Pokud se pro společnou přípravu projektů, usilujících o podporu ze strukturálních fondů Evropské unie, podaří získat spolu s veřejnou správou také soukromý a neziskový sektor, pak takové projekty budou mít značnou naději na úspěch. Regionální rozvojové...
Pokud se pro společnou přípravu projektů, usilujících o podporu ze strukturálních fondů Evropské unie, podaří získat spolu s veřejnou správou také soukromý a neziskový sektor, pak takové projekty budou mít značnou naději na úspěch. Regionální rozvojové agentury by v tomto procesu mohly hrát významnou koordinační úlohu.
Necelé tři čtvrtě roku zbývají do vstupu České republiky do Evropské unie. O tom, jaké možnosti před touto událostí nabízejí zejména obcím a městům regionální rozvojové agentury a jaká by měla být jejich úloha v současném období, jsme hovořili v dalším dílu ze série besed u kulatého stolu. Tentokrát se besedy zúčastnili: Ing. Manfred Hellmich, MBA, generální ředitel Regionální rozvojové agentury Ústeckého kraje a předseda České asociace rozvojových agentur (ČARA), Ing. Pavla Konopová, PhD., ředitelka Regionální rozvojové agentury jižních Čech - RERA, a. s., členka představenstva ČARA, PhDr. Jiří Svítek, ředitel Regionální rozvojové agentury Střední Čechy, z. s. p. o., a Ing. Zdeněk Výborný, ředitel Regionální rozvojové agentury Egrensis (RRAE) se sídlem v Karlových Varech, z. s. p. o.
Ing. Manfred Hellmich, MBA: Vraťme se do nepříliš vzdálené historie. Usnesením vlády číslo 235 z roku 1998 byly stanoveny zásady regionální politiky a mj. také dobudování sítě regionálních rozvojových agentur na základě pozitivních zkušeností ze zemí Evropské unie. Počítalo se s tím, že agentury přispějí k realizaci regionální politiky státu v nových krajích. Ale když byl přijat zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, už se v něm agentury neobjevily. Ze systémového hlediska je škoda takovou profesionální síť nezakotvit v základním rozvojovém dokumentu. Na základě cílů a poslání, které všem agenturám určili jejich zakladatelé, na sebe přebíráme určitý díl přípravné, koordinační i realizační práce, která je obecně zapotřebí v regionálním rozvoji. Oficiálně jsou agentury navázány na Centrum pro regionální rozvoj při Ministerstvu pro místní rozvoj, které činnost rozvojových agentur na smluvním základě koordinuje a podporuje.
Ing. Pavla Konopová, PhD.: V době, kdy agentury vznikaly, nebyla dána žádná pevná pravidla pro jejich statut. Pouze existovalo doporučení, že mají existovat na základě partnerství veřejné správy a podnikatelského sektoru. Takže dnes jsou některé agentury akciovými společnostmi, jiné zájmovými sdruženími právnických osob a další zase třeba obecně prospěšnými společnostmi. Za mnohem důležitější však považuji fakt, že ve všech krajích se během minulých let vyprofilovaly agentury jako odborné organizace, jejichž charakter jako veřejně prospěšných společností se i podle trendů v zemích Evropské unie nyní postupně překlápí do obchodních společností, které chtějí být ekonomicky soběstačné a navíc se takto lépe řídí a průhledněji hospodaří.
Ing. Zdeněk Výborný: Některé agentury ovšem ještě dostávají různé příspěvky od svých zakladatelů, většinou od krajů. Bohužel zrovna naše karlovarská agentura žádný takový příspěvek nikdy neobdržela. Kdybych měl vyjít ze svých zkušeností, pak musím konstatovat, že častěji připravujeme menší projekty pro menší obce než větší pro velká města. Města totiž stále více začínají disponovat odborníky, jimž oblast regionálního rozvoje není neznámá a řadu prací, které by si radnice mohla zadat u naší agentury, zastanou sami. Jistě nemusím připomínat, že je vždy lukrativnější a méně pracné připravovat jeden velký projekt třeba za půl miliónu korun než deset menších po 50 tisících korun. Paní ředitelka Konopová tu správně poukázala na to, že se charakter našich agentur překlápí k typu obchodních společností. Jenže jsme zatím v situaci, kdy se k větším - a lépe zaplaceným projektům tak často nedostáváme a spíše děláme více menších projektů pro malé obce.
