Časté změny v organizacích, které vyvádějí zaměstnance z rovnováhy, stejně jako zvyšující se tlak na výkon a přibývající úkoly - to vše prověřuje kvality šéfů. Zaměstnanci očekávají, že nadřízení jim pomohou zorientovat se v nejasných situacích a předem s nimi proberou chystané náročné změny. Že své podřízené dokážou pochválit, že s nimi budou řešit problémy a nepřestanou je podporovat.
Ovšem realita bývá jiná. Šéfové totiž očekávají pravý opak. Samostatné poslušné pracovníky, kteří nebudou klást otázky, na něž ani sami jejich nadřízení leckdy neznají přesné odpovědi. Zaměstnance, kteří bez odporu vykonají vše, co se po nich vyžaduje. Jenže ani taková očekávání dnes už neodpovídají realitě.
DVA PROTICHŮDNÉ POHLEDY
"Už nevím, jak to mám šéfovi říci," zastavil mě po semináři jeden z jeho účastníků. "Pracuji s ním už pět let a pořád se nemůžu dozvědět, co si o mé práci myslí. Absolvoval jsem letos vysokou školu a rád bych dělal zajímavější práci a měl větší odpovědnost. Ale kdykoliv se šéfa zeptám, jak je se mnou spokojen, dostanu odpověď typu: "Kdybych nebyl, tak řvu!" Už nemám odvahu mu cokoliv říkat. Jen se děsím toho, až skutečně začne řvát. Ale na to již čekat nebudu."
Statistiky uvádějí, že každý druhý člověk není spokojen se svým nadřízeným. To je i nejčastější důvod odchodů lidí z firem. Šéfové tuto zkušenost popisují následovně: "Mám ve své skupině šikovného člověka. Pět let jsem o něm skoro ani nevěděl. Byl spolehlivý, samostatný a své práci rozuměl. Teď dokončil vysokou školu, najednou má ambice a jsou s ním problémy. Včera jsem od něho dostal mail, že chce odejít. Jak mě může takhle postavit před hotovou věc? Vždyť měl ode mě volné ruce k samostatné práci! Mohl za mnou kdykoliv přijít - a teď mě takhle podtrhne... Ale jen ať si klidně jde, já ho držet nebudu, když si myslí, že to bude mít jinde lepší!"
Tento šéf zkrátka podlehl klamu, že ponechá-li schopného člověka bez povšimnutí, je to nejlepší strategie. Jenže ta sice může pár let fungovat, ale pak se určitě vyčerpá. Pokud šéf nevěnoval pozornost drobným signálům, které podřízený vydával a jehož otázky považoval za nepodstatné, bývá dříve nebo později postaven před výraznější signál - odchod leckdy klíčového člověka.
OKAMŽIK, KTERÝ ŠÉFA PROVĚŘÍ
A právě to je jeden z okamžiků, kdy se prověřuje šéfův vliv a autorita. Jeho vlastní angažovanost mu úspěch v tomto případě nezaručuje, ale neangažovanost ohrožuje jeho autoritu a do budoucnosti také úspěšný chod jeho oddělení. Jen málokterý manažer si přitom uvědomí, že vyhrocené situaci bylo možné předejít.
Šéfové se naopak spíš shodují na tom, že odcházejícího odborníka jinde prostě jenom přeplatili.
V dnešní mnohdy chaotické době plné tlaků, protichůdných informací a zvyšujících se nároků volají organizace po vůdčích autoritách, které dokážou zajistit plnění úkolů v žádoucí kvalitě a termínech. Očekávají od nich, že zvládnou konflikty, negativní emoce a odpor pracovníků. Že si poradí s pocity přepracovanosti lidí, s jejich dezorientací v rychle se měnícím prostředí - a dokážou je motivovat pro stále náročnější úkoly. A to nejpodstatnější -, že ve firmě udrží kvalitní odborníky, kteří se obtížně shánějí.
