Zadávání veřejných zakázek je docela »věda«. Proto si obce větší akce nechávají organizovat odbornou firmou. Ta jim ohlídá formální náležitosti, zajistí organizační zvládnutí. Často i nedostatečně personálně vybavená obec tak vyhlásí veřejnou zakázku profesionálně. Pokud však jde o schvalovací proces, často se chybuje.
I když platí, že »není žalobce, není soudce«, není radno podceňovat všímavé neúspěšné uchazeče (zastupitelské opozice), že si nedostatků nevšimnou a proti obci jako zadavateli je nepoužijí.
Platí totiž, že rozhodnutí vyhlásit veřejnou zakázku, tedy »odstartovat« proces zadání zakázky, musí učinit k tomu oprávněný orgán obce. To je buď rada (v režimu tzv. zbytkové pravomoci, kterou zákon žádnému orgánu obce nesvěřuje), nebo starosta, není-li rada zřizována, anebo zastupitelstvo, pokud si tuto pravomoc předem vyhradilo. Rada obce (starosta) však smí zakázku vyhlásit jen tehdy, je-li na ni schválen příslušný obnos v rozpočtu.
V žádném případě nepostačuje rozhodnout o tom, která firma výběrové řízení technicky uskuteční. To je poslední rozhodnutí v řadě - napřed musí být rozhodnuto:
o financích (na akci musí být peníze v rozpočtu obce),
o tom, že obec jako zadavatel hodlá zakázku »rozjet«, tedy rozhodnutí o vyhlášení soutěže, a zadávací podmínky.
Až potom lze zadat organizaci celého procesu odborné firmě.
KOMU BUDE ZAKÁZKA ZADÁNA?
Komise pro hodnocení nabídek musí být též ustavena zadavatelem, nikoli odbornou firmou. Tato komise vydává v závěru hodnocení zprávu o posouzení a hodnocení nabídek, a zadavatel, v daném případě obec, rozhodne o výběru nejvhodnější nabídky.
V obci o tomto výběru rozhoduje:
rada obce, popřípadě starosta tam, kde se rada nezřizuje,
zastupitelstvo obce tam, kde si zastupitelstvo toto rozhodnutí předem vyhradilo.
Z toho vyplývá, že:
smlouva o dílo nesmí být uzavřena pouze na základě hodnocení výběrové komise,
zastupitelstvo obce může rozhodovat v případě, že si vyhradí předem, nikoli dodatečně měnit rozhodnutí rady obce (starosty obce).
SMLOUVA O DÍLO A JEJÍ OBSAH
Obsah smlouvy musí korespondovat s vyhlášenými podmínkami, většinou se uzavírá ve znění tak, jak byla předložena v rámci soutěže uchazečů. Pokud ne, o jejím obsahu rozhoduje ten, kdo rozhoduje o výběru vítězného uchazeče.
POZOR NA OBCHÁZENÍ ZÁKONA
Zákon o veřejných zakázkách někdy svádí obce k tomu, aby si zadání usnadnily, a to prostřednictvím ustanovení § 18 odst. 1 písm. j), které říká, že zadavatel není povinen postupovat podle zákona o veřejných zakázkách, »pokud je jejich předmětem poskytnutí dodávek, služeb nebo stavebních prací veřejnému zadavateli osobou, která vykonává převážnou část své činnosti ve prospěch tohoto veřejného zadavatele a ve které má veřejný zadavatel výlučná majetková práva; veřejný zadavatel má výlučná majetková práva v určité osobě, zejména pokud disponuje sám veškerými hlasovacími právy plynoucími z účasti v takové osobě nebo pokud taková osoba má právo hospodařit s majetkem veřejného zadavatele, nemá vlastní majetek a výlučně veřejný zadavatel vykonává kontrolu nad hospodařením takové osoby«.
Není to však tak snadné - a porušení, respektive zneužití, lze snadno dohledat i roky zpětně.
PŘÍKLAD Z PRAXE
To, že se zneužití nevyplácí, dokládá nedávný případ jedné obce: Starosta zadal výstavbu desítek obecních bytů tak, že uzavřel smlouvu o dílo s příspěvkovou organizací obce, ta dále smlouvu o dílo se s. r. o. obce, a to pak více smluv s dalšími subdodavateli, přičemž žádný subjekt obce nedisponoval stavebními kapacitami - byly to »skořápky« využité pouze na právní transfer zakázky předem vybraným firmám. Nyní starosta čelí za dané jednání trestnímu řízení. Obec musela složitě bojovat o to, aby nemusela vracet plně přijaté dotace a vysoké penále, a věc stále ještě není ukončena.
Vybrané ustanovení není možné zneužívat, protože je lze snadno dohledat. Jiná situace by samozřejmě byla, kdyby obec měla vlastní stavební společnost, se zaměstnanci, technikou a podobně, ale tak tomu v uvedeném případě nebylo.
Takový postup možný není, je protiprávní. A v některých případech dokonce lze vyvozovat trestní odpovědnost (řada zakázek v popsaném případě skončila u firmy syna pana starosty).
To, že má obec vlastní subjekt, ještě neznamená, že splňuje kritéria daná zákonem o veřejných zakázkách k tomu, aby mohla být zadána zakázka přímo tomuto subjektu. Nestačí totiž, že je to samostatné IČ, ale bez faktické činnosti, na které si musí najímat subdodavatele - jasnější obcházení zákona si lze stěží představit.
Při zadávání veřejných zakázek musí obec dbát nejen všech formálních náležitostí podle zákona o veřejných zakázkách, ale též schvalovacích procesů podle zákona o obcích. A musí »odolat« pokušení zákon obejít. Jen tak bude její postup bezvadný.
JANA HAMPLOVÁ
advokátka a členka redakční rady Moderní obce
