Na červnové schůzi Poslanecké sněmovny by mj. měla v prvním čtení pokračovat debata o návrhu novely zákona č. 111/2006 Sb. Bude-li návrh přijat, půjde o vůbec první dávku ze systému hmotné nouze, která by podléhala exekucím.
Loni příspěvek na živobytí, který je zahrnut do systému dávek pomoci v hmotné nouzi, pobíralo každý měsíc v průměru více než 79 tisíc lidí. Celkem tak bylo v uplynulém roce na tomto příspěvku vyplaceno 2,862 mld. Kč. Jeho příjemci o něj nemohou přijít ani tzv. výkonem rozhodnutí (exekucí), neboť zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, to vylučuje. Přitom výkon rozhodnutí k peněžitému plnění může být soudem či příslušným správním orgánem nařízen prakticky vůči komukoliv, kdo například neuhradil daně, nezaplatil pokutu, dluží na nájemném apod.
NYNĚJŠÍ PRAXE MÁ MNOHO KRITIKŮ
Ne každému se líbí určité zvýhodnění příjemců pomoci v hmotné nouzi ve srovnání s těmi, kdo pracují a jejichž mzda může být výkonem rozhodnutí kdykoliv významně krácena. Také mnohé radnice kritizují, že notoričtí dlužníci na nájemném z obecních bytů zneužívají této své nepostižitelnosti a vůbec se nemají k tomu, aby projevili vůči svým věřitelům alespoň minimální vstřícnost a přistoupili například na splátkový kalendář.
Poslankyně Mgr. Ing. Ivana Řápková a Lenka Kohoutová (obě ODS) už dokonce v Poslanecké sněmovně předložily návrh novely zákona o hmotné nouzi, podle něhož by příspěvek na živobytí měl napříště výkonu rozhodnutí už podléhat.
»Navrhovaná úprava rozšiřuje okruh dávek, které budou moci být postihnuty výkonem rozhodnutí, i na příspěvek na živobytí ze systému dávek pomoci v hmotné nouzi, a to při zachování existenčního minima,« praví se v důvodové zprávě k návrhu novely zákona č. 111/2006 Sb. (viz sněmovní tisk č. 268/0). »Osoba, jejíž dávka bude takto postihnuta výkonem rozhodnutí, nezůstane bez finančních prostředků, neboť může získat podporu z dalších dávek pomoci v hmotné nouzi (doplatek na bydlení, mimořádná okamžitá pomoc) a dále například dávky ze systému státní sociální podpory.«
Poslankyně Ivana Řápková, donedávna primátorka Chomutova, si uvědomuje, že názory na tento návrh se různí. Avšak tvrdí, že pro novelu cítí podporu mnoha starostů a primátorů. Sama uvádí příklad právě z Chomutova, na němž dokládá, jak závažný problém mohou představovat chroničtí neplatiči nájemného, poplatků za odpad, pokut apod., kteří pobírají příspěvek na živobytí.
KONKRÉTNÍ ZKUŠENOST Z CHOMUTOVA
»V Chomutově podle odhadů sociálního odboru tvoří chroničtí neplatiči nájemného a pokut dvě třetiny všech příjemců příspěvku na živobytí,» poznamenává Mgr. Ing. Ivana Řápková. »Hlavní problém spočívá v tom, že jsou si vědomi své nepostižitelnosti a nejsou nikterak motivováni, aby si zažádali třeba o dávky vyplácené v souvislosti s bydlením. Příjemci dávek, ať už čerpají podporu ze systému státní sociální podpory, nebo ze systému pomoci v hmotné nouzi, si o příspěvek (následně doplatek) na bydlení nepožádají. Nemají totiž z něho žádný bezprostřední užitek, neboť tyto peníze fakticky obdrží věřitel. Příjemci se tak stávají dlužníky nájemného nejen úplně zbytečně, ale mnozí z nich dokonce na základě své dobrovolné vůle. Pokud by si o příspěvek a doplatek zažádali, v mnoha případech by se jim uhradily veškeré náklady spojené s bydlením, včetně případných dluhů. Tito příjemci ve své nezodpovědnosti vůbec neřeší, zda majitele bytu nepřivedou do finančních nesnází. Pak takoví příjemci nehradí dluhy, neplatí poplatky a pokuty za přestupky, kterých se dopouštět nemusí. Předkládaná novela přiměje tyto příjemce k větší odpovědnosti, protože jasně řeší jeden z konkrétních negativních projevů, totiž zneužívání sociálního systému jako takového,« konstatuje poslankyně Řápková.
ROZLIŠUJME NOTORICKÉ NEPLATIČE OD TĚCH, KDO SVÉ DLUHY ŘEŠÍ
Její kolegyně v lavicích dolní parlamentní komory a spoluautorka návrhu novely Lenka Kohoutová zdůrazňuje, že návrh má řešit pouze extrémní případy, kdy se dlužník vědomě a promyšleně vyhýbá splácení svých závazků. »V ideálním případě by totiž měl s dlužníkem co nejdříve pracovat zaměstnanec místně příslušného sociálního odboru a oba společně by pak měli najít východisko z této situace,« připomíná poslankyně Kohoutová.
