Nová superstar mezi daněmi. Uvážíme-li, že daň z nemovitostí byla loni jediným daňovým příjmem, který zaznamenal meziroční růst (6,4 mld. Kč proti 5,2 mld. Kč v roce 2008), a její inkaso ve srovnání s rokem 2007 (5,1 mld. Kč) se letos patrně zdvojnásobí na předpokládaných 9,6 mld. Kč, pak jí toto označení vysloveně »sedí«.
Stojí za tím zrušení nejnižších koeficientů, zavedení místního koeficientu a zvýšení základních sazeb daně. Hvězdy nerady sdělují své nedostatky. Jenže superstar jménem Daň z nemovitostí před starosty svá slabá místa neskryje: V roce 2008 její podíl ve struktuře daňových příjmů obcí totiž činil pouze 2,8 %. Třebaže nyní v důsledku uvedených změn osciluje kolem 4 %, stále zůstává nižší než podíl inkasa za místní a správní poplatky (5 %). Obcí, jako jsou Dolní Břežany (okres Praha-západ), kde se po aplikaci místního koeficientu a jeho zdvojnásobení na základě novely zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, letos uplatní pětinásobné zvýšení daně, je v celé ČR údajně jen 11. Konkrétně v Dolních Břežanech teď podíl z inkasa daně z nemovitostí na celkových příjmech obce bude činit 25 %.
Jinou slabostí, která ovšem asi trápí více stát než obce, jsou náklady na správu daně z nemovitostí, kterou má stát ve své režii. Loni se sice na této dani vybralo 6,4 mld. Kč, ale nutná administrativa s tím spojená stála 1,02 mld. Kč (15,94 % jejího výnosu)!
Samostatnou kapitolou je každoroční vysoký objem nedoplatků daně z nemovitostí - v roce 2009 ve výši 0,9 mld. Kč (jen o necelých 40 milionů méně než v roce předchozím). Ale kdo v obci za svou nemovitost daň neodvedl, to starostové u finančního úřadu nemají šanci zjistit. Ministerstvo financí trvá na svém a i naší redakci potvrdilo, že »správce daně, který převádí výnos daně v souladu s jejím rozpočtovým určením, sděluje příjemci výnosu pouze informace o celkovém výnosu této daně, včetně souhrnné částky daní, jejichž úhrada je posečkána, o skutečné výši převedených částek této daně a dni, v němž došlo k převodu«.
Nabízí se otázka, kterou si do svého názvu vytkl seminář Budoucnost daně z nemovitostí: Zvýšit, nebo zrušit?, na nějž předminulý týden Svaz měst a obcí ČR (SMO) a Vysoká škola CEVRO Institut pozvaly do Prahy zástupce municipální sféry, ministerstva financí a zákonodárců. Všichni účastníci, s výjimkou zástupců Občanského sdružení majitelů domů, bytů a dalších nemovitostí v ČR, požadovali daň z nemovitostí zachovat. Jenže se různí představy o tom, jak s ní naložit (viz box dole s názory námi oslovených zástupců politických stran včetně dvou řečníků na semináři, poslanců Michala Doktora a Ing. Jiřího Dolejše).
Mezi všemi ostatními daněmi je pro daň z nemovitostí nejsilnější vazba daňový poplatník - financování služeb veřejného charakteru. Zda ji však v nějaké transformované podobě převést mezi uvažované místní (komunální) daně, o tom se diskutuje.
Předseda SMO Ing. Oldřich Vlasák, poslanec Evropského parlamentu, soudí, že daň z nemovitostí se vůbec nemá centrálně zvyšovat či rušit, nýbrž že je třeba přikročit k její reformě. A to pokud jde o její daňový základ, sazbu i správu. Zákon by měl podle SMO ponechat obcím prostor pro aplikaci různých sazeb a koeficientů. Výše sazeb by mohla odrážet třeba některé náklady, jež s existencí nemovitosti souvisejí (úklid chodníků aj.). Ing. Oldřich Vlasák je také pro to, aby správa daně byla ponechána státu, avšak obce by měly mít přístup k informacím o jejích případných nedoplatcích.
