Napřed reforma veřejné správy a v lednu pak poslanecká novela zákona o státní správě a samosprávě ve školství sepnuly školy a jejich zřizovatele pevnějším poutem. Jako u všeho nevyzkoušeného i tady se objevují některé disproporce. Nejen o...
Napřed reforma veřejné správy a v lednu pak poslanecká novela zákona o státní správě a samosprávě ve školství sepnuly školy a jejich zřizovatele pevnějším poutem. Jako u všeho nevyzkoušeného i tady se objevují některé disproporce. Nejen o nich jsme hovořili s Václavem Píclem, prvním náměstkem ministryně školství. Jeho pohled je o to cennější, že zná z vlastní zkušenosti práci učitele i ředitele školy, starosty a poslance.
[*] Jak se změnilo postavení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) vůči obcím?
Pokud jde o ekonomickou stránku věci, zatím trvá stav jako v roce 2002. Ministerstvo provádí rozpis finančních prostředků pro školy zřizované kraji i obcemi. Letos však dalo krajským úřadům možnost sjednotit rozdíly ve financování jednotlivých škol. Jde o to, aby školy, které mají stejné výkony (stejný průměrný počet žáků na třídu), mohly své pracovníky odměňovat v celém kraji na vyrovnané úrovni. Znamená to, že v rámci kraje je možné vybalancovat rozdíly v odměňování, které vznikly v době fungování školských, a později okresních úřadů. Proto letos krajské úřady nedostaly zvlášť částku určenou pro školy, které zřizují ony, a zvlášť pro školy zřizované obcemi.
[*] Právě k tomu však mají školy nejvíc připomínek.
Krajské úřady se totiž tohoto úkolu zhostily po svém. Některé - místo aby se při přerozdělování mzdových prostředků řídily závaznými zásadami ministerstva školství - si vypracovaly své, které na naše doporučení neberou zřetel. Proto teď MŠMT zpětně kontroluje rozpisy těchto prostředků jak pro krajské, tak pro obecní školství. Na základě analýzy zaslaných rozpisů z jednotlivých krajů, teď budeme jednat se zástupci krajských úřadů, aby napravily "odlišnosti" od našich závazných zásad a školy mohly dostat to, co jim náleží. Rozpis byl proveden tak, že v průměru bylo na mzdové prostředky rozesláno o 10,4 % víc než v roce 2002. Domnívám se proto, že není možné, aby paušálně dostaly školy stejně, a někde dokonce méně než loni. Nyní se zkoumají příčiny tak rozdílného přerozdělení. Nedovedu si představit, jak je možné, že některé krajské úřady vyplatily školám objem mzdových prostředků daný vládním nařízením (nárokové složky), a pak jim sdělily, že na nenárokové složky jim dávají pouhých 3 - 5 %. K tomu skutečně nebyl důvod.
[*] Budou mít krajské úřady povinnost případné chyby napravit?
Samozřejmě. Ministerstvo školství má kompetence určené zákonem o krajích, které ukládají krajům povinnost rozepisovat mzdové prostředky na školy podle závazné zásady stanovené MŠMT.
Ještě s jedním nešvarem se jak na krajích, tak na obcích setkáváme. Ačkoli my zasíláme zálohy na mzdy a na přímé výdaje do krajů jednou za čtvrt roku, z některých krajských úřadů putují na školy a do obcí jednou za měsíc. Totéž uplatňují vůči základním a mateřským školám i některé obce. Možnost podržet na několik měsíců velké finanční prostředky je lákavá, nejspíš proto na naši výzvu některé krajské úřady nezareagovaly. Nemíníme se s tím však spokojit. Obhajujeme systém čtvrtletního rozesílání nejen proto, že usnadňuje administrativní práci s tím spojenou, ale hlavně proto, že ředitel školy pak může se svými prostředky lépe hospodařit. Může si vytvořit rezervu k odměnění učitelů.
[*] Mají obce pravdu, když žádají po ředitelích škol detailní měsíční vyúčtování provozních prostředků? Některé dokonce tlačí na rovnoměrné čerpání. Neberou ohled na to, že například většina větších oprav probíhá o prázdninách.
