Odpověď na tuto otázku jsme hledali v Horažďovicích. Knihovna v městě s necelými 6000 obyvateli má oddělení pro děti, mládež a dospělé. Je jednou ze čtrnácti knihoven Plzeňského kraje, které mají uzavřenou smlouvu na výkon regionálních funkcí se Studijní a vědeckou knihovnou Plzeňského kraje. Jako taková spravuje dalších 22 knihoven v regionu.
Ani knihovně v Horažďovicích se nevyhnul všeobecný trend poklesu čtenářů, tím spíš se její pracovníci snaží vtáhnout lidi do své činnosti. Aktivit, které jim nabízí, rozhodně není málo.
ZAČÍT SE MUSÍ U NEJMENŠÍCH
Spolupráce se školami - od mateřských až po ty střední - se sice logicky nabízí, ale kdybyste se porozhlédli, zjistíte, že všude tak samozřejmá není. »Vždy záleží na lidech, na jejich zájmu, ochotě a iniciativě,« říká vedoucí knihovny Lenka Šimonová. A začne vyprávět, co všechno pro své malé čtenáře připravují.
Vlastně už i pro ty, co ještě neumějí číst. Učitelka z mateřské školy se domluví s pracovnicí knihovny, o čem si s dětmi ve škole právě povídají. Když si pak s dětmi přijde půjčit knížky, najde už připravenou minivýstavku. Společně si vyberou knížku, ve školce si ji přečtou a pak ji zase vrátí - a půjčí si další. Každé dítě, které si tento návyk odnese do života, získává cenný vklad - aniž si někdy jeho hloubku uvědomí.
Na prvňáčky, kteří se naučí číst, čeká v knihovně každý rok pasování na rytíře řádu čtenářského - a to přímo z rukou starostky Jindřišky Antropiusové. Přidejte k tomu besedy, literární pásma, nejrůznější čtenářské soutěže, projekty, jako je Celé Česko čte dětem, Rosteme s knihou nebo Děti a čtení, a zjistíte, že to opravdu není málo. Tradici tu má například Den pro dětskou knihu, do kterého se zapojí školy stejně jako místní mládežnické organizace, ochotníci, současní i bývalí pracovníci knihovny. V kulturním domě je ten den možné zakoupit knížky pro děti se slevou, ale zároveň zhlédnout kulturní program, pobesedovat s autory a ilustrátory.
PŮJČOVÁNÍ KNIH NESTAČÍ
Nejvděčnějšími čtenáři jsou malé děti a senioři (nejstaršímu horažďovickému čtenáři je přes 90 let). Ostatní je třeba pro čtení znovu a znovu získávat. Knihovna proto každoročně pořádá kolem stovky nejrůznějších akcí. »Máme připravený projekt na otevření volnočasového centra, kde by se scházeli jak mladí, tak senioři. »Mohly by se v něm konat podobné akce, jako byla série pořadů o závislostech, kterou jsme připravili v rámci projektu Děti a čtení. Na téma závislostí - těch špatných, jako jsou drogy, i dobrých, jako je závislost na sportu a podobně - hovořili spisovatelé, lékaři, sportovci... Přišli jsme například s nápadem na vytvoření klubu deskových her, který bychom chtěli při knihovně otevřít. Společně s občanským sdružením Goada z Plzně jsme našim návštěvníkům představili různé deskové hry. Mohli si je prohlédnout, zahrát si, a pak si je třeba i koupit. Přišlo přes 60 lidí, což na naše město rozhodně není málo. Anketa nás potom přesvědčila, že by klub napříč generacemi přivítali,« uvedla Lenka Šimonová.
Úspěch měla i další akce vyhlášená v celé republice pod názvem Rodinné stříbro. »Naši nejstarší čtenáři se setkali s paní starostkou, měli možnost si s ní popovídat. Bylo to velmi příjemné odpoledne. V loňském roce jsme byli také spoluorganizátory Literární Šumavy, což je setkání jihočeských a plzeňských knihovníků. Sešlo se jich tu na padesát, připravovali jsme pro ně program.«
Knihovna sídlí na zámku, postupně se rozrůstá. Přesto prostory záměrům nestačí. »Kdyby se podařilo získat další, abychom propojili ty stávající, lépe by se nám pak připravovala koncepce činnosti knihovny. Plánů máme hodně. Rádi bychom tu například zařídili počítačovou učebnu. Organizovali bychom v ní kurzy práce s počítačem pro seniory nebo maminky na mateřské dovolené.«
VE ZNAMENÍ DIGITALIZACE
I do této oblasti se knihovna rozhodla vstoupit. V rámci projektu Kramerius, který vyhlašuje Ministerstvo kultury, digitalizovala dokumenty regionálního fondu. Občanům tak mohou být přístupné materiály, ke kterým by se jinak vůbec nemohli dostat. Důvodem může být obava z poškození vzácných tisků, ať už v místním muzeu nebo v knihovně.
»Některé knihy máme ve fondu pouze v jediném výtisku. Kdyby se ztratily, jako před časem dějiny našeho města, byla by to nenahraditelná ztráta. Dějiny města Horažďovic máme naštěstí ještě ve dvou výtiscích, přesto jejich půjčení mimo knihovnu už raději nedovolujeme,« vysvětluje Lenka Šimonová.
Ztráta tohoto dokumentu a životní jubileum autora byly vlastně podnětem pro zahájení digitalizace a vznik projektu Prácheňsko digitálně. V době, kdy knihovna žádala o první dotaci, bylo možné ve zmíněném projektu Kramerius digitalizovat pouze periodika, takže neuspěla. »Na základě naší žádosti byl rozšířen o monografie, a tak již v následujícím roce byl náš projekt úspěšný. V současné době má knihovna ve svém fondu 39 digitalizovaných dokumentů. «
Knihovna postupně navazuje kontakty a s nimi získává nové informace. Našla tak například cestu k restaurování a digitalizování dokumentů, které byly vydány v 19. a počátkem 20. století a patří mezi tzv. kyselé tisky. Použitý papír byl tehdy velice nekvalitní, takže hrozí jejich zničení.
»Protože knihovna je stejně jako muzeum organizační složkou města, sáhli jsme do fondu muzea. Zaujal nás pětisvazkový herbář učitele a botanika Františka Celerina z roku 1889, který chceme touto formou zpřístupnit veřejnosti. Výstupem bude DVD, na kterém bude nejen herbář, ale také informace o okolnostech jeho vzniku, stať o herbářích i životopis Františka Celerina. Třešničkou na našem digitálním dortu bude asi restaurování a digitalizace Prácheňského kancionálu v dotačních programech Knihovna 21. století a VISK 6.«
Za digitalizaci a také za práci s dětským čtenářem byla Městská knihovna v Horažďovicích mezi jedenácti knihovnami z celé ČR nominovanými na Knihovnu roku. Není to dostatečné dokreslení toho, čím vším může knihovna pro své město být?
Knihovna v městě s necelými 6000 obyvateli má oddělení pro děti, mládež a dospělé.
FOTO: AUTORKA
