Rekonstrukcí staré průmyslové budovy vznikl uprostřed Semil pozoruhodný kancelářský objekt. Někdejší tovární dvoupodlažní hala s vysokými stropy a velkými okenními otvory se proměnila v moderní městský úřad, který letos získal ocenění Stavba roku 2006.
Město Semily by si k této nové budově svého úřadu patrně nepomohlo, nebýt toho, že se k němu v roce 2003 stát zachoval macešsky. Po zániku okresních úřadů k 31. 12. 2002 si totiž přes naléhání města ponechal objekt zrušeného okresního úřadu a jiná budova, kterou Semilákům bezúplatně nabídl coby náhradní řešení, kapacitně nevyhovovala. Po převodu řady agend z okresu na město tak nakonec úředníci radnice seděli na pěti různých adresách. Vzájemná vzdálenost jejich pracovišť činila až půldruhého kilometru, což ve městě bez městské hromadné dopravy působilo občanům nemalé problémy.
Chátrající továrna na Riegrově náměstí, jejíž vznik se datuje do poloviny 19. století, nabízela možnost zabít několik much jednou ranou: Zbavit se nežádoucího brownfieldu a zamezit riziku, že se tam usadí trhovci, zároveň však citlivě zachovat historický ráz objektu, ale také získat pro radnici další potřebné kanceláře soustředěné na jednom místě.
Rozhodujícím impulsem se v roce 2004 stala tehdy poslední možnost získat státní příspěvek na vybudování vlastních kancelářských prostor pro ta města, na něž stát nepřevedl sídla okresních úřadů. Semily v rámci této pomoci obdržely 16 miliónů korun. Městu však pomohla i účelová dotace z kapitoly Všeobecná pokladní správa státního rozpočtu a peníze poslal rovněž Liberecký kraj. "Rekonstrukce továrny VISTA celkem vyšla na zhruba 51 miliónů korun včetně vybavení interiéru, přičemž stavební část si vyžádala kolem 43 miliónů," říká tajemník městského úřadu Ing. Josef Matura. Semily se na celkových nákladech podílely přibližně pětinou, do níž je započítána také částka 4,5 mil. Kč za odkup objektu.
Přestavěný objekt slouží jak zhruba devíti tisícům obyvatel Semil, tak dalším přibližně 18 tisícům občanů z celého spádového území města, které je "trojkovou" obcí s rozšířenou působností. Do nové budovy byly soustředěny veškeré agendy v rámci přenesené působnosti, v historické radnici, která je v těsném sousedství, se zase vykonávají činnosti ve věcech samostatné působnosti.
Zvenčí si budova udržuje charakter jednoduchého účelně pojatého průmyslového objektu. Velký vnitřní prostor někdejší tovární haly architekti uspořádali tak, aby byl pro veřejnost příjemný, otevřený, přehledný a přátelský. "Chtěli jsme, aby nevzbuzoval dojem nadřazenosti úředníků, ale naopak aby návštěvník okamžitě získal pocit, že úřad se svými zaměstnanci je zde pro něj," říkají Ing. arch. Filip Horatschke a Ing. arch. Jan Duda ze studia ARTIKL - projekční kancelář Liberec, kteří svým projektem rekonstrukce továrny VISTA vyhráli výběrové řízení. Kanceláře jsou proto umístěny podél vnitřních stran objektu a uvolněný prostor uprostřed je využit víceúčelově: jako chodba, čekárna, místo pro informace... Dveře do kanceláří v přízemním podlaží mají čiré prosklení, a proto je vidět dovnitř na úředníky, jak pracují. Z čirého skla je i zábradlí kolem vybouraného průhledu v centrální části mezi prvním a druhým podlažím, který ještě více umocňuje dojem volného prostoru uvnitř budovy.
Pravda, sami architekti připouštějí, že došlo i na některé kompromisy. Tak třeba když se původně jednalo o uspořádání pracovních míst do velkoplošných kanceláří co nejvíce otevřených občanům a s možností větší variability uspořádání vzhledem k nutnosti přizpůsobovat se organizační strukturou radnice měnící se legislativě. Úředníci se však tomu bránili a podle starých pořádků vyžadovali co nejvíce izolované a opticky uzavřené "kutlochy".
"Výsledné řešení je mírným kompromisem, při němž se podařilo určitou otevřenost zachovat. Maximální počet pracovníků v jednom prostoru je osm. Během krátkého života úřadu se již vyplatila možnost variability vzhledem k novým požadavkům na doklady, takže se nám potvrdila pravdivost našeho řešení. V dnešní době je stav naplnění budovy téměř na svém maximu, takže doufáme, že aparát nebude již dále "bobtnat"," konstatuje Ing. arch. Filip Horatschke.
ZVÝŠILA SE I BEZPEČNOST ZAMĚSTNANCŮ
Spokojen je také tajemník městského úřadu Ing. Josef Matura. I on sice připouští, že ně-kteří úředníci namítali, že v "otevřených" kancelářích nebude ochráněno soukromí občanů, kteří si na úřad přicházejí vyřídit své záležitosti. "Jenže to se vyřešilo metr a půl vysokými přepážkami a také oddělujícími skleněnými plochami. Každopádně jsme dosud žádnou stížnost občanů na nedostatek soukromí nezaznamenali," říká.