PhDr. Jiří Svítek: Agentury vznikly s určitou finanční pomocí státu a díky ní vznikl systém, který v regionech umožňuje i městům a obcím poskytovat služby vysoké kvality. Ceny za tyto poskytované služby a produkty skutečně obvykle bývají nižší, než za jaké v tomto oboru pracují soukromé subjekty. Ale s tím cílem přece agentury vznikaly a z toho důvodu je podpořil i stát. Naší předností navíc je, že můžeme poskytovat skutečně komplexní služby. A ještě na jeden moment v činnosti agentur bych chtěl poukázat. Troufám si tvrdit, že zhruba třetinu naší činnosti obsáhne osvěta. My si neúčtujeme tisíc korun za hodinu, pokud starostům vysvětlujeme, o co vlastně v tom či onom dotačním titulu jde a zda by jeho obec měla šanci v něm uspět. Takové poradenství vykonáváme - a vím, že je to tak i v ostatních rozvojových agenturách - zadarmo. V tomto smyslu jsou naše agentury - a do budoucna určitě nadále budou - zcela nezastupitelné, protože ryze komerční firma to bez honoráře dělat nikdy nebude.
Ing. Pavla Konopová, PhD.: Tuto komplexnost bych považovala za obrovskou výhodu. Naše agentury získaly neocenitelné zkušenosti s administrováním některých programů, ať již národních či evropských, a vyzkoušeli jsme si celý proces přípravy projektů, jejich schvalování, realizace, vyhodnocování i vyúčtování. Soukromé komerční firmy zatím takovou šíři nabídky služeb a produktů zdaleka nemají.
Ing. Manfred Hellmich, MBA: Problémem je, že zejména veřejná správa očekává, že budeme služby poskytovat zadarmo. Naším jediným příjmem jsou však právě platby za služby, ze kterých hradíme chod agentury a platy jejích zaměstnanců, mimochodem velice kvalifikovaných odborníků, kteří ovládají i několik světových jazyků a jsou specialisty pro dotační politiku, projektovou dokumentaci, životní prostředí, průmyslové zóny, rozvoj podnikání, územní plánování, informační servis apod. Otázka by možná měla znít trochu jinak, totiž: Jakou kvalitu obce a kraje vůbec od poskytovatelů služeb v tomto segmentu trhu očekávají? My se často utkáváme ve výběrových řízeních s firmami, které mají dva, tři projekty jako vzor a ty pak jen obecně přizpůsobují na zákazníka. Takový projekt jsou s to rychle obci dodat a mnozí dokonce s takto prefabrikovanými projekty objíždějí obce a starostům je nabízejí. Zatím ještě existují dotační programy, jejichž možnosti převyšují nabídku projektů, a tak někdy i takto vyrobené projekty slaví úspěch. Ale obce se dostávají do stále větší konkurence a zejména s očekávaným využíváním evropských fondů po vstupu naší země do EU se kvalita bude stále více cenit. Pohybujeme se však v konkurenčním prostředí, takže musíme rozhodnutí zákazníka akceptovat. Za škodu považuji skutečnost, že našich služeb nevyužívají někteří naši vlastníci a zakladatelé. Podobné zkušenosti mají i kolegové v jiných krajích. Přitom všechny naše agentury jsou akreditovány pro různé programy, ať už je to například Phare, sektorové operační programy, průmyslové zóny apod., a některé z nich už mají i certifikát jakosti podle ISO 9001. Velkou podporou našich aktivit by byla certifikace agentur na činnosti, které vyžaduje regionální politika státu, ze strany Ministerstva pro místní rozvoj. Pak by bylo možné srovnávat agentury s jinými subjekty poskytujícími služby v této oblasti. Certifikát by byl jistě důležitým vodítkem pro města a obce při výběru zpracovatelů rozvojových dokumentů a projektů.
Ing. Pavla Konopová, PhD.: Naše agentura si pochopitelně vyhodnocuje, kolik projektů bylo v kraji připraveno, kolik jich bylo úspěšných a kolik do jižních Čech na jejich základě přiteklo finančních prostředků. Tak lze míru úspěšnosti každé agentury v podstatě změřit. Pokud nějaký projekt či žádost neprojde schvalovacím řízením, pak to není z nějakých administrativně technických nedostatků, ale kvůli zákulisnímu lobbování za některé jiné projekty, což je, musíme si to přiznat, taky součást české reality.