Zároveň připouští, že v tíživé životní situaci se vcelku snadno může ocitnout každý obyvatel České republiky, často i nezaviněně. »Rozdíl však vidím v tom, zda takový člověk svou situaci chce nebo nechce řešit,« zdůrazňuje Lenka Kohoutová.
NA ZVYŠUJÍCÍ SE DLUHY JE TŘEBA REAGOVAT RYCHLE
Návrh novely zákona, který se má dál projednávat v prvním čtení také nyní na nadcházející červnové schůzi Poslanecké sněmovny, by patrně příliš nevadil ani Svazu měst a obcí ČR (SMO).
Předsedkyně jeho sociální komise, členka Zastupitelstva Prahy 11 Ing. Radka Soukupová totiž poznamenává: »Obecní samosprávy se stále více musejí potýkat s negativními projevy soužití s osobami sociálně vyloučenými. SMO na tuto situaci zareagoval již před lety zřízením Pracovní skupiny pro problematiku sociálního začleňování. Tento svazový orgán je tedy kompetentní vůči tematice reagující na projevy sociálního vyloučení. Sociální komise SMO se k návrhu poslankyň Kohoutové a Řápkové nevyjadřovala. Pokud však mám k problému zaujmout osobní stanovisko, předpokládám, že si obě poslankyně od návrhu slibují snížení obecních dluhů, které budou z krácené dávky uhrazeny. Tento restriktivní postup může skutečně do rozpočtu obcí nové zdroje přinést. Otázkou však je, zda jde o postup z dlouhodobého hlediska udržitelný. Sama za sebe se domnívám, že krácení dávek hmotné nouze s sebou nese i riziko následné vyšší kriminality či černé práce, protože sociálně vyloučené osoby se mohou snažit chybějící zdroje získat jiným způsobem. Praha 11, kde jsem členkou zastupitelstva, v současné době nemá zásadní problémy se sociálním vyloučením. V ojedinělých případech je případné použití krácení dávek zřejmě možné.,« dodává Ing. Radka Soukupová.
Podle jejího názoru by každá obec měla na případné nežádoucí chování reagovat pokud možno bezprostředně. »Narostou-li dluhy do závratných částek, je jejich umořování méně pravděpodobné. Klíčem je intenzivní sociální práce, která umožní detailní znalost problémů, s nimiž se klient potýká a jež jsou důvodem neplacení. Samozřejmě vím, že nyní se obce často potýkají s nedostatkem prostoru pro adekvátní sociální práci. Počty klientů na jednu pracovnici bývají natolik vysoké, že na intenzivní sociální práci nezbývá čas. Zejména u obcí s vysokým počtem sociálně vyloučených osob lze dlouhodobě pozorovat také frustraci z toho, že jim v řešení problému nikdo nepomáhá. Státem zřízená Agentura pro sociální začleňování nedisponuje dostatečnými kapacitami, ani zdroji, a tak jsou dotčené obce vystaveny velkému tlaku na vlastní finanční i personální zdroje. Proto je často obtížné přiklánět se k prointegračním postupům, které jsou však podle mého názoru efektivnější než metody restriktivní,« konstatuje předsedkyně sociální komise SMO Ing. Radka Soukupová.
PENÍZE, NEBO RADĚJI VÝCHOVA? A CO TAKHLE OBOJÍ?
S názorem, že návrh novely zákona o pomoci v hmotné nouzi sleduje pouze to, aby (nejen) radnice nepřicházely o peníze, Ivana Řápková příliš nesouhlasí. »Náš návrh samozřejmě není samospasitelný. Nikdy nevytvoříte takovou právní normu, která půjde uplatnit na všechny, proti kterým je směrována. Vždy najdete skulinku. Návrh se především snaží odstranit nerovnost v přístupu k dávkám. Přece i ženě na mateřské, člověku na nemocenské, invalidnímu důchodci či pěstounovi se dlužné částky z jejich příjmů strhávat exekucí mohou. Podstatné je udělat ten první krok, říci, že prostě dluhy se musí platit. Fakt, že příjemce dávek pomoci v hmotné nouzi nemusí plnit své závazky, nemůže být všeobecnou normou ve společnosti. Každý, byť sebemenší pocit nepostižitelnosti, je špatným signálem vůči té části veřejnosti, která si své závazky plní. Ano, některé "flákače", kteří žijí skutečně pouze na existenčním minimu, nebude možné exekvovat,« vysvětluje svůj postoj poslankyně Řápková. »Důležité však je, že vytvoříme zákonnou normu, že postihneme stovky dalších, na které se exekuce vztahovat bude. A hlavně, že vytvoříme příklad pro druhé. Podaří-li se nám návrhem zákona alespoň částečně omezit přestupkovou činnost ve městech a obcích, jsem přesvědčena, že návrh má smysl přijmout. Příklad Chomutova to jednoznačně ukázal. Díky tomu, že jsme zahájili mobiliární exekuce, dlužníci si začali své povinnosti plnit. A o výchovný účinek nám jde především,« dodává spoluautorka návrhu novely zákona č. 111/2006 Sb.
