Jihočeské Zahrádky se v posledních letech staly známými jak celoroční nabídkou kursů výtvarných řemesel, tak netradiční výzdobou návsi a dalších veřejných prostranství. Na zviditelnění obce, kde žije kolem 250 stálých obyvatel, má největší zásluhu starostka Mgr. Eliška Novotná.V čele Zahrádek stojí...
Jihočeské Zahrádky se v posledních letech staly známými jak celoroční nabídkou kursů výtvarných řemesel, tak netradiční výzdobou návsi a dalších veřejných prostranství. Na zviditelnění obce, kde žije kolem 250 stálých obyvatel, má největší zásluhu starostka Mgr. Eliška Novotná.
V čele Zahrádek stojí už druhé volební období, ale na obecním úřadě ji během dne zastihnete nejspíše pouze v pondělí. Jinak tam bývá obvykle až po večerech, neboť pro svoji funkci není uvolněna a v civilním zaměstnání vede katedru managementu veřejného sektoru jindřichohradecké fakulty managementu Vysoké školy ekonomické v Praze, kde přednáší sociologii. V Zahrádkách si před osmnácti lety koupila na inzerát chalupu, kterou přebudovala na trvalé bydlení. Fyzické práce se nebojí. Když se do Zahrádek přestěhovala z Prahy, čtyři roky tam pracovala v kravíně, než se v roce 1990 zase vrátila k sociologii. Jako starostka by si nejvíce přála zlepšit vztah obyvatel k věcem veřejným, aby si každý uvědomil, že - jak říká - "obec jsme MY a ne VY".
DÍLNA VÝTVARNÝCH ŘEMESEL
Dílna, kterou provozuje Obecní úřad v Zahrádkách od roku 1999, nabízí víkendové nebo týdenní kursy výtvarných řemesel, spojené s tematickými exkurzemi do sklárny, tkalcovny či gobelínky. Přihlásit se může kdokoliv, bez ohledu na věk a míru dovedností dosažených v oboru. Mezi zájemci převládají ženy, které do dílny často přicházejí se svými dětmi. Někdy se v kursech vyžívá celá rodina, včetně babiček a dědečků. Letošní nabídka zahrnuje 40 programových kursů a dalších 68 na zakázku.
Podmínkou otevření kursu je minimálně pět platných přihlášek, ovšem existují výjimky. Největší zájem bývá o tkaní, keramiku a řezbářství. K dalším oblíbeným ručním pracím patří batikování, paličkování, háčkování, malování na sklo, drátování, suchá květinová vazba, košíkářství, výroba svíček, vizovického pečiva, slaměných ozdob, figurek z kukuřičného šustí, skleněných vitráží, dřevěných loutek apod. Co si kdo vyrobí, to mu zůstane. Kursovné proto zahrnuje i cenu použitého materiálu.
Výrobní prostředky jako tkalcovské stavy a kolovrátky si někteří absolventi pak objednávají také domů. Dodává je Umělecká tkalcovna ve Strmilově, rodinný podnik s dlouholetou tradicí, kde se řemeslo dědí z generace na generaci již od roku 1860. Současný majitel tkalcovny Zdeněk Kubák vede v Zahrádkách kursy tkaní.
PŘIJÍŽDĚJÍ I SENIOŘI Z USA
Na nejmenší děti "přespolních" účastníků kursu pamatuje obec nabídkou krátkodobého pobytu v mateřské škole. "Jsme tu vstřícní i k pejskům a jiným domácím mazlíčkům, nikoho nevyhodíme. Bezplatně umožňujeme i úschovu jízdních kol nebo je klientům naopak za poplatek půjčujeme," říká vedoucí provozu výtvarné dílny Marcela Daňhelová. Obec provozuje komfortně vybavenou turistickou ubytovnu s 38 lůžky a účastníkům kursu zajišťuje celodenní stravování. Nejvíce klientů bývá ze středních a jižních Čech, zejména z Prahy, Jihlavska, Českobudějovicka, ale také z okolí Brna a z Ostravska.
Výtvarná dílna se získává dobré jméno dokonce i za oceánem. Jedna z cestovních kanceláří totiž americkým turistům z řad seniorů pro zpestření jejich okružních zájezdů po České republice nabízí ukázky tradičních lidových řemesel. A právě v Zahrádkách dostávají možnost si pod vedením zkušeného lektora během půldne sami vyrobit originální suvenýr v podobě slaměné ozdoby.
CO LAVIČKA, TO ORIGINÁL
Proslulost si obec ovšem také vydobyla svými osobitými lavičkami na veřejných prostranstvích. Vše začalo v roce 2000, kdy se z podnětu starostky Mgr. Elišky Novotné a díky aktivitě lektora kursu řezbářství Petra Krajíčka v Zahrádkách uskutečnilo mezinárodní řezbářské sympózium. Akce se stala i příležitostí k tomu, aby se obec zkrášlila zajímavými uměleckými objekty.
"Protože jsme při přípravě řezbářského sympózia využili osobních kontaktů na řezbáře a s jeho organizací vydatně pomáhali místní občané, výdaje na tuto událost byly minimální. Z celkové částky asi 100 tisíc korun zhruba třicet procent hradila dotace Programu obnovy venkova na veřejná prostranství, třicet procent sponzorské dary, dvacet procent grant Nadace partnerství a zbytek nákladů zaplatila obec. Ovšem o případném dalším sympóziu můžeme uvažovat nejdříve za několik let. Zahájili jsme tím však tradici každoročníích zářijových akcí výtvarné dílny pro veřejnost. V roce 2001 se konaly pod názvem Toč se a vrč, můj kolovrátku a loni jako Hedvábné odpoledne," konstatuje Mgr. Eliška Novotná.
Hmatatelnou vzpomínkou na sympózium 2000 je několik řezbářských děl, která zvou k posezení, meditaci a relaxaci. Lektor Petr Krajíček vytvořil zajímavou lavičku s vyřezanou sedící postavou stařenky v šátku a nazval ji Moje babička. Aby tu prý nikdo nikdy neseděl sám. Z babiččiny lavičky je výhled na Čas ve tvaru přesýpacích hodin, dílo vyřezané Petrem Uhrem "pro přemýšlení o plynoucím čase".
Jiná možnost posezení se nabízí u rybníka na lavičce mezi Větrnou ženou a jejími dvěma dětmi - studeným severním a teplým jižním větrem. Vytvořil ji lotyšský umělec Aivars Students podle národní pohádky své země. Na protějším břehu čeká Lavička pro zamilované. Zanechal ji tam litevský výtvarník Julius Urbanavičius, který je rovněž autorem Veselého trpaslíka na zahradě mateřské školy. Dán Henrik Lause Sogaard věnoval Zahrádkám lavičku možností se zeleným hadem a dílo ve tvaru velkého černého kufru s názvem Nemůžete si to odnést s sebou. Prostor pro meditaci vytvořil Japonec Zeniči Jokojama.
Výtvarníci si mohli vybrat, s jakým dřevem budou pracovat, ale nabízený kvalitní dub zůstal kupodivu nevyužit. S výjimkou lavičky Moje babička, kterou Petr Krajíček vyřezal z lipového dřeva, pro ostatní díla jejich autoři použili dřeva topolu.
ALENA DRÁBOVÁ