Ing. Zdeněk Výborný: Já jenom doufám, že již končí etapa přípravy různých vizí, koncepcí či strategií a že těžiště se přesune už do přípravy konkrétních projektů. Bylo by asi zbytečné zde opakovat to, co se řeklo již snad tisíckrát: Že totiž už nezbývá mnoho času, aby všude existovaly dostatečně objemné zásobníky projektů a peníze, které Brusel ve svých fondech dá České republice k dispozici, mohly být na jejich základě skutečně taky čerpány. Ostatně i příprava projektů a žádostí o jejich podporu může být komerčně zajímavá.
PhDr. Jiří Svítek: Naprosto souhlasím. Jen bych chtěl připomenout, že příprava projektů nespočívá ve zhotovení technické dokumentace, jak se pořád ještě mylně domnívá nemálo starostů. Příprava projektů z pohledu našich agentur například znamená, že přihlášku a žádost o podporu je třeba uvést do souladu s požadavky Evropské unie, že je nutné vypracovat studie proveditelnosti, možná i posouzení vlivů na životní prostředí - jakousi zjednodušenou EIA, apod.
Ing. Pavla Konopová, PhD.: Jak už tady bylo řečeno, rozvojové agentury mívají deset, patnáct, ale třeba i dvacet certifikovaných manažerů pro různé oblasti, takže například práce na strategii rozvoje mikroregionů můžeme pojmout průřezově, například současně z hlediska průmyslových zón, čištění odpadních vod, cestovního ruchu apod. Taková strategie pak obsahuje i návrhy na technická řešení, stejně jako možnosti financování. Takže když se nakonec tento základní dokument mikroregionu ocitne jako schválený na stole, lze na jeho základě takřka vzápětí připravit několik projektů, pro jejichž realizaci lze využít jak národních zdrojů, tak evropských fondů.
Ing. Manfred Hellmich, MBA: V naší zemi se ujalo jakési očekávání - a přispěli k němu svými výroky hlavně politici - že Evropská unie nám v příštím roce začne posílat miliardy. Ale ona je pouze pro tuto zemi vyčleňuje a bude i na městech a obcích, zda si o ně budou umět kvalifikovaně požádat.
Ing. Zdeněk Výborný: Tohle očekávání vzbuzují i některé komerční agentury, když bez jakékoliv znalosti místní problematiky a místních priorit lákají starosty obcí na různé pochybné projekty, o kterých tu již byla řeč, a slibují jim, že obec získá z Evropské unie milióny, či spíše desítky miliónů korun. Ale ono to tak jednoduché nebude. Obec do nějakých pěti tisíc obyvatel se svým samostatným projektem na peníze z Bruselu prakticky vůbec nebude mít šanci. Mnohem efektivnější způsob vidím v propojování jednotlivých projektů menších obcí a měst.
Ing. Pavla Konopová, PhD.: V Jihočeském kraji už působí pracovní skupina složená ze zástupců krajského úřadu, RERA a Ministerstva životního prostředí, která zvažuje možnosti propojování jednotlivých obecních projektů na výstavbu čistíren odpadních vod a kanalizací. Naše agentura již svolala informativní schůzku představitelů tří desítek obcí, které se budou muset zabývat čištěním svých odpadních vod podle požadavků Evropské unie. Myslíte, že by takovou koordinační roli přijal ryze soukromý subjekt? Pokud ano, tak pouze za úplatu. My tak činíme zdarma z pozice našeho poslání.
PhDr. Jiří Svítek: Tím se opět dostáváme k roli našich agentur při osvětě a uspokojování doslova hladu po informacích o možnostech, které se otevřou naší zemi na jaře příštího roku. Zájem o informace tohoto druhu výrazně vzrostl po úspěšném referendu o vstupu naší země do Evropské unie. Myslím, že žádná z našich agentur neaspiruje na to být tím jediným subjektem, který bude v tomto směru pomáhat regionálnímu rozvoji. Já bych v tom například stále větší význam přisuzoval i obcím s rozšířenou působností. Je docela příznačné, že v posledních měsících některá města a větší obce vytvářejí na svých úřadech pozici manažera regionálního rozvoje. Teď jde o to, abychom nalezli mechanismy vzájemné spolupráce s takovými obcemi a městy. Ostatně ne nadarmo naše krajské agentury dál rozšiřují a upevňují i sítě svých poboček.
