V 1. ročníku Evropské ligy obnovitelné energie, do níž se zapojilo na 2600 obcí a měst s celkem zhruba 50 miliony obyvatel ze sedmi zemí, se prosadila i sídla z České republiky. Ve třech kategoriích z celkem čtyř, v nichž se soutěžilo ve využití energie Slunce, biomasy a dalších obnovitelných zdrojů energie (OZE), naši zástupci získali pomyslné bronzové medaile.
Z francouzského města Dunkerque si letos v květnu ceny za uvedená skvělá umístění odvezli představitelé Plzně (kategorie měst nad 100 tisíc obyvatel), Litoměřic (kategorie měst od 20 tisíc do 100 tisíc obyvatel) a Hostětína (souhrnná - nejcennější - kategorie).
Spíše než popisu pravidel evropské soutěže (popsaných na www.res-league.eu a trochu odlišných od české Solární ligy - www.solarniliga.cz), či klíči, podle něhož porota určila pořadí, zrekapitulujme, jakými projekty naše sídla v mezinárodním srovnání zabodovala. A čím mohou inspirovat doma i ve světě. Neuškodí ani letmé porovnání s OZE-vizitkami vítězů ve jmenovaných kategoriích. Není totiž tajemstvím, že zejména německá sídla plochou a výkony solárních instalací i dalších OZE, přepočtených na 1 obyvatele (což je hlavní pravidlo soutěže) předčí v EUlize o třídu téměř kohokoliv. Všechny země však naštěstí do finále mohly pro každou kategorii nominovat pouze jednoho svého zástupce.
PLZEŇ: NEJEN PIVO, ALE I SOLÁRNÍ SYSTÉMY
Město se 165 tisíci obyvateli je v naší Solární lize respektováno hned ze čtyř důvodů. Jako první statutární město vytvořilo vlastní energetickou koncepci sázející i na čisté energie. Body za přírůstky termiky či fotovoltaiky Plzni přibývají díky úseku Františka Kůrky, městského energetika, kde všechny instalace evidují a přihlašují do soutěže. Zájem o solární systémy tam podněcovali také dotacemi z rozpočtu města. A konečně: Kategorii měst nad 50 tisíc obyvatel v Solární lize ČR Plzeň vyhrála již počtvrté.
Svou účast v posledním, již 6. ročníku Solární ligy Plzeň, uzavřela s 1106 m2 termických kolektorů, 63 m2 kolektorů vakuových a 971 kWp fotovoltaiky, tedy se slušným náskokem před druhým Zlínem.
Městské dotace loni umožňovaly přispí-vat na sluneční kolektory 2200 Kč na 1 m2. V Plzni těmito příspěvky podpořili 16 instalací o ploše 120,2 m2, a to celkovou částkou více než 0,25 mil. Kč (průměrně 16 320 Kč/projekt). Mezi pozoruhodné instalace v Plzni přitom patřila soustava na obytném domě v Resslově ulici s teplovodním systémem o 17,8 m2 kolektorů s 800litrovým zásobníkem, kterou doplňují dvě další: Fotovoltaika o 5,1 kWp a další - unikátní kombinovaná »vodou chlazená« (2,1 kWp). Ochlazování zvyšuje její výkon, odpadní teplo předehřívá vodu v kolektoru a vyrobená elektřina jí ještě (ve výhodném režimu zeleného bonusu) dohřívá. Novinku oceněnou na veletrhu v Hannoveru majitel teprve testuje, ale už nyní mluví o slibném slunečním »perpetuum mobile«.
Nikoliv náhodou občanské sdružení Liga ekologických alternativ - pořadatel české Solární ligy - po léta do Plzně vozí exkurze. Plzeňané jen mohou litovat, že letos už radní dotační program přeorientovali na podporu jiných než solárních alternativ.
Vedle proslulosti pivem má však Plzeň stále nemálo inspiračního potenciálu pro další sídla, a nejen pro ta z ČR. Co ukázat tam opravdu mají: kromě solárních systémů i malou vodní elektrárnu a sedm kogeneračních jednotek. Osmou už uvádějí do provozu; bude mít největší kotel svého druhu u nás o výkonu 10,3 MW elektrických a 15 MW tepelných, přičemž palivem bude biomasa.
