Většina programů podmiňujících čerpání finančních prostředků z fondů Evropské unie je schválena, výzvy k podávání projektů běží, ministerští úředníci nešetří optimismem. Zdálo by se, že zlatý déšť z Bruselu se už může bez problémů snášet. Myslí si to i ti "dole", lidé, kteří mají s evropskými fondy praktické zkušenosti? Zeptali jsme se na to starostky osmitisícového města Bílovec Ing. Sylvy Kováčikové.
Jaké jsou vaše dosavadní zkušenosti s využíváním evropských fondů?
Dobré i špatné. Úspěšně jsme využili už předvstupní pomoc Phare na vybudování záchytného parkoviště a v prvním plánovacím období jsme získali 95% dotaci na vybudování metropolitní sítě města. Jde o propojení našich místních částí s některými obcemi mikroregionu Bílovecko a zřízení devíti veřejně přístupných bodů pro připojení na internet. Ta špatná zkušenost se dá vyjádřit poznatkem, že dotace se drobí na menší příspěvky, zatímco pro velké projekty jsou nevyužitelné. Mám pocit, že Národní strategický referenční rámec, v němž se definují priority a cíle, je tak neskutečně rozsáhlý, že se v něm vlastní cíle a přínosy ztrácejí.
Jak to myslíte?
Konkrétně: Máme u nás zámek, kulturní památku ze 16. století, která neslouží turistickým účelům. Je to velký objekt, v celkem dobrém stavebně technickém stavu, prakticky v centru městské památkové zóny, málo využívaný. Hledali jsme způsob, jak jej nabídnout podnikatelům, občanům, širšímu regionu, a říkali si, že evropské peníze jsou ty, které nám v tom pomohou. Dostali jsme na to dokonce jako jedni z mála podporu v rámci Technické pomoci ve formě bezplatného konzultanta z Evropské unie. Po mnoha studiích a rozborech jsme s jeho pomocí došli k závěru, že bude vhodné zámek využít jako hotel, protože v celém regionu žádné takové zařízení vyššího standardu neexistuje. Poradce nám sdělil i finanční limit - měl to být projekt do tří milionů eur. V těchto intencích jsme připravili projekt a těšili se, jak budeme výborní. Také ano, při prvním podání jsme se stali podle bodového hodnocení vítězi v celém Moravskoslezském kraji a náš projekt byl vybrán k financování. Pak ale přišla sprcha: S velkou slávou nám sdělili, že dostaneme milion eur. Jenže my jsme žádali a potřebovali 2,3 milionu eur, což byla částka, ke které jsme byli schopni dodat zbývající potřebné peníze. Nakonec jsme museli dotaci odmítnout, protože nejsme hazardéři; není možné si vzít velkou půjčku a město na desetiletí zadlužit.
Znamená to, že celá práce přišla vniveč?
Pevně doufám, že nikoli, i když s myšlenkou na finanční pomoc z Evropské unie se budeme asi muset rozloučit. Ani ve druhém plánovacím období totiž není situace jiná, neexistuje dotační titul, z něhož bychom mohli dostat potřebné peníze. Jsme zklamaní nejen z toho, že se peníze drobí na příspěvky na menší projekty, ale zejména z toho, že nám nikdo zavčas neřekl, že maximum přidělených finančních prostředků bude milion eur, abychom mohli udělat korekci. Neřekl nám to ani vyslaný konzultant, v něhož jsme měli velkou důvěru. Byla to pro nás pak velmi nepříjemná situace, protože na kraji jsme byli téměř za podvodníky.
Co tedy budete dělat?
O tom, co jsme už udělali a dále děláme, by se dalo popsat několik stránek. Hlavní závěr je, že se neobejdeme bez partnera, který se bude s námi na této investici podílet. Oslovili jsme desítky institucí i jednotlivců - Czech-Trade, CzechTourism, společnosti Czech Venturs Partners, EuroHotels Consulting, zástupce hotelových řetězců, obchodních oddělení tří velvyslanectví, ale vše bezvýsledně. V souvislosti s průmyslovou zónou v Nošovicích a stavbou dálnice se sice už investoři začínají objevovat i v našem kraji, což se i v Bílovci projevilo například razantním poklesem nezaměstnanosti z obvyklých asi 15 % na nějakých 7-8 %, ale pro náš projekt se zájemce nenašel. Jednali jsme například s Korejci, kteří chtěli v zámku zřídit školicí středisko. Ale ani tato cesta asi nebude ta pravá, protože zahraničním investorům jde jen a jen o zisk, památkové hodnoty objektu nebo užitečnost díla pro region je příliš nezajímají. Hledáme dál, teď s pomocí Hospodářské komory ČR, která jako jediná zareagovala na naše prosby kladně.
