Komunikace územních samosprávných celků s veřejností je kvůli veřejnoprávnímu charakteru municipalit zákonem do určité míry vynucovaná. Především v oblasti přenesené působnosti je proto nutné vždy využívat zákonem stanovených postupů sdělování informací občanům a s ohledem na ně volit formy...
Komunikace územních samosprávných celků s veřejností je kvůli veřejnoprávnímu charakteru municipalit zákonem do určité míry vynucovaná. Především v oblasti přenesené působnosti je proto nutné vždy využívat zákonem stanovených postupů sdělování informací občanům a s ohledem na ně volit formy komunikace. Naopak v oblasti samostatné působnosti je možnost řízení toku informací a volby způsobu komunikace ze strany města či obce výrazně širší.
Z výsledků několika výzkumů prováděných katedrou veřejné správy a regionálního rozvoje Vysoké školy ekonomické v Praze vyplývají následující závěry:
ANALÝZA MOŽNÝCH ZDROJŮ INFORMACÍ V LOKALITĚ
1. Ze strany veřejnosti 1)
Hlavními zdroji informací o dění v municipalitě bývají především rodinní příslušníci a příbuzní, známí, přátelé, sousedé, spolupracovníci a místní média. V průběhu 90. let mírně klesal význam zasedání zastupitelstev měst/obcí, politických stran nebo organizací jako zdrojů informací o dění v municipalitě.
Systém šíření informací bývá z hlediska intenzity využívání a efektivity jistým způsobem strukturován. Sestává se ze tří navzájem na sobě nezávislých skupin informačních zdrojů.
První skupinu tvoří schůze, členové městského/obecního zastupitelstva či pracovníci městského/obecního úřadu a politické strany nebo organizace.
Druhou skupinu představují rodinní příslušníci, příbuzní, známí, sousedé, spolupracovníci a třetím specifickým zdrojem jsou návštěvy společenských akcí nebo restaurací, kaváren či vináren a také jiní, dobře informovaní lidé, jimž občané věří.
Na rozhodování o důležitých otázkách mívají v municipalitách největší vliv starosta, rada města/obce, zastupitelstvo města/obce a městský/obecní úřad, ale vzhledem k ostatním institucím je jim občany v průběhu celých 90. let přičítán vyšší vliv. Nejmenší vliv na rozhodování o důležitých otázkách mívají podle respondentů obyčejní občané a církve.
Názory občanů na fungování institucí se příliš neliší. Lidé většinou souhlasí s tím, že rozhodování městského/obecního zastupitelstva se jich příliš netýká, že nemohou toto rozhodování ovlivnit více než účastí v obecních volbách a že je lepší se starat o vlastní věci a nemíchat se do veřejných záležitostí. Manifestují tak celkově odtažité a spíše pasívní postoje jak vůči místní (a zřejmě i "velké") politice, tak vůči svému možnému aktivnímu zapojení se do věcí veřejných.
Postoj k tradicím je v české společnosti poměrně konzervativní. Tradice jsou v podstatě chápány jako něco, co je zapotřebí udržovat, pěstovat, vracet se k nim a navazovat na ně. Jedna výraznější změna se však objevila: Přístup k tradicím je stále selektivnější a mění se poměr mezi počtem obyvateli, kteří by chtěli udržovat všechny tradice, a množstvím občanů, kteří jsou pro udržování jen některých tradic.
2. Komunikace iniciovaná městem/obcí
Formální komunikace, tj. toky informací spojené s prováděním především přenesené působnosti a vyžadované zákonem o obcích či jiným právním předpisem, probíhá většinou ve městech či obcích řádně.
Nejčastěji zvolená forma (zákonná úprava) bývá zveřejnění dokumentu jeho vyvěšením ve veřejných prostorách městského/obecního úřadu. Municipalita mnohdy zhotovuje "duplikáty" úřední desky na dalších místech s vyšší koncentrací návštěvnosti.
Další formou komunikace s veřejností může být publikování usnesení zastupitelstva a rady města spolu s ostatními informacemi, dotýkajícími se veřejného života, v místním zpravodaji. Čtenáři se tak dozvědí i o kulturních a sportovních akcích, městem organizovaných veřejných oslavách apod. Kromě těchto informací může každé číslo zpravodaje například objasňovat smysl vybraných odborů městského úřadu (jaké služby občanům poskytují) a prezentovat vlastní činnost s důrazem na aktuální problematiku (Výzkum v Českém Krumlově, 2002)
Účelově může město/obec přistoupit i k uspořádání anket. Jejich prostřednictvím je snadnější zjistit názory občanů na konkrétní aktivity v municipalitě. Smyslem může být i získání přehledu postojů občanů k dané problematice a po jejich vyhodnocení znát jejich argumenty pro vybrání vhodné varianty řešení. Vypovídací schopnost bývá však přímo úměrná návratnosti anketních lístků. Ze 3000 rozeslaných anketních lístků se v případě problematiky cílů strategického plánu vrátilo pouze 50 vyplněných (Výzkum v Českém Krumlově, 2002).
