Dobrá informovanost je spíše výjimkou

Uvedený zákon ukládá řadu povinností jak jednotlivým - zpravidla velkým a středně velkým - provozovatelům, tak orgánům státní správy. Všechna opatření směřují k tomu, aby bylo nebezpečí vzniku závažné havárie co možná nejmenší a v případě jejího vzniku, aby byli obyvatelé v ohroženém okolí rychle a spolehlivě varováni o vzniklém nebezpečí. To však předpokládá, že řadový občan v okolí průmyslového podniku bude jasně a v předstihu informován jednak o možných závažných haváriích a způsobech varování, jednak o vhodných a nutných modelech chování.

Kompetence státní správy

V době před platností zákona se dodržovala nepsaná zásada, že samotní velcí a rizikoví provozovatelé vydávali vlastní jednoduché, ale dostatečně informativní příručky a brožury, které pak v jistých intervalech distribuovali okolnímu obyvatelstvu. V současné době - podle platné legislativy - však povinnost chránit a informovat obyvatelstvo patří plně do kompetence státní správy. Je otázkou dohody mezi provozovatelem a státní správou, pokud provozovatelé i nadále na vlastní náklady pokračují formou příruček a brožur (eventuálně besed, videoprojekcí apod.) v informování veřejnosti v okolí svého podniku. Státní správa má však jednoznačně zákonem stanovenou povinnost informovat veřejnost. Je nutno připomenout, že již v polovině roku 2000 nastal zákonný termín pro odevzdání tzv. "oznámení o zařazení objektu nebo zařízení do skupiny A nebo B".

Vznikla spolehlivá databáze

Objekty nebo zařízení, která obsahují nebezpečné chemické látky či přípravky, byly rozděleny do tří základních skupin:

- objekt nebo zařízení není zařazeno do skupiny,

- objekt nebo zařízení je zařazeno do skupiny A (menší zádrže látek),

- objekt nebo zařízení je zařazeno do skupiny B (větší zádrže látek).

Jinými slovy: Již v polovině roku 2000 dostala státní správa od provozovatelů zákonem stanovené prohlášení o tom, do jaké kategorie (skupiny A nebo skupiny B) provozovatel patří. Byly poskytnuty i seznamy nebezpečných chemických látek a přípravků i jejich množství a skupenství. Tím vznikla významná a poměrně spolehlivá databáze informací o druzích, množstvích a skupenstvích nebezpečných chemických látek a přípravků v každém městě a regionu (dříve okresu - dnes kraji) i v celé České republice.

Dne 29. ledna 2002 vypršel zákonný termín pro zpracování celé rozsáhlé tzv. bezpečnostní dokumentace provozovatelů, do které patří dokumenty - bezpečnostní program prevence závažné havárie, bezpečnostní zpráva, vnitřní havarijní plán a podklady pro vnější havarijní plánování. Pouze provozovatelé objektů a zařízení skupiny B jsou povinni předat státní správě podklady pro vnější havarijní plánování. Obsah, struktura a rozsah této dokumentace jsou legislativně závazně stanoveny.

Původní představa, že pouze objekt nebo zařízení skupiny B může ohrozit obyvatelstvo v okolí areálu provozovatele, není přesná. Praktické zkušenosti z vyhodnocování jednotlivých provozovatelů, jejich objektů a zařízení ukázaly, že nejen objekty a zařízení skupiny A, ale dokonce i nezařazené objekty a zařízení mohou představovat a reálně přestavují nebezpečí pro civilní obyvatelstvo v okolí sprovozovatele. Na druhé straně je však třeba přiznat, že jsou to pouze řídké případy. Jinými slovy to znamená, že havarijní projevy požárů (tepelné záření), výbuchu (tlaková vlna), toxického úniku (jedovatost) se dostanou mimo areál provozovatele, čili za "plot" provozovatele.

Dobrá informovanost obyvatelstva poblíž velkých průmyslových podniků a společností je spíše výjimkou. Přitom již mají orgány státní správy od poloviny roku 2000 základní údaje o nebezpečných chemických látkách a přípravcích na území, které spravují. Tyto údaje byly počátkem roku 2002 doplněny a rozšířeny o další podrobné údaje a informace provozovatelů.

Výše uvedené skutečnosti se však týkají pouze stacionárních objektů a zařízení různých provozovatelů. Avšak také po silnici a železnici jsou přepravována a manipulována velká množství nebezpečných chemických látek a přípravků. Pochopitelně, že to představuje určité nebezpečí.

Při současném krajském uspořádání je nutno kalkulovat s tím, že kraje budou mít na svém správním území stovky zdrojů rizika, které představují různou hodnotu nebezpečí pro civilní obyvatelstvo. Samotný sběr určitých nutných informací jak o stacionárních objektech a zařízeních s nebezpečnými chemickými látkami a přípravky, tak o dopravě je poměrně složitý odborný úkol.

První kvalifikovaný krok

Které zdroje rizika nejvíce ohrožují civilní obyvatelstvo a kterým je třeba věnovat zvýšenou pozornost? Jaké budou havarijní následky závažné havárie? Které zdroje rizika jsou podle současně platných kritérií nepřijatelné a co s nimi dělat?

To jsou některé otázky, které si zákonitě musí dávat orgány státní správy. Kladou si je jistě i mnozí občané, především ti, co žijí poblíž velkých provozovatelů. Zodpovědět tyto a podobné dotazy musí pouze korektně zpracována analýza rizika, která bývá velmi pracná. Vyžaduje odborné znalosti i zkušenosti. Vhodná je například metoda Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni s označením TECDOC 727 (TECDOC = technický dokument) z roku 1996. Bližší informace o tom je možné najít na webové stránce www.isatech.cz.

Analýza rizika je prvním nezbytným a kvalifikovaným krokem v celém procesu krizového řízení a havarijního plánování.

Řešení jednotlivých druhů havárií vyžaduje naplánování, organizaci a realizaci řady preventivních, záchranných a likvidačních opatření. I když převážná část těchto opatření je pro všechny druhy havárií společná, řada z nich bude vzhledem k charakteru příslušné havárie specifická. K realizaci každého opatření jsou nezbytné zcela konkrétní síly a prostředky. Jde o tzv. disponibilní prostředky dosažitelné na spravovaném území nebo dostupné u sousedních měst a krajů, nadřízených orgánů státní správy a Armády ČR.

Analýza těchto disponibilních prostředků zahrnuje jejich evidenci, dislokaci, vyhodnocení kapacitních možností a jejich srovnání s předpokládanými důsledky zvažovaného typu havárie (tzn. zhodnocení jejich dostatečnosti). To představuje základní kalkulační údaje a podklady pro konkrétní rozpracování operativní části a druhu plánu konkrétních činností pro řešení těchto mimořádných událostí.

Z tohoto hlediska analýza disponibilních prostředků představuje druhý nezbytný krok po analýze rizika při přípravě základních podkladů pro zpracování stanovených plánů.

Potřebu dobré a včasné informovanosti občanů nejlépe prověřily srpnové povodně v roce 2002. Je známo, že mnozí jimi postižení občané ani nevěděli, co si mají připravit do svého evakuačního zavazadla.

V dnešním technickém světě se prostě nemůžeme vyhnout závažným haváriím, nebo je zcela eliminovat. Ochrana obyvatelstva prostřednictvím jak improvizovaných, tak standardních prostředků a opatření, ale i jejich včasná a dostatečná informovanost a připravenost je jedním z důležitých úkolů státní správy. Ta by měla v tomto směru učinit vše potřebné a bez zbytečného otálení.

Otakar J. Mika,

ISATech, s. r. o.