LITOMĚŘICE: SOLÁRNÍ ZAHRADA ČECH
Při mlhách a věčné inverzi smog - takový byl ještě i po roce 1990 běžný obrázek severních Čech. Prostředí jako stvořené pro Svěrákova ropáka. Není divu, že radní z polabské metropole Litoměřic s tím chtěli něco udělat. Nečekali však jen na to, až jim stát podá pomocnou ruku, a iniciativy se chopili i sami. Z městské kasy začali lidem poskytovat (jako první v ČR) nemalé příspěvky na instalace solárních kolektorů. A že se jim model po osmi letech vyplácí, dokládá i fakt, že ve městě s pětadvaceti tisíci obyvateli již brzy očekávají stou podpořenou instalaci. V četnosti systémů s termickými kolektory pro ohřev vody či přitápění nenachází toto město mezi srovnatelnými u nás konkurenci.
NULOVÁ TOLERANCE
Mezi prvními projekty, podpořenými v Litoměřicích komunální dotací, byla instalace kolektorů na domě příznačně ve Sluneční ulici. Šestice modulů spoří majiteli více, než plánoval energetický audit. Navíc - díky viditelnosti z přilehlého hřiště - šíří inspiraci pro další obyvatele města. Stejně jako nejeden dům v okolí. V této místní části Pokratice, kde na jižním svahu zaznamenáte nejvíce »lapačů« sluneční energie, se totiž nabízí obrázek, známý příznivcům zelené energetiky donedávna jen z Německa či Rakouska.
»Přílivu žádostí o příspěvky vždy pomohlo, když se v médiích objevily zprávy o dalším zdražování energie z fosilních zdrojů. Nejinak tomu bylo i letos,« popisuje rostoucí zájem Pavel Gryndler, vedoucí odboru životního prostředí Městského úřadu Litoměřice. Místní podporu solárním systémům vypiplal k životu právě on.
S množstvím dotací z rozpočtu města se dolaďoval i dotační model. Příspěvek původně činil 20 000 Kč na projekt. Během pozastaveného příjmu žádostí o dotace ze Státního fondu životního prostředí (SFŽP) byla v roce 2005 výše městských příspěvků zdvojnásobena na současných 40 000 Kč. Nárok na ně mají jen majitelé bytu či domu, kteří si nainstalují nejméně 3 m2 kolektorové plochy a netopí neekologicky.
Do problémů by se však dostal občan čerpající na »solárko« městskou podporu, který by začal znovu topit uhlím. Nejenže by musel vrátit dotaci, ale ve stejné výši by zaplatil také sankci. Za osm let se to však nikdy v Litoměřicích nestalo.
PORCOVÁNÍ RICHARDA
Že Litoměřice musí být bohaté, když si tyto sluneční dárky občanům dovolí? Skutečnost byla prozaičtější. Za vše může Richard - dožilé úložiště nízkoaktivních radioaktivních odpadů v dole téhož jména. Když městu přišly za toto »jaderné depo« kompenzace určené na ekologické účely, bylo rozhodnuto.
»Lidem jsme začali připlácet na kolektory už v době, kdy státní podpora ještě nebyla až tak zajímavá, příjem žádostí o ni byl nepravidelný a čekání na peníze trvalo třeba i půl roku.« Tak Pavel Gryndler líčí start dotačního systému ve městě. Sám se komunální podporou inspiroval v Německu. Litoměřice jsou dnes jediným sídlem, které také vyplácí příspěvky do 14 dnů po schválení a podpisu smlouvy starostou. Operativnost městské podpory tak při rozhodování občanů psychologicky působí efektivněji než vyšší pomoc od státu. Za nastartování lokálního solárního boomu dostaly Litoměřice v roce 2001 i Českou sluneční cenu.
PŘÍKLADY TÁHNOU...
Osobní příklad lidí z vedení města bývá nejlepší osvětou. Platí to také o Pavlu Gryndlerovi. Přínosy solárního systému (ale i tepelného čerpadla) může doložit na vlastním domě. Solární politiku města propaguje kolektory na své střeše také jeden radní a jeden místostarosta. Radnice však ve jménu solární osvěty nasadila ještě těžší kalibr: jedenáct kolektorů na 1. základní škole a pár menších »solárek« na městské hájovně, na azylovém domě a na sběrném dvoře. Podpořila rovněž větší systémy na dětském domově, stejně jako na střeše hospicu. Město získává občany pro čistou energii také přehlídkami solárních technologií na náměstí.
Za osm let v Litoměřicích podpořili solární systémy částkou 2,5 mil. Kč. Do budoucna se občané mohou těšit i na vytápění svých bytů geotermální energií z centrálního vrtu. Město chce přispívat na výměníky rodinných domků napojených na tuto síť nebo na instalace tepelných čerpadel.
