ÚVOD
První část přílohy Moderní obce je věnována povinnému zveřejňování informací, tj. zveřejňování informací (nejčastěji formou zpřístupnění konkrétních dokumentů), jejichž původcem je obec nebo jiný subjekt či orgán a jejichž zveřejnění ukládají obci různé právní předpisy. Ve druhé části přílohy...
ÚVOD
První část přílohy Moderní obce je věnována povinnému zveřejňování informací, tj. zveřejňování informací (nejčastěji formou zpřístupnění konkrétních dokumentů), jejichž původcem je obec nebo jiný subjekt či orgán a jejichž zveřejnění ukládají obci různé právní předpisy. Ve druhé části přílohy se zaměříme na dobrovolné zveřejňování informací, tedy na zveřejňování informací, které žádný zákon nepřikazuje, a u něhož je proto zcela na rozhodnutí obce, zda danou informaci (opět nejčastěji určitý dokument) zveřejní a jakým způsobem tak učiní.
Nejdříve pojednáme o obecných pravidlech pro dobrovolné zveřejňování informací, abychom se následně mohli zastavit u některých typických informací a dokumentů, které při činnosti obce vznikají, a jsou proto zveřejňovány nejčastěji. Následující text by tedy měl čtenáři poskytnout nejen základní přehled o povinnostech obcí při dobrovolném zveřejňování informací, ale i některá praktická doporučení (z důvodu rozsahu přílohy si ovšem nemůže klást nároky na popis dané problematiky vyčerpávajícím způsobem).
PODMÍNKY DOBROVOLNÉHO ZVEŘEJŇOVÁNÍ INFORMACÍ
Čtenáře jistě nepřekvapí, že právní základ dobrovolného zveřejňování informací nalezne v zákoně č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále též jako InfZ). Dobrovolné zveřejňování informací je upraveno v jeho § 5 odst. 7, podle něhož může každý povinný subjekt, tedy i každá obec, zveřejnit s výjimkami uvedenými v tomto zákoně i další informace.
Zákon o svobodném přístupu k informacím tedy na jednu stranu výslovně připouští, aby obec zveřejňovala prakticky jakékoli informace vypovídající o její činnosti, současně však takové zveřejnění není zcela neomezené a musí plně respektovat pravidla, která jsou v tomto zákoně stanovena nebo z něj vyplývají. Bohužel na to, že zákon o svobodném přístupu k informacím reguluje i pravidla pro zveřejňování informací, se často zapomíná, neboť tento předpis bývá obvykle chápán jen jako soubor (povinnými subjekty ne vždy oblíbených) pravidel pro poskytování informací jejich zveřejňováním, a to jak na zveřejňování povinné (§ 5 odst. 1 až 6), tak na zveřejňování dobrovolné (§ 5 odst. 7).
Obě situace, tedy poskytnutí informace jejím zveřejněním a poskytnutí informace na základě individuální žádosti, je přitom nutné od sebe velmi důsledně odlišovat, neboť zatímco v prvním případě je informace zpřístupněna v zásadě předem neomezenému okruhu osob, v případě druhém je určena jen konkrétní osobě (ta je pak sama odpovědná za další nakládání s legálně získanou informací). To se projevuje především ve vazbě na ochranu osobních údajů, neboť přestože obec může být povinna určitý osobní údaj sdělit na základě individuální žádosti o informace, jeho následné zveřejnění již přípustné být nemusí. Zásah do osobní sféry fyzické osoby (tzv. subjektu daného osobního údaje), spočívající ve zpřístupnění tohoto údaje předem neomezenému okruhu osob jeho zveřejněním, by již mohl být z ústavního hlediska zásahem nepřiměřeným a tudíž zakázaným. Příkladem mohou být informace o platech či odměnách konkrétních zaměstnanců obce, které je sice někdy nutné poskytnout na žádost, jejich následné zveřejnění je však považováno obecně za vyloučené (v podrobnostech srov. stanovisko Ministerstva vnitra č. 1/2012, http://www.mvcr.cz/odk, rubrika »stanoviska«). O tomto problému se ještě zmíníme v dalším textu.