Větší spravedlnost, průhlednost i zjednodušení hodlá do stanovení základu daně vnést Ministerstvo financí. JUDr. Alena Holmes, ředitelka odboru legislativy majetkových daní a poplatků Ministerstva financí, připomíná pilotní projekt Mapy daňových základů (viz box vpravo). Tyto mapy by se měly za využití ministerské metodiky stát pro obce nástrojem, jak na svém území spravedlivěji stanovovat základ daně pro pozemky i nemovitosti. V pravomocí obcí by přitom bylo rozdělit své území do více zón, v nichž by pro stanovení koeficientu daně z nemovitostí bylo zohledněno například napojení zóny na inženýrské sítě, jak je život (i ceny nemovitostí) v zóně například ovlivněn blízkostí čistírny odpadních vod, skládky apod. Stanovování zón by se v obcích projednávalo s občany zhruba stejnou procedurou, jaká dnes platí pro územní plánování.
Do současného ministerského návrhu novely zákona o dani z nemovitostí (už je ve vnějším připomínkovém řízení) ovšem tyto představy vtěleny nejsou. S nimi bude nutno počkat až na novou vládu se silným politickým mandátem. Cílem nynějšího návrhu je kromě některých aspektů legislativního a legislativně technického charakteru odstranit některé výkladové nejasnosti spojené s problematikou plošných staveb a stanovit jednoznačné parametry pro vymezení zpevněné plochy pozemku jako specifického předmětu daně.
K dani z nemovitostí i v newsletteru Moderní obce č. 5/2010 (viz archiv newsletterů na www.moderniobec.cz).
V KAMENICI OVĚŘOVALI NOVOU KONSTRUKCI DANĚ Z NEMOVITOSTÍ
Obec Kamenice leží dvě desítky kilometrů jihovýchodně od centra Prahy a má 3927 obyvatel. Právě na ni se MInisterstvo financí (MF) obrátilo se žádostí o spolupráci při ověřování možností místních samospráv při zpracování map daňových základů s vymezením zón pozemků (rozlišených například podle jejich napojení na inženýrské sítě - plyn, voda, kanalizace či jejich kombinace). Ministerstvo vycházelo z předpokladu, že takové mapy by měly zpracovávat právě obce, neboť nejlépe znají místní podmínky. V Kamenici se rovněž ověřovalo, jaké problémy mohou v takovém případě před obcemi nastat, i to, jak je lze případně řešit.
Výsledky z Kamenice daly v rámci pilotního projektu vzniknout informativní metodice, kterou dostalo k ověření několik dalších sídel. Podle ředitelky odboru legislativy majetkových daní a poplatků MF JUDr. Aleny Holmes by se mapy daňových základů pozemků vydávané obcemi formou obecně závazných vyhlášek (s využitím ministerské metodiky) mohly stát základem výpočtu daně z pozemků. MF tvrdí, že už první výstupy z obcí, kde se tyto postupy ověřovaly, potvrzují, že místní samosprávy by takové mapy uměly zodpovědně zpracovat a že pro přípravu nového zákona o dani z nemovitostí jsou jimi dodané výstupy využitelné. Tiskový mluvčí MF Ondřej Jakob ovšem připomíná, že zatím se novým způsobem v žádném z těchto sídel daň z nemovitostí nevypočítávala, a to ani modelově, neboť její výše by závisela na použité daňové sazbě a rozhodnutí o jejím očekávaném výnosu.
Starosta Kamenice Mgr. Tomáš Klásek poznamenává, že má-li institut daně z nemovitostí zůstat zachován, bylo by vhodné ponechat v platnosti zrušení osvobození od této daně u novostaveb. »Argument, že osvobození podpoří stavebníky, je alibistický a nepravdivý, porovnám-li cenu novostaveb v řádu milionů, s výší daně v řádu tisícikorun,« zdůrazňuje. Starosta rovněž požaduje zvýšit pravomoci obcí při stanovování výše daně z nemovitostí, resp. při její strukturaci. »Pro strukturaci existuje řada objektivních kritérií, která mají obce k dispozici: využití pozemků z hlediska územního plánu; napojitelnost pozemků na inženýrské sítě; zemědělské pozemky a hospodaření na nich; objekty individuální rekreace - chaty, chalupy; nemovitosti pro podnikání, pro zdravotnické, sociální a jiné veřejně prospěšné služby,« uvedl Mgr. Tomáš Klásek s tím, že podobných kritérií je více a obce samy nejlépe vědí, jakým způsobem ke konstrukci daně na svém území přistoupit. Podle starosty Kamenice by takové posílení role obcí zvýšilo i zodpovědnost jejich volených orgánů při určování její výše.
Letošní zima v Kamenici.
FOTO: LUBOŠ ŽÁČEK
DAŇ Z NEMOVITOSTÍ: VYHOVUJE SOUČASNÁ PRAXE JEJÍHO POJETÍ I VÝBĚRU?
