Málokterá oblast historického kulturního dědictví lidstva byla postižena nepřízní osudu tolik jako židovské památky. Přes velké a nenahraditelné ztráty však dostaly po roce 1989 novou šanci. Dnes hodnotí představitelé židovských obcí situaci opatrně jako "mírně povzbuzující".
Dvacáté století dalo židovským památkám opravdu zabrat: Fašismus, okupace Sudet, po ní následující křišťálová noc, nakonec komunismus. Výsledkem kombinace těchto vlivů bylo zničení poloviny ze zhruba 400 českých a moravských synagog a asi osminy stejného množství židovských hřbitovů. Ale ani zbývající dochované dvě stovky synagogálních budov nepředstavují autentické kulturní dědictví židovské kultury, protože polovina z nich byla nevhodnými přestavbami zcela znehodnocena. Na většině toho, co zbývá, se ale pilně pracuje. Podle Ing. Mojmíra Malého z akciové společnosti Matana, která se stará o správu nemovitostí Židovské obce v Praze a Federace židovských obcí v ČR, by v ideálním případě měl být celkový proces obnovy dokončen do deseti, maximálně patnácti let. Jinak hrozí, že u řady objektů dojde k již nenapravitelným ztrátám na jejich autenticitě.
OBTÍŽNÝ NÁVRAT
Po roce 1989 se začal židovský majetek, který byl většinou ve vlastnictví státu nebo obcí, vracet svým původním vlastníkům. V Čechách patří městům a obcím v této době už jen málo synagog - například v Kolíně, Heřmanově Městci, Čkyni, Dobříši, Chlumci nad Cidlinou, Přistoupimi, Postřižíně, Turnově či Velvarech. V Rakovníku je vlastníkem synagogy Středočeský kraj. Na Moravě je tento počet poněkud vyšší. Zhruba srovnatelný počet synagog se dnes nachází ve vlastnictví protestantských církví a soukromých osob. Obdobně to platí o židovských hřbitovech.
Není nutné zdůrazňovat, v jakém stavu tyto objekty byly a často ještě jsou. S výjimkou excelentních pražských objektů socialistický stát synagogy ani židovské hřbitovy většinou za památky nepovažoval. Pokud přece jen ano, pak se v průběhu let, většinou při absolutní absenci údržby, objevovaly silné tlaky na jejich vyškrtnutí ze seznamu kulturního dědictví.
Využití synagogálních budov bylo většinou naprosto nevhodné a necitlivé; často se z nich stávaly sklady (jen namátkou třeba v Boskovicích, Heřmanově Městci, Slavkově, Jičíně, Polné), synagoga v Luži sloužila dokonce jako sušárna králičích kožek.
Proces zápisu židovských památek na seznam kulturního dědictví ČR proto musel začít po roce 1990 prakticky znovu. Dnes je oficiálními památkami vyhlášeno mírně přes polovinu z jejich celkového počtu, přičemž zápis si podle Ing. Malého zaslouží většina.
PODMÍNKY SE RŮZNÍ
Situace se nadále mění. V České republice existuje 10 samostatných židovských náboženských obcí. Svou velikostí, významem a finančními možnostmi se však velice liší. Nejvýznamnější a finančně nejsilnější je pražská obec, do jejíž působnosti spadá území zahrnující prostor bývalých tří krajů - Středočeského, Jihočeského a Východočeského. Do obnovy nekomerčních památek, které se nacházejí mimo území hlavního města Prahy, investuje ročně zhruba 10 miliónů korun. Ostatní obce nemohou ani zdaleka vydávat obdobné částky. Zejména ty na severu a západě Čech na tom nejsou ekonomicky příliš dobře. Obdobně specifická situace je na Moravě. Proto se tu práce na obnově památek začaly rozebíhat mnohem později a někde ještě ani nezačaly.
I to bylo důvodem, proč Federace židovských obcí, vedena snahou pomoci i památkám patřícím jiným obcím než pražské, vyhlásila v roce 2001 dlouhodobý projekt na jejich záchranu a nabídla jednotlivým židovským obcím možnost převodu některých objektů do svého vlastnictví. Během poměrně krátké doby tak federace převzala 86 židovských hřbitovů, 10 synagog a tři obecní domy. Na základě dohody s vládou a Fondem národního majetku byl založen Nadační fond obětem holocaustu, z něhož se od té doby vynakládá nemalá část finančních prostředků do něj vložených na opravy židovských památek. Z fondu plynou ročně asi tři milióny plus některé granty a dotace z programů Ministerstva kultury.
