Albert Schandl poradenské společnosti CIRA Advisory s. r. o, komentuje hlavní benefity digitálních pasů výrobků: „Třeba firmy budou díky těmto datům schopny lépe spočítat svojí uhlíkovou stopu. Materiálové pasy také pomůžou nákupčím lépe implementovat prvky udržitelnosti do svých zakázek. Benefitovat z pasů by měli rovněž zpracovatelé druhotných surovin, kteří produkt (díky jeho pasu) budou umět efektivněji využít, opravit, rozebrat nebo zrecyklovat. Digitální pasy výrobků by měli nakonec ocenit v budoucnu i koncoví zákazníci, kteří mohou díky nim dělat informovanější rozhodnutí při nakupování.”
Očekávané výhody digitálních pasů výrobků tedy můžeme shrnout takto:
Seznam požadavků na digitální produktové pasy obsahuje zmíněný návrh Nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků (znění tady). Všechny informace obsažené v pasech budou dostupné k nahlédnutí také v digitální podobě (z toho je odvozen i název opatření - digitální pasy). Cestu k praktickému zavedení digitálních pasů nejdřív prošlapou baterie. Dle aktualizace směrnice o bateriích totiž bude každá baterie průmyslových nebo elektrických vozidel na trhu EU s kapacitou vyšší než 2 kWh vyžadovat digitální pas baterie. Seznam požadavků na digitální pasy baterií musí určit jednotlivé státy EU do konce roku 2024.
Podle odborníků samotné technické řešení spojené s vytvořením digitálních pasů není problémem. Různé softwary či aplikace tohoto typu na trhu už existují, příkladem je nizozemský start-up Circularise či platforma Madaster pro stavebnictví. Otázkou je, jaká je reálná škálovatelnost obdobných řešení: digitální pasy budou muset fungovat napříč celým hodnotovým řetězcem daného odvětví. Výzvou také zůstává dostatečné zajištění bezpečnosti dat, která budou muset výrobci poskytovat pro účely fungování pasů. Digitální produktové pasy totiž mohou obsahovat potenciálně citlivé informace spojené s duševním vlastnictvím či obchodním tajemstvím. Otázkou bude, zda se zavedení pasů promítne i do ceny výrobků.*
/zr/