Práce na novém stavebním zákoně spějí do finiše. Pokud jej Parlament ČR schválí v navrhované podobě, významně posílí roli obcí v rozhodování o jimi spravovaném území.
Nový stavební zákon má nabýt účinnosti 1. ledna 2007. Přinášíme první část výkladu o navrhovaných změnách. Informace vztahující se k územnímu plánování poskytli odborníci z Ministerstva pro místní rozvoj (MMR): ředitel odboru územního plánování Ing. arch. Martin Tunka, CSc., a vedoucí oddělení koncepčního a metodického téhož odboru Ing. Tomáš Sklenář.
CÍLE NOVÉHO ZÁKONA
Zásady návrhu nového stavebního zákona jsou postaveny na vytváření předpokladů pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území spočívající ve vyváženém vztahu tří pilířů: životního prostředí, hospodářského rozvoje a sociální soudržnosti společnosti. Významně se posiluje ochrana krajiny jako podstatné složky životního prostředí.
Jedno z klíčových ustanovení se vztahuje k pojmům zastavěné a nezastavěné území. V nezastavěném území lze v souladu s jeho charakterem umisťovat jen zařízení pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, pro ochranu přírody a krajiny, pro veřejnou a dopravní infrastrukturu, pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků. Dále jsou to taková technická opatření a stavby, které zlepší podmínky využívání území pro účely rekreace a cestovního ruchu, např. cyklostezky, hygienická zařízení a informační centra. Přímo se tím říká, že do nezastavěného území nelze umisťovat jiné aktivity než ty, které podporují jeho dosavadní charakter. Nové zastavitelné plochy lze vnést do nezastavěného území jen po důkladném prověření územním plánem. Je to reakce na nynější praxi, kdy se z nezastavitelného území bezkoncepčně ukrajovaly stále nové plochy přes jednotlivá územní rozhodnutí. To nadále nebude možné.
ZÁSADA DOBROVOLNOSTI TRVÁ
Obec pořídit územní plán nemusí - je zcela na její úvaze, zda tak učiní, či nikoli. Změnu nenavrhuje ani nová právní úprava. Pokud se ovšem obec pro pořízení územně plánovací dokumentace rozhodne a územní plán je schválen, má vysoký stupeň závaznosti.
Urbanisté doporučují, aby obec územní plán měla. Získává tím rámec pro správní rozhodování, především stavebních úřadů, je to významná informace pro vlastníky a investory, protože ti mají jasno v tom, která území leží v zastavitelné ploše a k jakému účelu jsou tyto plochy určeny. Pokud jde například o plochu určenou k bydlení, může sice její vlastník chtít na ní postavit továrnu, ale úřad mu k takové stavbě nikdy nevydá stavební povolení. Na občasné námitky, že jde o omezování vlastnictví, odpovídal dokonce soud: Podle něho územní plán ne-omezuje vlastnictví, ale očekávání - předurčuje možnosti, jak změnit stav daného pozemku.
NÁVRH ZÁKONA ZMĚNY UMOŽŇUJE
Někteří urbanisté jsou ostře proti změnám schváleného územního plánu. Na MMR však v tom při zachování celkové koncepce žádný zločin nevidí a ani návrh nového stavebního zákona změny nevylučuje. Je jistě vhodné, aby se územní plán neměnil příliš často, protože časté změny navozují prvek nejistoty; nikdo nemá rád, když se mění v průběhu hry její pravidla. Ale na druhé straně nikdo v okamžiku schválení územního plánu neví, co se stane v budoucnu - může například přijít investor se zájmem zřídit v obci průmyslovou zónu, která poskytne práci mnoha lidem. Proto návrh zákona režim změny umožňuje. Extrémem ovšem je, když je těchto změn velice mnoho, jako například v Praze, kde už jdou do stovek. Častou příčinou bývá přílišná podrobnost územního plánu.
Pokud se ke změně přistoupí, jde o prakticky stejnou proceduru jako při pořizování nového územního plánu. Menší rozdíl spočívá v možnosti zjednodušit zadání a sloučit dvě etapy tohoto procesu, koncept řešení a návrh, do jedné. Pořízení změny je tedy o něco jednodušší.
PŘEVOD KOMPETENCÍ SE OSVĚDČIL
Až do účinnosti zákona o krajích (k 1. 1. 2001) neměly záležitosti týkající se rozvoje regionů svého patrona. Tato situace se řešila zřizováním regionálních pracovišť - MMR jich mělo devět. Územní plány velkých územních celků, které řešily souvislosti širšího území, pořizovalo MMR po dohodě s ostatními ministerstvy a schvalovala je vláda. Často se pořizovaly proto, že si to vynutily jiné okolnosti, například záměr vyhlásit chráněné území, národní park apod.
Ustavením krajů byla politická odpovědnost za rozvoj území včetně pořizování územních plánů velkých územních celků přenesena na krajská zastupitelstva. Znamená to, že tyto plány už vláda neschvaluje, pravomoc vůči nim i odpovědnost za ně mají kraje. Praxe jednoznačně ukazuje, že to byl správný krok. Kraje s výjimkou Středočeského, jehož výjimečnost je dána existencí hlavního města v jeho centru, své územní plány mají. Nový stavební zákon tuto skutečnost kodifikuje, když krajům - na rozdíl od obcí - přímo tuto povinnost ukládá. Nově se však tyto plány nazývají zásadami územního rozvoje. Původní název totiž navozoval dojem, že jde stále o územní plán, jen méně podrobný.
Návrh nového stavebního zákona také řeší problém, který se nazývá sdílení odpovědnosti za území. Vyplývá z faktu, že za totéž území odpovídá obec, z určitého hlediska kraj a případně i vláda. Navrhovaná úprava proto jednoznačně prosazuje zásadu, že kraje mohou ve svých dokumentech řešit pouze záležitosti nadmístního významu a nesmějí zasahovat do pravomoci obcí. Z centra se opět smí v politice územního rozvoje řešit jen to, co se týká rozvoje území státu. V minulé době totiž praxe někdy vedla k tomu, že tam, kde nebyla schopnost obcí pořídit si kvalitní územně plánovací dokumentaci dostatečná, suploval se tento nedostatek pořizováním velmi podrobných územních plánů velkých územních celků.
PŘÍSPĚVEK JEN OD KRAJŮ
Na centrální úrovni v této době neexistují žádné možnosti dotací na pořízení územně plánovací dokumentace. Nějaké menší peníze se dříve daly získat v souvislosti s odstraňováním následků povodní a na řešení území, z nichž odešla armáda, ale nyní už tato možnost není. Kraje však pomoci mohou - záleží jen na jejich rozhodnutí. Existují případy, kdy kraj obcím doporučí, aby nechaly zpracovat své územní plány jednotným způsobem v digitální technologii. Aby obce motivoval, poskytne jim na to určité finanční prostředky. Zájem na jednotné formě zpracování může mít kraj proto, že mu to pak usnadní práci při vytváření geografického informačního systému a při pořízení své dokumentace.
Ministerstvo pro místní rozvoj má nyní snahu systémově prosadit možnost čerpání finančních prostředků z fondů EU na období 2007 až 2013 i na tuto činnost, ale hovořit o čemkoli konkrétním by bylo předčasné.