Podle svých možností finančně přispívají na obnovu i města a obce; podle Ing. Malého se jen vzácně najdou takové, které by se na obnově "své" židovské památky nepodílely vůbec. Finanční pomoc ze zahraničí je prozatím jen zcela výjimečná. Zkoumání možností, jak lépe využívat prostředky Evropské unie, se proto nyní stává pro všechny vlastníky aktuální prioritou.
Federace židovských obcí kromě toho průběžně nabízí městům a obcím, které dosud židovské památky vlastní, jejich bezúplatné převzetí jako jakési morální gesto v rámci nápravy majetkových křivd způsobených obětem holocaustu. Některé z nich rády uposlechly, protože si popravdě řečeno neví s tímto "neziskovým" dědictvím příliš rady. Nejčerstvějším případem je převod bývalé židovské školy v Jičíně za formální úplatu 200 tisíc Kč; objekt má přitom hodnotu asi 8 mil. Kč.
OPRAVENÉ PAMÁTKY MUSÍ ŽÍT
Jako první byla z mimopražských památek v roce 1995 dokončena rekonstrukce synagogy v Rychnově nad Kněžnou. Je v ní židovské muzeum Podorlicka a památník Karla Poláčka. Poměrně rychle následovaly další - v Plzni, Děčíně, Kolíně, Úštěku, Polné, Bechyni, Brně, Ledči nad Sázavou. Na mnoha dalších objektech rekonstrukce probíhají, např. v Holešově, Velkém Meziříčí, Úsově, Krnově, Boskovicích, Čáslavi, Jičíně, Nové Cerekvi, Březnici či Dolní Kounici.
Když je rekonstrukce hotova, přichází neméně obtížná a dlouhodobější etapa. Památka musí žít. Ve většině opravených synagog je expozice připomínající život Židů v příslušném regionu, další využití bývá spojeno s kulturou, přednáškami, osvětou. Spoléhat jen na náhodnou nebo i třeba organizovanou turistiku však nelze. Situace je v tomto případě stejná jako u jiných památek - přetížená Praha, malý zájem o regiony.
Právě tady by židovské obce velmi uvítaly pravidelnou spolupráci s obcemi. "Zde je obrovský prostor pro samosprávy. My zařídíme, třeba i s jejich pomocí, obnovu objektu, ale potřebujeme, aby se někdo staral o pravidelnou náplň činnosti. Jak mnohé příklady ukazují, tohle nejlépe dokážou právě obce, které v tomto směru považujeme za velmi seriózní partnery," řekl Ing. Malý.
Některé židovské památky měly štěstí, že se jich po dokončení oprav ujala občanská sdružení. Jedno takové je například v Úštěku. Vzalo si na starost řadu organizačních věcí, zajišťuje ze svých řad průvodce, kterého ovšem platí židovská obec. Obdobně aktivní jsou sdružení v Krnově, Jičíně nebo v Nové Cerekvi na Pelhřimovsku; stejné uznání však podle Ing. Malého patří i samosprávám.
Opravené objekty samozřejmě potřebují pravidelnou údržbu. To platí i pro židovské hřbitovy. Nad občasnými zprávami o tom, že někde skauti či jiní dobrovolníci opravili ten či onen zdevastovaný hřbitov, se Ing. Malý usmívá. Každá pomoc je vítaná, ale jednorázový brigádnický příspěvek většinou tvoří jen nepatrný zlomek z celkové potřebné péče. A pokud jde o opravy často velmi cenných a unikátních náhrobků, jde o vysoce specializovanou restaurátorskou činnost, která může být nakonec svěřena jen odborníkům.
Opravou by neměla péče o židovské památky končit. V Čechách a na Moravě se ještě zachovalo několik málo souvislých sídelních okrsků (ghett a židovských čtvrtí). Je to sice už jen nepatrný zlomek z asi tří stovek, které existovaly ještě před sto lety, ale o to jsou vzácnější. Snaha zachovat původní zástavbu těchto ojedinělých urbanistických celků je patrná podle Ing. Malého kromě známé Třebíče například v Kolíně, Polné, Březnici, Heřmanově Městci, Boskovicích, Mikulově, Velkém Meziříčí či Lomnici.
JIŘINA ONDRÁČKOVÁ
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
V Hluboké nad Vltavou město prodalo domy staré židovské čtvrti jednomu podnikateli,který zamýšlí stare domy zbourat a místo nich postavit nové větší. Dá se tomuto záměru nějak zabránit?
Děkuji Iva Holá