HOSTĚTÍN: »SLUNEČNÍ MENU« TAKÉ PRO OKOLÍ
Známá šíře ekologických aktivit v obci Hostětín, které si na jaře nikoli náhodou přijel prohlédnout i britský princ Charles, se díky spolupráci sdružení Veronica Brno s obecním úřadem rozrostla i na využívání obnovitelných zdrojů energie - programem Slunce pro Bílé Karpaty (1997-2001). Šlo v něm o to instalovat více solárních systémů, které by vzbudily pozornost lidí a přesvědčily je o výhodách slunečního ohřevu. Byl jedním z prvních v ČR. Vsadil na stavebnicový solární systém, na jehož instalaci se vždy podílel budoucí uživatel. Také údržba systému žádala jeho aktivní účast. Program oslovil hlavně ty, kdo investiční náklady částečně nahrazují vložením vlastní práce a řemeslnou zručností..
Program Slunce pro Bílé Karpaty byl spojen s osvětou a finanční podporou modelových instalací. S nabídkou solárních systémů na budovách veřejného zájmu oslovili iniciátoři starosty více než 60 okolních obcí. První kolektor o ploše 6 m2 se zásobníkem na 700 litrů začal pracovat v červenci 1997. Do roku 2001 vyrostly podobné na 45 budovách, vesměs veřejných. Program skončil, jakmile se objevily komerční instalace i státní dotace, které se na svépomocné systémy neposkytovaly.
Svépomoc měla svá úskalí rovněž tam, kde se solární soustavě nedostávalo dostatečné péče. To se projevilo u těch obecních objektů, u nichž podcenili roli správce odpovědného za údržbu.
PŘÍNOS? NIŽŠÍ CENA, ŠIROKÁ OSVĚTA, NEVŠEDNÍ SYSTÉMY
Výhodou stavebnice byla nízká cena - o polovinu nižší než u systémů na trhu. Návratnost investice bez dotace by dosahovala asi šesti let, ve skutečnosti však byla nižší díky dotaci z nadací. Náklady na ohřev teplé vody se po instalaci uživatelům velmi snížily. Finanční úspora by z dnešního pohledu v jedné rodině činila 6400 až 9900 Kč za elektřinu ročně.
Demonstrační efekt podtrhlo i školení řemeslníků, kteří pak vedli další montáže, při nichž vždy pomohli známí a příbuzní. Vhled do funkcí solárních soustav se takto po okolí rychle šířil. Pro potřeby zájemců sdružení Veronica vydalo dvě brožury o montáži a údržbě svépomocných systémů a školilo rovněž techniky.
V roce 2001 byl instalován i výjimečný velkoplošný kolektor se selektivním absorbérem TINOX na moštárně v Hostětíně a další přibyl také na soukromé budově. V roce 2008 došlo na nevšední instalaci v podobě teplovodního kolektoru na fasádě hostětínského Centra modelových ekologických projektů pro venkov. Jde o vůbec první veřejnou budovu, která v České republice splňuje pasivní standard. Teplovodní kolektor jí navíc přidal na atraktivnosti.
FOTOVOLTAIKY NA MOŠTÁRNĚ I U VÝTOPNY
Střechu moštárny dále doplnila sluneční elektrárna s plochou 64 m2 a úhrnným výkonem 8,8 kWp. Zdroj ročně vyrobí přibližně 7000 kWh, což představuje roční spotřebu čtyřčlenné domácnosti. Přebytky energie nevyužité moštárnou dodá systém do sítě.
Instalace je inspirativní hlavně tím, že z ní těží více ekologických organizací. Zafinancovala ji a své jmění takto efektivněji než v bance zhodnocuje Nadace Veronica, které patří i moštárna. Výhody levnější zelené elektřiny požívá společnost Tradice Bílých Karpat, s. r. o., která provozuje elektrárnu a pod panely vyrábí známý biomošt z tradičních bělokarpatských odrůd jablek. Institut Veronica elektrárnu zase umí »prodat« při představovaní svého ekocentra v areálu všem zájemcům o obnovitelné zdroje energie. A nepředvádí pouze tuto elektrárnu, nýbrž i další, vybudovanou u obecní výtopny na dřevní štěpku. Tato elektrárna má výkon 51 kWp a je společnou investicí obce, Nadace Partnerství, Nadace Veronica a Nadace české architektury. Jde tedy opět o modelový projekt společného investování, kdy si účastníci budou dělit i zisky z prodeje elektřiny.
KAREL MERHAUT
Liga ekologických alternativ
Osobní příklad lidí z radnice bývá tou nejlepší osvětou pro plošnější využívání obnovitelných zdrojů energie v celém městě.
Nevšední fasádní kolektor pro ohřev vody na čele pasivního domu ekocentra v Hostětíně přidává celé budově na atraktivnosti.
FOTO: LEA - JIŘÍ DVOŘÁK