1) Měla by se současná úprava výpočtu daně z nemovitostí zachovat, či nějak změnit?
2) Měla by být daň z nemovitostí zahrnuta mezi místní daně? V čem byste viděl/a výhody/nevýhody takového řešení?
Na tyto dvě otázky nám odpověděli (seřazeni v abecedním pořadí) zástupci politických stran, které jsou zastoupeny v dolní parlamentní komoře.
Michal Doktor, poslanec Parlamentu ČR za ODS:
Má první a dlouhodobá výhrada k dani z nemovitostí se týká její fiskální asymetričnosti: Veškeré náklady systému správy a výběru této daně totiž nese stát, zatímco obce jsou příjemci všech jejích výnosů. Z pohledu výnosů je tedy daň z nemovitosti už teď »místní daní«. Požaduji narovnání tohoto stavu a myslím, že je snad pochopitelné, že mé návrhy nesměřují k tomu odebrat obcím dosavadní, a také rostoucí příjem. Navrhuji učinit z daně z nemovitostí daň sdílenou, a to obcemi a kraji. Kraje mají působit hlavně jako vyšší správní autorita (dnes ji plní stát, resp. příslušný finanční úřad) a zajistit správu systému, dbát svou autoritou na to, aby byla daň vybírána. Parlament by měl přitom sehrát pouze normotvornou roli - určovat mantinely, tedy dolní i horní limit pro výši daně. K posledně uvedenému je třeba dodat, že i poplatky a »daně« placené na místní úrovni dotvářejí složenou daňovou kvótu, a proto by si měl parlament ponechat efektivní nástroje k parametrickým zásahům do budoucího systému daně z nemovitosti. Z pohledu konstrukce daňového základu však nejsem zastáncem nějakých revolučních změn.
Ing. Jiří Dolejš, poslanec Parlamentu ČR, lídr kandidátky KSČM do parlamentních voleb v Praze, stínový ministr KSČM pro resort financí:
Daň z nemovitostí je u nás jedna z nejnižších v celé Evropě. V EU tvoří podíl daně z majetku v průměru 5 % na celkovém zdanění, v ČR pouze 1,3 %. V rozpočtech obcí činil výnos této daně jen 2 % jejich příjmů, přičemž náklady správy její výnos převyšují. Proto jsem názoru, že by se měla zvýšit. Ale nemám na mysli jen vyšší sazby, nýbrž i jejich progresi podle velikosti majetku. Samostatnou otázkou jsou úlevy. Osvobození chmelnic, vinic a sadů vítám. Otázkou k diskusi jsou úlevy pro seniory. Osvobození pro novostavby podporovalo novou výstavbu, prioritou je v tomto ohledu obecní a družstevní bydlení, které může pomoci se startovacími byty a sociálně dostupným bydlením. Venkovské nemovitosti by obecně mohly být zdaněny fixní sazbou. Ve městech má smysl diferencovat, a to nejen podle pořizovací ceny nemovitosti, ale i s pomocí multiplikátoru v závislosti na tržní hodnotě nemovitosti. Posílení daňových příjmů obcí lze dosáhnout jinak než přeměnou daně z nemovitostí na místní daň. Třeba úpravou zákona o rozpočtovém určení daní, navýšením příspěvku na výkon přenesené působnosti a kompenzací výpadků inkasa sdílených daní. Prostor je i u valorizace správních poplatků. O transformaci místních poplatků v místní daň lze vést diskusi, ale u daňových titulů typu daně z nemovitostí je limitem schopnost obce je spravovat a vymáhat.
Mgr. Petr Gazdík, starosta Suché Lozi, předseda hnutí Starostové a nezávislí, lídr kandidátky TOP 09 do parlamentních voleb ve Zlínském kraji:
Kdyby se měl měnit způsob výpočtu daně z nemovitostí, třeba na základě hodnoty nemovitosti, mělo by se tak stát jen u pozemků. Pro vlastníka stavby by totiž tento způsob znamenal jeho případné potrestání za to, že se o svůj majetek stará, opravuje jej a zhodnocuje. U daně z nemovitostí je jistě vhodné, aby samospráva měla pravomoc nejen změnit koeficient, ale také diferencovat a různě zdanit různé části katastru. Nepovažuji však za správné dnešní velmi nízkou daň z nemovitostí navyšovat soukromému zemědělci živořícímu na několika hektarech špatné půdy stejným způsobem jako nadnárodní firmě zhoršující životní prostředí obce. Obec by tak získala i ekonomický nástroj pro rozvoj podnikání na svém území. Samosprávy by měly mít možnost jinak danit nemovitosti v centru, jinak v okrajových částech, chatových oblastech či chráněných lokalitách. Komunální (místní) daň určitě má své opodstatnění: Umožnila by skutečnou participaci občanů na projektech obce, jíž by poskytla jak zajímavý nástroj finanční samostatnosti, tak další samosprávnou funkci.