Snad budete úspěšnější v jiných programech; máme jich přece dost. Co třeba Operační program Životní prostředí? Už byly vyhlášeny tři výzvy.
Na ten jsme se moc těšili a také jsme podali dvě žádosti o dotaci, obě na zateplení škol. Na kraji nás opět pochválili, že žádost je bez chyb, jenže opět se objevil zádrhel: Protože ministerstvo vyhlásilo výzvy ještě před definitivním schválením programů v Bruselu, nastavilo podmínky tak přísně, že dodržet je by ve svém důsledku znamenalo vlastně velkou nehospodárnost. Energetický auditor nám totiž řekl, že pokud bychom měli splnit kritéria pro tepelné úspory, musíme udělat tak obrovské stavební zásahy, že by bylo levnější postavit obě budovy znovu. Tak nastavené podmínky se příčí zdravému selskému rozumu; vložené investice by se nevrátily ani za sto let. Takže máme opět hezký projekt, ale momentálně je nám k ničemu. Ale do další výzvy se přihlásíme; je tam velice zajímavé téma Regenerace parků a městské zeleně, a těm jsme se v posledních letech tolik nevěnovali. Doufám, že tady už uspějeme.
Vás se patrně týká i program přeshraniční spolupráce, konkrétně s Polskem.
Ano, od roku 2001 je naším partnerským městem Kietrz, jehož představitelé si nás sami vyhlédli a oslovili nás. Máme společné projekty v kultuře, sportu, vzájemně spolupracují hasiči. Chystáme se na nějaké společné projekty i pro nynější plánovací období, velmi pravděpodobně obdobného "měkkého" typu. Kietrz ale není náš jediný zahraniční partner. Dalšího partnera, město Bad Neustad, máme už od roku 1994 v Německu.
Jak se vám spolupracuje s lidmi, jejichž předci patrně žili ve vašem regionu a po roce 1945 museli odejít?
Žili nejen v regionu, ale i přímo u nás. Z tehdejších asi 4500 obyvatel Bílovce odešlo na 3000 Němců a někteří z nich, nebo spíš už jejich potomci, žijí právě v Bad Neustadtu. K našemu městu mají velice vřelý vztah. Komunikace mezi mnou a tamním starostou města je naprosto excelentní. Intenzivně spolupracujeme ve školství, děti jezdí do rodin na výměnné pobyty, velkou inspirací pro nás byl jejich způsob spolupráce s policií. Nyní nám chtějí pomoci při dokončení obnovy schodů na kostelní věž. Vztahy jsou opravdu vřelé; když máme u nás volby, prožívají to tak, jako by se jich to přímo týkalo.
Vraťme se ještě k dotacím Evropské unie. Existuje spousta poradenských firem, pomoc nabízejí ministerstva a jejich organizace, kraje. Jaké máte s těmito poradci zkušenosti?
Jednoduše řečeno nevalné. Už jsem mluvila o poradci, který nám pomáhal při přípravě projektu na rekonstrukci zámku. Když ani tento expert nevěděl, že se projekt na revitalizaci nevejde do finančního limitu... Poradenských firem, projektových manažerů, jsou desítky a stovky. Všichni nabízejí zpracování projektové žádosti, což ale není zas tak náročná věc, aby ji nezvládli naši lidé na městském úřadě. Nebo rádi a ochotně najdou banku, která poskytne na projekt úvěr. Školení je také skoro až příliš. Ovšem pomoci při nalezení partnera, který by se podílel na spolufinancování investice, to nedokáže nikdo. A pokud jde o kvalifikované informace, nedostávali jsme je zpočátku ani od pracovníků ministerstva pro místní rozvoj, ani ministerstva financí. Teď, ve druhém plánovacím období, už je to o něco lepší.
Takže spoléháte na kraj?
Spoléhat musíme jedině na sebe; to vím už zcela určitě. V případě kraje mě trochu mrzí, že tam jako by s námi soupeřili svými vlastními projekty. Pochopitelně bývají úspěšnější než obce. A také platí, že pokud obec nemá v krajském zastupitelstvu svého člověka, často se vše dozvídá s mnohem větším zpožděním. Což by nemělo být.
Můžete také něco pochválit?
Ale ano; třeba nyní, v současném plánovacím období, už jsou k dispozici příručky pro žadatele, je vymezena uznatelnost nákladů, znám proces hodnocení, monitorovací ukazatele, smluvní dokumentace. Je k dispozici verze elektronické žádosti, žádosti jsou jednotné. Celý administrativní proces se zjednodušil a zpřehlednil, je vidět větší odbornost i v onom poradenství, které jsem před chvílí kritizovala.
JIŘINA ONDRÁČKOVÁ
