Stavebnictví a trh s nemovitostmi čekají v brzké době revoluční změny. Počínaje rokem 2012 se rozšiřuje povinnost zpracovávat průkazy energetické náročnosti na domy a byty, které se prodávají či pronajímají, od roku 2018, respektive 2020 se budou stavět domy jen v pasivním standardu.
Průkazy energetické náročnosti budov se dosud zpracovávají na novostavby nebo rekonstruované budovy se součtem užitných podlahových ploch vyšším než 1000 m2. Uvedená povinnost vyplývá ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/91/ES. V ČR byla tato praxe zavedena v roce 2009, přičemž postup stanovuje vyhláška č. 148/2007 Sb., o energetické náročnosti budov. Průkazy zpracovávají energetičtí auditoři nebo stavební inženýři evidovaní v České komoře auditovaných inženýrů a techniků na základě oprávnění, které vydává Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO).
I OBCE BY MĚLY ZBYSTŘIT
Průkazy se zpracovávají na celou budovu, přičemž se uvádí celková roční spotřeba kWh na 1 m2. Pokud se počínaje rokem 2012 majitel rozhodne prodat nebo pronajmout třeba jen jeden jediný byt v domě, přičemž tento dům nemusí být nový ani rekonstruovaný, musí si už certifikát obstarat a dům označit na viditelném místě štítkem s údaji o energetické náročnosti objektu. Další významnou novinkou je totiž rozšíření této povinnosti na budovy a byty se součtem užitných podlahových ploch nad 50 m2, což jsou prakticky všechny. Povinnost rozšiřující certifikaci i na prodávané a pronajímané byty vyplývá ze směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2010/31/EU.
Nechat zpracovat průkazy musí vždy ten, kdo prodává nebo pronajímá, tj. majitel domu. Obce, které chtějí privatizovat, respektive prodávat svůj bytový fond, by proto měly zbystřit. Stejně tak společenství vlastníků, kteří si takto pořídili byty, vzhledem k tomu, že privatizované byty se čile uplatňují na realitním trhu. Podrobný mechanismus postupu při zpracování průkazů energetické náročnosti za nových podmínek určí metodika MPO.
Až dosud probíhá certifikace bez problémů. Podle Ing. Pavla Gebauera z odboru elektroenergetiky Ministerstva průmyslu a obchodu je to procedura v porovnání třeba s energetickým auditem celkem jednoduchá. Osob, které vlastní oprávnění průkazy zpracovávat, je v této době 711; většinou jsou to energetičtí auditoři.
FINANČNÍ NÁROČNOST A PŘÍNOSY
Vypracování průkazu něco stojí. Podle Ing. Pavla Gebauera je minimum kolem pěti tisíc pro panelákový byt menších rozměrů, tedy asi kolem 60 m2, zatímco v případě rodinného domku je třeba počítat s 15-20 tisíci korunami.
Co přinese certifikace, zejména ve své rozšířené podobě, jaké budou úspory energie? I když jsou dosavadní zkušenosti převážně pozitivní, na celkové vyhodnocení je ještě brzo. »Úspory se pohybují v řádech gigajoulů, což je relativně málo. Důvodem je to, že se certifikace zatím týká jen omezeného množství budov. Nelze proto očekávat, že se okamžitě projeví výrazný efekt. Ale za dva roky a později se to už pozná,« řekl Ing. Gebauer.
A co domy a byty, které nejsou ani nové, ani rekonstruované, neprodávají se či nepronajímají? O tom, že by se v budoucnu povinnost certifikace vztahovala i na ně, se neuvažuje. Jejich majitelé a uživatelé proto mají jedinou možnost, jak posoudit jejich energetickou náročnost - podle účtů.
JEN V PASIVNÍM STANDARDU
Další velká změna, která zasáhne stavebnictví a peněženky stavebníků, se chystá na rok 2018. Od této doby bude možné stavět veřejné budovy jen v pasivním standardu. Ostatní objekty začnou podléhat této povinnosti o dva roky později, to znamená v roce 2020.
Pasivní domy, v nichž není klasické topení, ale veškeré potřebné teplo se získává z externích zisků (sluneční záření) a vnitřních pasivních tepelných zisků (»vyrábějí« je lidé přítomní v budově, protože každý produkuje nějaké teplo), se u nás sice už stavějí, ale jen velmi málo. Dosud nejznámějším projektem je 13 pasivních domů v obci Koberovy v Českém ráji. Důvodem zatím malého rozšíření této formy energeticky maximálně úsporného stavění je spíše nezvyk než finanční náročnost. Ta už není dvojnásobná, jako v počátcích, kdy stavbaři neuměli s touto technologií zacházet, ale je maximálně o 10-15 % vyšší než u klasického domu, případně nemusí být vyšší vůbec.
Je tu ale jedno velké ale - prozatím se neví, co to pasivní standard je. U nás se až dosud udávala maximální hodnota spotřeby 15 kWh na 1 m2 za rok. Podle Ing. Pavla Gebauera to je ale pouze hodnota stanovená kdysi pracovně na vysokých školách. V rámci EU neplatí. Nyní se hovoří o »spotřebě blízké nule«, přičemž tato blízkost se může v jednotlivých zemích různit. Jiné podmínky mají chladné severské země, jiné jižní a opět jiné třeba naše republika.
V Evropské komisi se proto nyní zpracovává metodika, na jejímž základě si pak každý členský stát vypočte tento standard podle svých klimatických a dalších podmínek. Metodika by měla být vydána do konce letošního roku. Na MPO potom vypočtou naši národní hodnotu a pokud bude v Bruselu notifikována, začne se pracovat na zmíněné podrobné metodice postupu pro Českou republiku.