A jaká je výhoda dobrovolného zveřejňování informací? Podle § 6 odst. 1 InfZ může obec žadatele o informace v případě, že jeho žádost směřuje k poskytnutí již zveřejněné informace, na tuto zveřejněnou informaci do 7 dnů odkázat. Tím lze podstatně usnadnit vyřizování žádosti, neboť při odkazu není třeba současně vydávat podle § 15 odst. 1 InfZ rozhodnutí o tom, že se žádost o informace zčásti odmítá, pokud ve zveřejněné informaci byly předem odstraněny z důvodu zákonné ochrany některé údaje, což by bylo při standardním vyřizování žádosti přímým poskytnutím informace nezbytné. Popsanou motivaci povinných subjektů k dobrovolnému zveřejňování informací však poněkud relativizuje ustanovení § 6 odst. 2 InfZ, podle něhož může žadatel trvat na přímém poskytnutí informace.
Zveřejnění informace versus zveřejněná informace
Kromě zveřejnění informace zná zákon o svobodném přístupu k informacím ještě pojem zveřejněná informace. Tu charakterizuje v § 3 odst. 5 jako takovou informaci, která může být vždy znovu vyhledána a získána, zejména vydaná tiskem nebo na jiném nosiči dat umožňujícím zápis a uchování informace, vystavená na úřední desce, s možností dálkového přístupu nebo umístěná v knihovně poskytující veřejné knihovnické a informační služby podle knihovního zákona. Možností dálkového přístupu pak zákon rozumí přístup k informaci neomezeného okruhu žadatelů pomocí sítě nebo služby elektronických komunikací (§ 3 odst. 2).
Pro účely dalšího výkladu je nutné zdůraznit, že mezi zveřejněním informace a zveřejněnou informací tak, jak ji zákon chápe, nemusí být vždy vztah příčiny a následku. Podle zákona je totiž zveřejněnou informací pouze taková informace, která může být znovu vyhledána a získána, což znamená, že okamžikem zveřejnění se informace stává pro každého (trvale) přístupnou bez nutnosti podávat žádost o její přímé poskytnutí podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Zveřejňování informací však může spočívat nejen v tom, že informace zůstane trvale přístupná (a stane se ve smyslu § 3 odst. 5 informací zveřejněnou), ale i v tom, že informace bude zpřístupněna jen v konkrétním okamžiku, aniž by ji bylo možné znovu vyhledat. Zákonná pravidla pro zveřejňování informací (zejména omezení okruhu zveřejnitelných informací), o nichž budeme dále hovořit, se přitom vztahují na jakékoli zveřejnění informace, tedy i na její ad hoc zpřístupnění, při němž se informace nestane informací zveřejněnou podle § 3 odst. 5 InfZ (na toto zveřejnění se samozřejmě vztahují jen ty povinnosti, u nichž je to z povahy věci možné). Jakým způsobem lze informace zveřejňovat?
Ke zveřejňování informací nejčastěji dochází na úřední desce obce, v obecním tisku nebo na webových stránkách obce. Je ovšem nutné připomenout, že zákonné vymezení možných způsobů zveřejnění informace obsahuje pouze příkladný výčet, což znamená, že obec může informaci zveřejnit i jakýmkoli jiným myslitelným způsobem. Za zveřejňování informace ve smyslu zákona je proto nutné považovat i vyhlášení informace místním rozhlasem, neboť i když se vyhlášením informace v místním rozhlase taková informace nestane zveřejněnou informací (viz výše), přesto je nutné i takové informování považovat za zveřejňování ve smyslu § 5 odst. 7. I při zveřejňování informace v místním rozhlase (či jakémkoli jiném »netrvalém« sdělení jakéhokoli údaje) je tudíž nutné respektovat veškerá pravidla plynoucí z § 5 odst. 7, především zákaz zpřístupnění údajů, které podléhají zákonné ochraně (nejčastěji osobní údaje či další informace podřaditelné pod ochranu osobnosti).