Vedle těchto spíše pasívních a plošných forem komunikace s veřejností mnohdy město/obec přistupuje k aktivnějším formám. Municipalita například může zřídit informační centrum, které bude zajišťovat okamžité odpovědi na základní dotazy občanů. Jde fakticky o první nástroj přímé oboustranné komunikace - verifikující především požadavky občanů. Kvalifikovaní úředníci příslušných odborů pak občanům poskytují už jen specifické informace, takže přestávají být zahlceni přemírou zbytečných dotazů a efektivita jejich práce se zvýší. Informační centrum rovněž většinou poskytuje i základní informace o organizaci a struktuře městského/obecního úřadu.
Významným informačním zdrojem municipalit bývají samozřejmě internetové stránky. Ty většinou obsahují základní informace o městě/obci a nejbližším okolí, přehled historie města a regionu, odkazy na místní pamětihodnosti, památky, přírodní útvary, chráněné krajinné oblasti apod. Stránky bývají většinou provozovány na komerčním základě.
Zároveň zde bývají stránky samotného městského/obecního úřadu, které obsahují již pouze informace vztahující se přímo k aktivitám jednotlivých odborů úřadů, případně jiných orgánů města/obce. (organizační strukturu MÚ, dokumenty k různým zákonům, seznam vyhlášek vydaných MÚ, kontakty na odbory MÚ, informace o průběhu zpracování strategického plánu atd.).
Modernějším zdrojem informací se na internetu stávají i tzv. diskusní fóra k vybraným tématům. Kdokoliv má možnost se vyjádřit k aktuálním otázkám v lokalitě a napsat na ně svůj názor. Tato moderní forma komunikace je díky prakticky neomezenému přístupu k jejímu využívání velmi liberální a dovoluje získat odpověď okamžitě. Zároveň lze bezprostředně reagovat na podněty řady účastníků této konference.
Další možná zlepšení
Ne ve všech municipalitách existuje tradiční zprostředkovatel informací lokálního významu - místní rozhlas. Přestože tento způsob komunikace se může zdát historicky překonaným (zprofanování v minulém režimu), zaručuje větší účinnost přenosu informací a nadále může výrazně ovlivňovat rozhodování obyvatel.
Dalším možným i vhodným informačním zdrojem, hlavně pro obce v okolí municipality, může být místní tisk.
Závěr
Obecně lze konstatovat, že spokojenost pracovníků úřadů s externí komunikací není příliš vysoká. Občané většinou dobře vědí, co by pro ně měl úřad udělat - a také to od něho vyžadují. Zpětná vazba, tj. znát, co by mohl občan udělat pro město, však už ve větší míře nefunguje.
Dospět k oboustranné spokojenosti, tj. spokojenosti občanů i pracovníků městs-kých/obecních úřadu se vzájemnou i interní komunikací, nadále mnohdy zůstává otevřeným problémem.
Poznámka:
1) Veřejnost představuje velice neurčitou sociální kategorii, významově nejčastěji chápanou jako souhrn příslušníků konkrétního organizačního (institucionálního), sídelního, územního, státního či dokonce nadstátního (EU) útvaru, kteří dosáhli právní dospělosti a mohou se vyjadřovat a mluvit do veřejných záležitostí, kupř. mají volební právo.
Podle P. Kotlera "veřejnost je skupina, která má skutečý nebo potenciální zájem i vliv na schopnost společnosti dosahovat svých cílů" (FORET, M.: Komunikace s veřejností, 1994, s. 101)
ANNA BAUEROVÁ,
VŠE Praha
Občané většinou dobře vědí, co by pro ně měl úřad udělat - a také to od něho vyžadují. Zpětná vazba, tj. znát, co by mohl občan udělat pro město, však už ve větší míře nefunguje.
Lidé většinou souhlasí s tím, že rozhodování městského/obecního zastupitelstva se jich příliš netýká, že nemohou toto rozhodování ovlivnit více než účastí v obecních volbách a že je lepší se starat o vlastní věci a nemíchat se do veřejných záležitostí.