Ing. Manfred Hellmich, MBA: Cením si rozhodnutí našeho Ústeckého kraje, který vytvořil program asistence obcím, podnikatelům a neziskovému sektoru, pomocí kterého dostanou informace o možnostech nabízených fondy Evropské unie a naší vlády. Samozřejmě vím, že jedna věc je dostat potřebnou informaci, na ni naroubovat zajímavou myšlenku, dobrý nápad a vytvořit zadání pro projekt. Ale druhá věc je pak projekt skutečně vypracovat, zajistit si vlastní financování a dostat na něj peníze. Je i na naší osvětové práci, jak o ní mluvil pan ředitel Svítek, abychom někdy doslova lámali zaběhlé přesvědčení obcí, že ze strukturálních fondů EU budou dostávat vysoké úhrady nákladů na projekt, jak na to byli zvyklí v programu Phare nebo u některých vládních podpor. Předpokládá se zkušební doba několika málo let, ve které bude možnost získat od EU do 50 procent a od státu dalších 25 procent. Po této době může zaniknout státní podpora, což by pro žadatele znamenalo minimálně 50procentní spolufinancování.Vždy zdůrazňujeme, že budou podporovány velké projekty - stamiliónové, na které bude podpora vyplácena zpětně až po dokončení a velmi náročném vyhodnocení schváleného projektu. Tyto podmínky budou pro obce a kraje velmi náročné. Je tedy nutné hledat mechanismy, jak financovat realizaci projektů, na něž teprve po ukončení získá žadatel dotaci. Měl by se vytvořit systém, do kterého budou zapojeny banky, asi určitě Českomoravská záruční a rozvojová banka, a dále soukromý sektor, který pozná v systematickém řešení regionální problematiky ze strany veřejné správy svoji příležitost. Myslím, že naše agentury a naše sdružení ČARA by pro obce, kraje, banky a firmy mohly být v takovém systému dobrým partnerem. Dovedeme projektové záměry přetvořit na projekty, pro které se bude hledat politická podpora, partneři a především financování.
Ing. Pavla Konopová, PhD.: O regionální rozvoj začíná podnikatelský sektor skutečně projevovat nemalý zájem, hlavně velké firmy. I ty potřebují včas dopředu vědět, po jakých službách mají v souvislosti s realizací zásadních projektů v území očekávat poptávku, jak se mají kvůli tomu vnitřně přeskupit apod. Ale obávám se, že k realizaci projektů podpořených Evropskou unií však jako samostatní dodavatelé malé místní firmy nedostanou prostě šanci. Požadavkům, které EU formuluje v zadáních na výběrová řízení - například na výši ročního obratu, budou moci v českých podmínkách vyhovět skutečně jen největší společnosti. Menší lokální firmy se však mohou uplatnit jako důležití subdodavatelé, a proto by ani ony neměly včasnou přípravu na velké investice v regionálním rozvoji podcenit. Stejně jako pro banky, tak pro ostatní soukromý sektor při jeho plánovaných aktivitách v regionálním rozvoji by naše agentury mohly být užitečným partnerem.
Ing. Manfred Hellmich, MBA: Jak už bylo řečeno, jde o skutečné propojení veřejného, soukromého i neziskového sektoru. V zemích Evropské unie jsou vytvořeny podmínky pro to, aby se místní firma mohla rozhodnout, zda dá část daně ze zisku státu, či raději podpoří nějaký konkrétní lokální projekt, ze kterého bude mít také prospěch. Neziskový sektor zase disponuje množstvím lidí, kteří jsou nadšeni pro dobrou, obecně prospěšnou myšlenku a jsou ochotni za minimum peněz vykonat obrovský kus obětavé práce. Pokud i u nás veřejná správa využije finanční sílu privátního sektoru a energii a nadšení neziskových organizací, pak projekty, které z této spolupráce vzejdou, budou mít velkou naději na úspěch.