Obdobně je nutné chápat i sdělování informací při zasedání zastupitelstva obce, které je podle § 93 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), veřejné. I v tomto případě musejí být zohledněna zákony stanovená pravidla, zejména požadavky ochrany osobních údajů, plynoucí ze zákona č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů. To velmi zjednodušeně řečeno znamená, že při zasedání zastupitelstva by nemělo docházet ze strany představitelů obce ke sdělování těch osobních údajů, které nejsou pro projednání věci a pro rozhodnutí o ní nezbytné, což vyplývá z § 5 odst. 1 zákona o ochraně osobních údajů, podle něhož mohou být zpracovávány osobní údaje pouze k předem stanovenému účelu (zda pro projednání věcí zastupitelstvem) a jen v nezbytně nutném rozsahu. Bez souhlasu subjektu údajů by především neměly být sdělovány jeho citlivé (osobní) údaje. Pokud takové údaje prezentuje někdo z přítomné veřejnosti či zastupitelů, odpovídá za možné porušení pravidel ochrany tato osoba, nikoli obec. Na požadavku nesdělovat při zasedání zastupitelstva chráněné údaje nic nemění ani to, že průběh zasedání se následně uvádí v zápise z jednání, protože obsah zápisu i přístup k němu, ať již na základě individuální žádosti nebo jeho zveřejněním, se řídí samostatnými pravidly.
V jakém rozsahu má být informace zveřejněna?
Ustanovení § 5 odst. 7 InfZ předpokládá, že informace může být dobrovolně zveřejněna s výjimkami stanovenými v tomto zákoně. To znamená, že nelze zveřejnit ty informace, na které se vztahuje zákonná ochrana, tedy některý z důvodů stanovených v § 7 až 11 InfZ, případně v jiném zvláštním předpise. Až na určité výjimky, o nichž se zmíníme, tedy platí, že informaci lze zveřejnit v té podobě, v jaké by ji bylo možné poskytnout na základě individuální žádosti o poskytnutí informaci.
Obec proto musí předem posoudit, zda se na informaci či dokument, jenž hodlá dobrovolně zveřejnit, nevztahuje některý z důvodů ochrany. Pokud by obec zvažovala zveřejnění konkrétní informace (např. údaje o odměnách poskytnutých vedoucím odborů), musí posoudit, zda jí zákon zpřístupnění daného údaje nezakazuje. Jestliže by předmětem zveřejnění měl být určitý dokument (např. zápis či usnesení z jednání zastupitelstva, což je asi nejčastější případ dobrovolného zveřejňování), bude nutné jej před jeho zpřístupněním prohlédnout a technickým opatřením odstranit ty jeho části, které obsahují zákonem chráněné údaje, a zveřejnit dokument takto upravený (»anonymizovaný«). Většina zákonem stanovených důvodů pro neposkytnutí informace a tedy i pro její nezveřejnění se totiž nemůže uplatnit vůči celému dokumentu dokumentu, ale jen vůči jeho konkrétním částem (typicky ochrana obchodního tajemství ve vztahu ke zveřejňované smlouvě, při níž je třeba chránit jen ty její části, které skutečně splňují všechny znaky obchodního tajemství). S ohledem na § 12 InfZ je vhodné na příslušných místech ve zveřejňovaném dokumentu vždy uvést, z jakého důvodu je jeho konkrétní část vyloučena ze zpřístupnění (např. pro ochranu osobních údajů nebo obchodního tajemství), nevyplývá-li to z kontextu.
