V návaznosti na text z MO č. 10/2012 »V řadě obcí mají cit pro krajinu, jinde spíš pro podnikání« * pokračujeme v tématu územní plánování a péče o venkovskou krajinu. Představíme si některá opatření, která spojují oba zmíněné přístupy.
Přestože krajina Čech, Moravy a Slezska v posledních padesáti letech prošla a prochází podstatnými a často negativními změnami, zůstala mnohde velmi krásná. Je tomu tak díky aktivitám obcí, které se do účinné péče o krajinu pustily bez ohledu na pomalé finanční toky dotací a mnohdy neúměrnou byrokracii. V těchto obcích se také daří spolupráci s vlastníky a uživateli půdy. Dobře zpracovaný a projednaný územní plán (ÚP) a z něj vycházející následná opatření jsou na této cestě významným pomocníkem.
ČLENĚNÍ ÚZEMÍ OBCE
Vymezení ploch s rozdílným způsobem využití: V souladu s vyhláškou č. 501/2006 Sb. je třeba rozčlenit v ÚP zastavěné i nezastavěné území do 16 kategorií ploch s rozdílným způsobem využití. Je-li to odůvodněné, lze plochy dále členit nebo jinak vymezit. V praxi to znamená např. návrh na zatravnění či zalesnění orné půdy kvůli ochraně proti erozi či povodním. Jako plochy smíšené nezastavěného území mohou být takto vymezeny stávající i nově navržené větrolamy (nejde-li o plochy lesní), protierozní průlehy, remízy či meze.
Zemědělci mohou získat podporu na zachování a zakládání krajinných prvků, jež mají stabilizační úlohu (např. meze, travnaté údolnice, skupiny dřevin, stromořadí a solitérní dřeviny). Jejich podrobné vymezení, mají-li mít protierozní účinek, je záležitostí pozemkových úprav (PÚ).
OPATŘENÍ PROTI EROZI A POVODNÍM
Protierozní opatření: Jsou aktuální tam, kde vodní i větrná eroze ohrožuje zastavěné území obce. Erozí ohrožené pozemky je třeba na základě doplňujících průzkumů a rozborů zapracovat do výkresu koncepce uspořádání krajiny. Pokud je nebude možno ochránit zatravněním či jinými organizačními či agrotechnickými opatřeními, bude třeba pro technickou či biotechnickou protierozní ochranu zpracovat projektovou dokumentaci. Podporu lze získat z Programu péče o krajinu a zejména z vybraných os OP Životní prostředí (zatravňování pozemků, budování ozeleněných mezí, či nákladnější opatření, jako jsou hráze, suché poldry nebo záchytné nádrže. Tato opatření se obvykle vážou na plán společných zařízení PÚ).
Rybníky, tůně, vodní toky a jejich revitalizace: S protierozní ochranou souvisí i ochrana proti povodním, budování víceúčelových (rekreačních, ekologických, záchytných) nádrží a revitalizace betonových požárních nádrží či napřímených či zatrubněných vodních toků, které se poté znovu zaskví např. v centru obce. Díky dobře nastaveným, dříve národním, dnes zejména evropským obdobám krajinotvorných programů, zažívají svou renesanci rybníky.
ÚSES, PROSTUPNOST KRAJINY, TĚŽBA A REKULTIVACE
Upřesnění ploch a koridorů územního systému ekologické stability (ÚSES), převzaté z generelů, v případě regionálních a nadregionálních prvků z nadřazené územně plánovací dokumentace: V posledních letech se zejména v intenzivně zemědělsky využitých oblastech realizují lokální biocentra, biokoridory či jejich části, čemuž jsou věnovány i příslušné osy OP ŽP. Četné obce uvádějí, že ač v nich ještě není schválen projekt komplexních PÚ, mají už realizované některé skladebné prvky ÚSES - většinou na obecních či směněných pozemcích.
Je vhodné zkoordinovat plán lokálního ÚSES se systémem protierozní ochrany. Zejména interakční prvky ve formě úzkých mezí či průlehů s doprovodnou zelení mohou někdy výrazně povrchový odtok zmírnit a přitom krajinářsky i ekologicky příznivě a zajímavě rozčlenit rozsáhlé celky orné půdy. Na skladebné části ÚSES lze navázat i další potřeby obce, zejména plochy veřejné zeleně a rekreace (extenzivní louky s tůňkou a lesíkem v nivě potoka, starý zatravněný sad, suchá stráň s lavičkami aj.).
Prostupnost krajiny: ÚP mají řešit problematiku silniční sítě s případným odkloněním zemědělské dopravy a obecně zajišťovat prostupnost krajiny pro člověka i volně žijící živočichy. Koncepce uspořádání krajiny by měla pamatovat i na obnovení logického spojení nejdůležitějších bodů (sousední obce, rybníka, vyhlídkového místa) pěšími či cyklistickými cestami.
I zde však platí, že ÚP řeší jen přibližnou trasu, přesněji, propojení zvolených bodů. Její vymezení na parcely s ohledem na vlastnické vztahy, hydrogeologické a další přírodní podmínky území je nezbytné provést až v rámci plánu společných zařízení PÚ.
Dobývání nerostů a následná rekultivace: V případě těžby nerostných surovin vymezují ÚP, zejména koncepce uspořádání krajiny, na základě limitů z ÚAP požadavky obce: posloupnost otvírky vyhrazených ložisek, eliminace dopadů těžby a revitalizace území po těžbě. Vhodnou rekultivací se bývalé lomy či písečníky mění v místa k rekreaci, příp. i v registrované významné krajinné prvky.
JAK ZVÝŠIT PŘITAŽLIVOST KRAJINY PRO NÁVŠTĚVNÍKY
Opatření pro zvýšení estetické a rekreační hodnoty území a k ochraně a obnově krajinného rázu: Tato opatření patří k nejrozmanitějším a nejčastějším. Patří sem i výsadba dvou lip s lavičkou na rozcestí, úprava obecního lesa na lesopark, vyčištění studánky, zřízení místní naučné stezky či stavba rozhledny. Přestože často přesahují míru podrobnosti řešení ÚP, jsou důležitá, neboť dokladují a rozvíjí vztah obyvatel ke své obci a jejímu okolí.
Lze zaznamenat rozdíl mezi obcemi s léta stabilním a tradičním venkovským osídlením např. na Vysočině, Slovácku či Valašsku oproti pohraničí, kde se vztah ke krajinnému dědictví hledá dlouho a obtížně. I tam však stále přibývá pozitivních výjimek (Jiřetín pod Jedlovou, Broumovsko, Osoblažsko aj.).
IGOR KYSELKA
krajinářský architekt
Rybníček - přirozený doplněk tradiční návsi (Krátká, okr. Žďár nad Sázavou).
Ovocné stromořadí a pás keřů podél vrstevnicové cesty (Pěnčín, okr. Prostějov).
ILUSTRAČNÍ FOTO: AUTOR
* V řadě obcí mají cit pro krajinu, jinde spíš pro podnikání, MO č. 10/2012