Podle mého názoru je to zasahování do kompetencí právnických osob a na to obce právo nemají. Kompetence stanoví zákon, další jsou zakotveny ve zřizovací listině. Nikde se však nehovoří o tom, že by se zřizovatel měl chovat tak, aby znemožnil samostatné právnické osobě hospodařit podle jejích potřeb. Zřizovatel má pochopitelně právo stanovit příspěvek, který organizaci dá. Dotace, která přichází z mšmt prostřednictvím krajských úřadů, sice rozpočtem obce prochází, ale protože jde o účelově vázané finance, nemá zastupitelstvo obce právo použít je jinak. Je na příspěvkové organizaci, jak s nimi bude hospodařit. Pokud organizace něco ušetří, má zřizovatel po vyúčtování na konci roku kompetence převodu těchto finančních prostředků do příslušného fondu. Jejich další využití závisí na rozhodnutí zastupitelstva. V průběhu roku však tuto pravomoc nemá. Jestliže si však zřizovatel při sestavování rozpočtu vymíní, že určité služby nebo rozsáhlé opravy bude ve škole provádět sám, pak si může příslušnou částku (ovšem účelově vázanou) ponechat ve svém rozpočtu. Žádné zastupitelstvo - krajské ani obecní - nesmí vstupovat do prostředků, které jsou určeny jako přímé výdaje do školství (peníze určené na mzdy a učební pomůcky).
[*] Jedna výjimka tady je: Obec nebo kraj určuje výši nadtarifní složky platu ředitelů škol. Také se nedá říci, že by se vždy řídily metodikou MŠMT. Údajně v některých malých obcích se výše ředitelských platů přetřásá v hospodě...
Pokud se něco takového stane, je to jednoznačně únik informací, tedy porušování zákona. A školy by se tomu měly bránit. Jinak výši ředitelského platu určuje zákon, osobní ohodnocení stanoví zřizovatel (metodika je vyvěšena na našich webových stránkách). Rada obce může - ale nemusí - řediteli školy stanovit ze svých prostředků odměnu. Pokud není rada zřízena, je to záležitost starosty.
[*] Problémy spojené se získáváním právní subjektivity škol řešily některé obce slučováním možného i nemožného. Místo aby vzniklo několik právních subjektů, zřídily jeden a sloučily do něj x škol a školských zařízení. V mnoha místech se toto rozhodnutí setkalo s odporem učitelů.
Ať se nám to líbí, nebo nelíbí, obce jednaly zcela v dikci zákona. Zřizovatel má plné právo říci, které organizace sloučí nebo nesloučí. Má také právo vybrat a jmenovat do čela školy ředitele. Dokonce si myslím, že to některé obce vyřešily velice rozumně. Finančně zabezpečovat tři příspěvkové organizace po pěti pracovnících se prodraží. V takovém případě se mi zdá jedna právnická osoba na místě.
Podle mých zkušeností rozhoduje valná většina zastupitelů kompetentně. Musí ale respektovat předpisy, zejména týkající se odborné pedagogické způsobilosti. Například že na místo ředitele základní školy není možné jmenovat středoškoláka. V souvislosti se slučováním škol bych rád upozornil ještě na jeden moment: Doporučovali jsme, aby bývalí ředitelé nyní sloučených škol zůstali na své původní škole v určité vedoucí funkci a vykonávali pedagogický dozor nad poskytováním výchovy a vzdělávání. Vládní nařízení o stanovení počtu hodin jim umožňuje zkrátit úvazek, aby mohli tuto práci vykonávat s plnou odpovědností.
Neříkám, že je tento zákon pro školství to nejlepší. Ale je to rozhodnutí Parlamentu ČR a musí se respektovat. Věřím, že časem najdeme rozumnou cestu. Nasvědčuje tomu i fakt, že úspěšnější byli ti zřizovatelé, kteří se na svůj úkol začali připravovat v okamžiku, kdy byl zákon schválen. Měli čas získat informace, hovořit s pedagogy, vysvětlovat, argumentovat nebo se i nechat přesvědčit. Snažili jsme se obcím pomáhat průběžným podáváním informací, zpracovávali jsme metodické pokyny, abychom napomohli převodu na příspěvkovou organizaci. Myslím, že se to povedlo. Na konci roku snad chyběly jen dvě školy, které nebyly převedeny. Starostové a zastupitelé si zaslouží uznání za to, jak nelehký úkol zvládli.