Navíc podle tajemníka přijaté řešení svým způsobem více chrání úředníky před případnými agresívními jednotlivci. "Jak je dobře vidět na úředníky, je stejně dobře vidět i na občany, kteří s nimi jednají. A eventuální násilník má k slovnímu či fyzickému útoku složitější podmínky než za zavřenými dveřmi kanceláře se silnými zdmi, v níž sedí pouze jedna bezbranná úřednice. V naší nové budově si mohou úředníci pomoci navzájem a agresi okamžitě v zárodku potlačit. Nehledě na to, že v těsném sousedství objektu je úřadovna městské policie a časem uvnitř úřadu přibude i monitorovací kamerový systém," vysvětluje tajemník.
BUDOVA JE PŘIPRAVENA PRO DALŠÍ SLUŽBY
V objektu se pamatovalo také na odpovídající přístup k datové síti ze všech prostor pro zaměstnance a pro veřejnost (žlaby s datovými rozvody podél stěn a v podlaze s možností variabilních změn). Ve vstupní hale je recepční pult pro poskytování informací občanům. Jsou tam i boxy připravené pro přístup k veřejnému internetu. Podobně je v hale provedena příprava pro osazení elektronického čekacího systému.
Ing. Stanislav Palas, člen představenstva společnosti BAK, a. s., která stavbu provedla, má za to, že podobné rekonstrukce úřadů veřejné správy mívají společné specifikum. Totiž že veřejnost i média sledují tyto stavby mnohem pozorněji než jiné. "Koneckonců jejich investory jsme my všichni jako daňoví poplatníci. Jenže názory na způsob využití vynaložených prostředků se vždy diametrálně liší," říká inženýr Palas. A dodává, že dokonce ani zastupitelstvo v Semilech - a to ještě i během realizace stavby - nemělo jednotný názor na to, zda přestavbu někdejší továrny na městský úřad vůbec provádět či v jakém rozsahu ji dokončit.
Také architekti Horatschke a Duda si dobře pamatují, jak bylo obtížné koncepci projektu prosazovat ve střetu s některými představiteli města, zastupiteli i úředníky. Přesto se podle slov obou architektů projekt podařilo vyladit s potřebami úřadu, takže menší úpravy v průběhu stavby se pak prováděly především už jen kvůli dodržení stanovené výše rozpočtu.
Autoři realizovaného projektu oceněného jako Stavba roku 2006 konstatují: "S konečnou podobou městského úřadu jsme jako architekti spokojeni. Tvůrčí invence by měla být u architektů samozřejmostí. Ale neznamená nic, pokud nejde ruku v ruce s důvěrou a zaujetím investora a dodavatele, což se v tomto případě podařilo. Velmi důležité je komplexní přístup, a to od řešení prostorů až po výběr materiálů a práci s detaily."
... NEŽ SE PROJEKT ZAČNE USKUTEČŇOVAT
Na otázku, co by poradili městu, které zvažuje uskutečnění podobného projektu, odpovídají: "Mělo by si ujasnit své prioritní potřeby, a to vzhledem k současným trendům a s výhledem do budoucna. Dále by si mělo takříkajíc osahat to pozitivní, k čemu v tomto směru u nás i v zahraničí došlo. Při tom by jim měl už být nápomocen i architekt. Navázat dialog s architektem je nutné co nejdříve - již při zpracování samotného záměru. A u výběru architekta se neřídit pouze nejnižší navrženou cenou (v Semilech však originální návrh přestavby bývalé továrny na městský úřad z dílny architektů Horatschkeho a Dudy bylo ze všech pěti podaných řešení nejlevnější - pozn. redakce), nýbrž také podle jeho přístupu a výsledků. Města by měla vědět, že projektant je partner, a nikoliv nepřítel, který pouze zdražuje stavbu a dává jí jenom estetický vzhled."
Podobně hovoří Ing. Stanislav Palas: "Ať si to připustíme nebo ne, radnice je vždy zvláštní druh podniku, který však také musí mít své cíle a priority - a stejně tak i znát cestu, jak je naplnit. Pokud radnice usoudí, že k zajištění konkrétní služby potřebuje uskutečnit určitou investici, měla by zvážit, zda je tato služba skutečně prioritní, kolik lidí ze spádové oblasti ji využije, jaké budou provozní náklady a náklady vztažené na jednoho občana (jednu službu, jednu hodinu služby apod.). Ale také to, zda službu nelze nakoupit zvenčí, a samozřejmě sledovat dlouhodobý trend podílu provozních nákladů města jako celku na jeho příjmech. V Semilech nejenže ku prospěchu občanů soustředili do vlastní nové budovy své úředníky, kteří měli svá pracoviště doslova rozhozená po celém městě. Ale také snížili náklady na údržbu a zbavili se nevýhodných pronájmů. Navíc si vyřešili dlouhodobý problém co s chátrající továrnou na svém hlavním náměstí."
IVAN RYŠAVÝ
