Co brání municipalitám v širším využití biomasy? V průběhu tohoto století, kdy bude těžba ropy, zemního plynu a uhlí vstupovat do stále složitějších geologicko-báňských poměrů, je nutné sledovat možnosti vyššího využití alternativních palivo-energetických zdrojů, relativně nových, resp. "dobře...
Co brání municipalitám v širším využití biomasy?
V průběhu tohoto století, kdy bude těžba ropy, zemního plynu a uhlí vstupovat do stále složitějších geologicko-báňských poměrů, je nutné sledovat možnosti vyššího využití alternativních palivo-energetických zdrojů, relativně nových, resp. "dobře pozapomenutých".
Tyto zdroje by se měly uplatnit především v takových lokalitách a regionech, do kterých zavedení dálkové páry či topného plynu je buď nákladné, nebo technicky obtížné či nevhodné z hlediska ochrany krajiny.
Předmětem výzkumu a vývoje jsou sluneční záření v solárních kolektorech a fotovoltaických článcích, geotermální zdroje, energie větru, přílivu a odlivu. To jsou ovšem zdroje, jejichž plynulé a dostatečné čerpání je zásadně limitováno geografickými i klimatickými podmínkami. V menší míře se tato omezení uplatňují při energetickém využití biomasy odpadní i biomasy záměrně produkované pro energetické účely, tzv. energetických rostlin (africká rychle rostoucí tzv. sloní tráva Miscanthus, konopí, čirok apod.) a rychle rostoucích dřevin (topoly, břízy atd.).
V zemích Evropské unie jsou to obce, resp. sdružení obcí, které realizují prvé spalovny odpadní biomasy a zužitkovávají v nich získávanou páru či teplou vodu pro otop domácností a živnostenských provozoven v regionu (lokalitě).
V posledních letech stoupá zájem o pěstování tzv. energetických rostlin. Nabízejí se ekonomicky zajímavé možnosti, jak využít ladem ležící zemědělskou půdu nebo jak přispět k využití (rekultivaci) ploch zbývajících po povrchové těžbě hnědého uhlí. Pro region severozápadních Čech tuto možnost studuje zejména doc. J. Vráblíková se spolupracovníky z Fakulty životního prostředí UJEP v Ústí nad Labem.
Jaká je tedy hlavní zábrana širšího použití biomasy jako běžně obchodovatelného paliva? Zatímco ve fosilních palivech je obsah vody buď zanedbatelný anebo se udržuje na konstantní výši, obsah vody v biomase může kolísat v dost širokých mezích. Závisí to jednak na jejím původu (provienci), jednak na době a počasí v okamžiku sběru, sklizně či vyskladnění, případně na tom, zda je biomasa nějakým způsobem dodavatelem upravována (předsušována či dosušována).
Kolísavý obsah vody a dalších balastních látek se projeví v kolísavé sypné váze paliva, a to zase není bez vlivu na dimenze skladového a kotelního hospodářství, přepravních nákladů a skladové režie. Problém dostatečného dimenzování skladovacích prostor a přepravních nákladů je v případě biomasy jako paliva o to důležitější, že oproti fosilním palivům jde o sezónně obchodovaný zdroj.
Kolísavý obsah vody v biomase nemusí být však na závadu, jestliže bude použita jako výchozí surovina pro kvasnou technologii výroby etylalkoholu (výhřevnost 6,0 kWh/litr). Ten lze získat koncentrovaný (tj. bezvodý) a při dodržení příslušných požárněbezpečnostních předpisů skladovat ve velkých množstvích. Takto získaným lihem se již ve 20. letech 20. století začal "ředit" motorický benzín.
V předválečném Československu se prodávala a propagovala "národní pohonná látka" DYNALKOL. Byla to směs 30 % benzinu, 20 % benzenu a 50 % etylalkoholu. Benzen se získával z tuzemského zdroje - kamenouhelného dehtu, etylalkohol z biomasy (brambor, zrní, cukru a melasy) v lihovarech, které v důsledku rozpadu rakousko-uherského společného trhu měly nadbytečnou instalovanou kapacitu. Po Mnichově se ovšem výroba DYNALKOLU zastavila.
V listopadu minulého roku však proběhla naším tiskem informace, že společnost Unipetrol postaví poblíž Litvínova jednotku na 70 tisíc tun/rok kvasebného etanolu ("bioetanolu"), který pak bude přidávat k pohonným hmotám. Surovinovou bází by bylo asi 240 tisíc tun obilí, získaných na zhruba 60 tisících hektarů půdy (s výhodou půdy získané rekultivací).
Pro výrobu pohonných hmot z biomasy hovoří i ekologické důvody. Produkty získané zpracováním biomasy jsou obvykle dobře biologicky odbouratelné (problematika manipulačních ztrát a havárií) a příznivý je i nízký obsah polycyklických aromátů v jejich spalinách. To vedlo k tomu, že z řepkového oleje (výhřevnost 9,5 kWh/litr) se vyrábí metylester kyselin řepkového oleje (výhřevnost 9,0 kWh/litr), používaný jako tzv. bionafta ("zelená nafta") pro vznětové motory, případně k "ředění" běžné motoristické nafty.
Spotřebitel, který si má vybrat mezi metylesterem kyselin řepkového oleje a běžnou motorovou naftou, se jen výjimečně rozhoduje podle ekologického hlediska. Důležité jsou zejména cenové relace. S poptávkou po bionaftě je na trhu konfrontována nabídka jejich výrobců. Je to cena, za kterou je spotřebiteli nabízena pohonná hmota u čerpací stanice ("pumpy"). Ta je ovšem ovlivňována výší daní, které platí finální spotřebitel: spotřební daní a všeobecnou daní z přidané hodnoty. Proto obvykle daňové úlevy pro ekologicky šetrné ("umweltfreundlich") výrobky jsou v řadě zemí Evropské unie důležitým dílčím opatřením státní politiky ochrany životního prostředí. Bohužel v ČR kompetentní vládní místa tuto tendenci nesledují.
Miroslav Farský,
Fakulta životního prostředí
Univerzity J. E. Purkyně
Ústí nad Labem
V zemích Evropské unie jsou to obce, resp. sdružení obcí, které realizují prvé spalovny odpadní biomasy a zužitkovávají v nich získávanou páru či teplou vodu pro otop domácností a živnostenských provozoven v regionu (lokalitě).