Dobrovolné zveřejňování informací však svou podstatou nevylučuje, aby ze zveřejňovaného dokumentu byly kromě informací, jejichž vyloučení z důvodu zákonné ochrany zákon přímo ukládá, odstraněny i některé další části, u nichž je z hlediska obce z jakéhokoli důvodu »nevhodné«, aby se informace v nich uvedené zpřístupnily, byť se na tyto části zákonem stanovená povinná ochrana nevztahuje (pokud by však takový dokument někdo požadoval na základě individuální žádosti o poskytnutí informace, tyto části by žadateli odepřeny být nemohly). Příkladem může být zohlednění vztahů s dodavatelem, ochrana důvěrných informací, které ale nemají povahu obchodního tajemství, zvýšená ochrana zaměstnanců při zveřejňování určitých rozhodnutí apod. Někdy se tato možnost využívá i tam, kde si povinný subjekt »není jistý«, zda určitou část dokumentu musí podle zákona chránit, případně tam, kde součástí dokumentu jsou rozsáhlé přílohy, jejichž zveřejnění se nejeví jako účelné nebo nadmíru komplikované (např. technické přílohy smluv).
Při dobrovolném zveřejňování informací či konkrétních dokumentů bude nejčastěji připadat do úvahy ochrana osobních údajů, resp. osobnosti fyzické osoby (v tom nejširším slova smyslu) a ochrana obchodního tajemství.
Obchodním tajemstvím jsou podle § 17 obchodního zákoníku veškeré skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy související s podnikem, které mají skutečnou nebo alespoň potenciální materiální či nemateriální hodnotu, nejsou v příslušných obchodních kruzích běžně dostupné, mají být podle vůle podnikatele utajeny a podnikatel odpovídajícím způsobem jejich utajení zajišťuje. Aby určitou informaci (např. část smlouvy) bylo možné považovat za obchodní tajemství, musí být splněny všechny uvedené znaky. Pouhá vůle podnikatele, vyjádřená např. konstatováním ve smlouvě, že celý její obsah považuje za obchodní tajemství, indikuje pouze jeden ze znaků obchodního tajemství. Na druhou stranu právě možná přítomnost obchodního tajemství ve zveřejňovaném dokumentu někdy může vést k tomu, že obec dokument nebo jeho část (např. přílohu smlouvy) raději nezveřejní, byť by striktně vzato ochranu obchodního tajemství uplatnit nemusela. Podobně se postupuje ve vztahu k důvěrným informacím podle § 271 obchodního zákoníku. Podle § 9 odst. 2 InfZ však jako obchodní tajemství nelze chránit informaci o rozsahu a příjemci veřejných prostředků, které obec poskytla, tedy např. informace o smluvní odměně či kupní ceně.
Složitější je ochrana osobnosti, především pak ochrana osobních údajů, které jsou ve zveřejňovaných dokumentech uváděny. Téma ochrany osobnosti při zveřejňování informací by samo o sobě stačilo na samostatnou (a velmi rozsáhlou) monografii. Pro naše potřeby je nutné připomenout, že jakékoli zveřejnění informací, které vypovídají o soukromí fyzické osoby nebo které mají povahu osobních údajů, je svou podstatou zásahem do její osobní sféry, jejíž ochrana má svůj základ v ústavním pořádku. Je proto nutné vždy velmi pečlivě zvažovat, zda se z hlediska rozsahu a způsobu zveřejnění ještě bude jednat o zásah legální, nebo zda již půjde o protiprávní narušení osobnostní sféry fyzické osoby.