Mgr. Radko Martínek, hejtman Pardubického kraje, stínový ministr ČSSD pro místní rozvoj:
Dnešní úprava výpočtu daně z nemovitostí se musí změnit. Stávající systém byl přijat jako jakési odškodnění obcí za ztrátu příjmů z jiných oblastí,což rozhodně není ani správně, ani koncepční. Daň z nemovitostí by měla být jednoznačně zahrnuta mezi místní daně. Určitě bych takový zákon o místních daních podpořil. Každopádně je třeba zvýšit pravomoc obcí na stanovování daně z nemovitostí jak v absolutní výši, tak v jednotlivých kritériích. Obec by tak účinněji ovlivňovala to, co na svém území podporuje, či naopak podporovat nechce. Jako možnost zásahu státu do této daně bych nanejvýš připustil, aby stát stanovoval horní hranice pro jednotlivé velikostní kategorie obcí. Za lepší bych však považoval, kdyby byla dána obcím i v této oblasti co největší volnost. Jsem přesvědčen, že by se tak výrazně zvýšil zájem veřejnosti o činnost v městských a obecních zastupitelstvech. Daň z nemovitostí není příliš výrazným zdrojem příjmů obcí, což velmi negativně ovlivňuje koncepční práci jejich zastupitelstev, a to i ve výběru akcí, na něž obec poskytuje veřejné prostředky. Zvýšením významu místních daní by se výrazně posílila zodpovědnost nakládání s jejich výnosy. Z celostátního hlediska by však patrně vznikl problém, jak stanovit celkovou strukturu daní. Považoval bych za špatné, kdyby obec, která z populistických důvodů neúměrně snížila daně, vzápětí požadovala od státu peníze na své nutné výdaje. To by mohlo být jedním z největších úskalí nového zákona. Problémem by určitě byla též »ideologická« bariéra Parlamentu i ministerstev, kde si zvykli na to, že oni jsou ti jediní a správní, kdo mají stanovovat daňové zatížení obyvatel.
Tomáš Průša, hlavní manažer Strany zelených:
Současný výběr daně z nemovitostí by měl být zjednodušen, aby drobným majitelům nemovitostí klesla administrativní zátěž a zjednodušila se také kontrola. Poplatník by měl mít možnost odvolání. Nynější právní úprava navíc kvůli koeficientům podporuje vznik satelitů kolem velkých měst, což bychom rovněž změnili. Vlastní regulace výše místních daní (například daně z nemovitostí) přímo obcemi dává prostor k motivaci (obec určí, jaké služby za jaké daně chce svým občanům nabízet). Zároveň je třeba zohlednit v případném návrhu fakt, že přílišná volnost může přispět k dalšímu odlivu obyvatel z měst do satelitních městeček (jak potvrzuje zkušenost z USA), kde by místní daně mohly být nižší.
Ing. Michaela Šojdrová, poslankyně Parlamentu ČR, 1. místopředsedkyně KDU-ČSL:
V současné výši daně z nemovitostí vidím poměrně značnou rezervu. Nyní však navýšení daně nenavrhuji, protože to vše musí být součástí určitého koncepčního přístupu k daňové soustavě. Že rezerva v horní sazbě daně existuje, ukazují zkušenosti s využíváním koeficientů, k jejichž navýšení už přistoupila řada obcí. Způsob výběru této daně nezpochybňuji, jen upozorňuji na zájem - a také ochotu obcí spolupracovat na jejím vymáhání. Zahrnout daň z nemovitostí mezi místní daně KDU-ČSL nenavrhuje. Osobně považuji současnou legislativní úpravu za dostatečnou a pro obce výhodnou. V případě místní daně by šlo o přenos rozhodování a také zajištění výběru na obce. Pro ně by to znamenalo nové povinnosti, nové zaměstnance..., takže bych v případné změně neviděla žádný pozitivní efekt. Stanovení výše daní včetně daně z nemovitostí je součástí státní ekonomické politiky. Ve vztahu k daňovému zatížení občanů jde o neustálé hledání kompromisu a vyvažování. Za užitečnou a také dostatečnou považuji možnost diferenciace daní z nemovitostí pomocí koeficientů.