Jak se však šéf, který je pro nás skutečnou autoritou, chová? Sami ho ze svých zkušeností popisujeme následovně:
Strhne nás energií a nadšením. Nešlape po lidech, povzbuzuje nás. Nemarníme s ním čas hledáním viníků ani lamentací nad tím, co vše je špatně. Vyzařuje z něho dobrá nálada a věří, že "vždy se to dá nějak udělat". Nestraší, nevyhrožuje, ale směruje nás k hledání řešení, "jak postupovat, abychom s tím pohnuli".
Má svoji představu o fungování oddělení a lidí v něm - a mluví o ní. Dívá se dopředu, vidí souvislosti, předvídá budoucnost. Jde za tím, co chce, i přes překážky a říká to ostatním.
Má vysoké pracovní nasazení a svým chováním jde příkladem, inspiruje k napodobování. Dohody s ním platí nebo informuje o změnách dříve, než na to přijdeme sami.
Do svých rozhodnutí promítá názory a zkušenosti ostatních, předem je neodsuzuje a aktivně se o ně zajímá. Můžeme bez obav vyjádřit jiný názor, než má on, aniž bychom byli odmítnuti či zesměšněni.
Počítá s tím, že lidé chybují a ocitají se před problémy, kdy něco nemusí fungovat. Vyznává krédo "vždy se to dá spravit". Jedná i v obtížných situacích s klidem a rozvahou, takže máme pocit bezpečí - "s ním se to dá zvládnout".
Dává výzvy a mluví s námi o nich. Rozvíjí, učí nás - předává nám vše, co sám umí. Poskytuje nám příležitosti a věří našim schopnostem, mnohdy dokonce více než my sami. Povzbuzuje nás a říká nám "máš na to". Je náročný na sebe i druhé a je v tom otevřený. Umí si poradit s našimi obavami typu "nejde to".
Raduje se i z úspěchů druhých. Všímá si všeho, co se daří, a mluví o tom. Dává najevo víru v naše schopnosti; vyzvedává, v čem jsme dobří; posiluje naši sebejistotu a rozvíjí naše talenty, silné stránky.
Chová se k nám jako partner. Bere nás jako sobě rovné, i když má více znalostí a zkušeností. Neupozorňuje na to. Baví se s námi a směje se s námi.
Aktualizuje priority a pomáhá nám zorientovat se ve změnách. Hovoří s námi o všem, co je aktuálně důležité - "zaměř se teď na toto, ostatní nech být".
Bije se za své názory i za názory druhých. Jde do sporu, pokud je to třeba. Je přísný na lidi dole a nebojí se lidí nahoře. Má odvahu sdělit své stanovisko. Mluví otevřeně o všem, co se mu líbí, co máme zlepšit, změnit, dělat jinak.
KDYŽ SE NEDOSTATEK PŘIROZENÉ AUTORITY DOHÁNÍ FORMÁLNÍ...
Od takových šéfů se neodchází - a pokud přece jen ano, tak určitě ne snadno. To oni nám totiž vytvářejí nové a zajímavé příležitosti, berou částečně odpovědnost za náš úspěch a podpoří nás v cestě za ním. Jde jim o to, abychom nejen plnili úkoly, ale o to, abychom také uplatnili náš talent a dál ho rozvíjeli.
Šéf, který podceňuje vztahy a komunikaci s podřízeným, snižuje svoji přirozenou autoritu. Aby udržel lidi a úkoly v chodu, musí pak uplatňovat svoji formální autoritu a s ní spojené mocenské nástroje (status, sankce, odměny atd.).
Napoleon Bonaparte tvrdil: "Každá autorita spočívá na výhodách, které přináší tomu, kdo ji poslechne." Jestliže tedy nadízený nebere v úvahu naše zájmy, ambice a talent, pak nám musí nabídnout jiné výhody. A první, co přitom každého z nás obvykle napadne, jsou peníze. Ty totiž rozhodně potřebujeme.
ALENA JÁCHIMOVÁ
lektorka M.C.TRITON
jachimova@mc-triton.cz
