného života obce i přes nepřízeň státu.