Poslankyně Lenka Kohoutová na závěr ubezpečuje: »Jestliže kritici našeho návrhu tvrdí, že exekucí příspěvku na živobytí zadluženým lidem zůstane pouze životní minimum, tedy pouze 2020 Kč, pak jde o nepochopení. Stále by totiž platilo, že občané v těžké životní situaci by si mohli zažádat například o doplatek na bydlení, a ten jim samozřejmě nikdo zabavovat nebude
Co soudíte o návrhu novely zákona o hmotné nouzi poslankyň Ivany Řápkové a Lenky Kohoutové?
Ing. Marie Fomiczewová, starostka města Jeseník: Návrh novely řeší možnost postihnout výkonem rozhodnutí aspoň jednu dávku pomoci v hmotné nouzi, a to: příspěvek na živobytí, avšak se zachováním částky existenčního minima na osobu, tj. 2020 Kč. V systému hmotné nouze jsou ještě další dvě dávky - doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc, které návrh novely doporučuje ponechat nedotknutelné. Ve prospěch návrhu hovoří současný stav, kdy jsou tyto dávky nepostižitelné, je některými jednotlivci i rodinami zneužíván tak, že je nenutí hradit své pohledávky. Navíc příspěvek na živobytí bude postižitelný výkonem rozhodnutí jen v případě, že osoba nebo rodina nemá žádný jiný příjem. Případné mimořádné situace v rodinách bude možno vyřešit prostřednictvím dávek mimořádné okamžité pomoci. Je vhodné, že návrh se týká jen pohledávek, vzniklých po účinnosti zákona, a že se nebudou v tomto systému řešit nějaké staré dluhy, které mohly být už dříve řešeny. Z opačného úhlu pohledu toto opatření může vést u některých jedinců a rodin k pasivitě vůči veřejné službě - v současné době jsou k výkonu veřejné služby motivováni zvýšením příspěvku na živobytí na částku životního minima (3126 Kč) za 20 hodin, s bonusem za 30 hodin (3679 Kč); bez tohoto dostávají příspěvek ve výši existenčního minima, což je těch 2020 Kč. Nově - pokud jim bude umořován nějaký dluh, budou dostávat bez ohledu na odpracovanou veřejnou službu jen oněch 2020 Kč.
Není to sice předmětem novely, ale už původního dávkového systému, ale nemohu si odpustit poznámku, že určitě nikdo z lidí, kteří tvoří současnou sociální politiku státu, nezkoušeli přežít za 2 tisíce korun měsíčně.
Bc. Lukáš Vlček, DiS, starosta města Pacova: Návrh paní poslankyně Řápkové mně přijde zajímavý a líbí se mi jeho podstata. Bude jistě nutné projít řadu detailů, ale základní myšlenku návrhu novely plně schvaluji. Výplatu sociálních dávek pro občany, kteří jsou schopni pracovat, by bylo vhodné spojit s nějakou protislužbou, například s prací pro obce a města. Každá obec či město najde řadu námětů, kde je možné takovou práci uplatnit. Například při úklidu veřejných prostranství či údržbě obecního majetku.
Ing. Petr Vícha, starosta Bohumína a senátor: Jde o návrh Ivany Řápkové, který je úplně zcestný a populistický, a nemíním ztrácet čas se k němu vůbec vyjadřovat.
Martin Louka, starosta Varnsdorfu: Sociální dávky vnímám jako příspěvky, které mají příjemci poskytnout základní jistotu po přechodnou dobu, než si bude schopen zajistit pravidelný příjem obvyklým způsobem. Je tedy třeba, aby příjemce své jednání tomuto stavu přizpůsobil a nezavdal příčinu k dalším (např.íklad sankčním) poplatkům, které jej finančně zatěžují. Příjemce dávky zároveň nesmí skutečnost příjmu dávky vnímat jako obecnou nepostižitelnost. Proto je třeba vytvořit legislativní nástroj, který omezí možnost využití dávek mimo základní stanovený účel a směruje příjemce k bezdlužnosti v oblasti stanovených poplatků a případných pokut. Proto návrhu novely zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi dávám své ano.
Ivana Řápková: Podaří-li se návrhem novely alespoň částečně omezit přestupkovou činnost ve městech a obcích, pak má smysl návrh přijmout.
Lenka Kohoutová: To, o co se nyní snažíme, je nastavení jasného pravidla. Tedy že každý musí své dluhy platit, byť třeba postupně a v nižších částkách.
FOTO: ARCHIV