Vyjdeme-li ze základních předpisů v této oblasti, tedy z občanského zákoníku (§ 12) a ze zákona o ochraně osobních údajů (§ 5 odst. 2), bylo by možné informace vypovídající o osobnosti fyzické osoby, resp. její osobní údaje, zveřejnit v zásadě pouze s jejím souhlasem a bez tohoto souhlasu jen v případech stanovených zákonem. Zaměříme-li se přímo na ochranu osobních údajů jako specifickou subkategorii ochrany osobnosti, bude možné zveřejnit bez souhlasu fyzické osoby především ty její osobní údaje, které již jsou v souladu se zákonem zveřejněny (tedy tzv. oprávněně zveřejněné osobní údaje), jak vyplývá z § 5 odst. 2 písm. d) zákona o ochraně osobních údajů. Důležité rovněž je, aby stávající způsob zveřejnění přibližně odpovídal i zveřejnění, které zamýšlí obec (např. oprávněně zveřejněné osobní údaje na internetu bude i obec moci tímto způsobem zveřejnit na svých webových stránkách). V dokumentech zveřejňovaných na internetu by tedy nebylo nutné anonymizovat např. údaje o osobě jednatele obchodní společnosti či údaj o vlastníkovi nemovitosti, které jsou v identickém rozsahu a identickým způsobem (internetová verze obchodního rejstříku či katastru nemovitostí) zveřejněny. Jiným případem jsou osobní údaje o veřejně činné osobě, funkcionáři či zaměstnanci veřejné správy, které vypovídají o jeho veřejné anebo úřední činnosti, o jeho funkčním nebo pracovním zařazení, s jejichž poskytnutím, bez souhlasu dotčených osob zákon o ochraně osobních údajů výslovně počítá v § 5 odst. 2 písm. f). V této souvislosti je nutné připomenout, že podle § 4 odst. 1 InfZ se za poskytnutím informace chápe nejen její vydání na základě žádosti, ale i její zveřejnění.
Ze zákonem stanovených případů nesmíme opomenout i § 5 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně osobních údajů, podle něhož lze bez souhlasu zpracovávat osobní údaje pro dodržení právní povinnosti správce. To znamená, že ukládá-li zákon určitou právní povinnost, k jejímuž splnění bude třeba zpracovávat určité osobní údaje, pak k takovému zpracovávání (v nezbytně nutném rozsahu) není nutný souhlas dotčené fyzické osoby (není ovšem nezbytné, aby zákon při uložení dané povinnosti výslovně »zmocnil« i ke zpracování osobních údajů, postačí, že taková potřeba ke splnění povinnosti ze zákona vyplývá).
Příkladem může být rozhodování zastupitelstva podle § 84 a 85 zákona o obcích, při němž z logických důvodů musí docházet i k nakládání s určitými osobními údaji včetně jejich veřejného sdělení (při přípravě rozhodnutí, projednání věci, při formulaci usnesení zastupitelstva). Při rozhodování zastupitelstva obce proto může v nezbytně nutném rozsahu docházet ke sdělování osobních údajů i bez souhlasu fyzických osob (např. rozhoduje-li se o prodeji obecní nemovitosti konkrétní osobě, musí schválené usnesení zahrnovat i základní identifikaci kupujícího, tedy jeho základní osobní údaje). Jiným příkladem takové speciální zákonné úpravy je § 8b InfZ, který umožňuje poskytovat (a tedy i zveřejňovat) tzv. základní osobní údaje o příjemci veřejných prostředků. Je ovšem vždy nutné uvážit, zda určitá zákonem stanovená či předpokládaná povinnost, k jejímuž splnění je nezbytné v určitém rozsahu zpracovávat osobní údaje, dává dostatečný právní podklad i pro jejich zveřejnění jakožto specifický způsob zpracovávání osobního údaje. Například zpracovává-li obec určité osobní údaje o fyzické osobě v souvislosti s vedením evidence obyvatel i bez jejího souhlasu, nelze mít bez dalšího zato, že veškeré takto získané údaje může i zveřejnit, protože ze zákona o evidenci obyvatel (č. 133/2000 Sb.) takový účel shromažďování daných osobních údajů nevyplývá.
Z ochrany občanskoprávní, která se zjednodušeně řečeno vztahuje na ochranu projevů osobní povahy, je vhodné zmínit tzv. zákonnou zpravodajskou licenci, stanovenou v § 12 odst. 3 občanského zákoníku. Podle tohoto ustanovení se podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy mohou bez svolení fyzické osoby pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též pro vědecké a umělecké účely a pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství. Podle soudní judikatury ovšem nejsou projevy osob při zasedání zastupitelstva projevy osobní povahy, a občanskoprávní ochrana se na ně proto vůbec nevztahuje (ochrana osobních údajů, jak bylo výše zmíněno, však ano).
V souvislosti s dobrovolným zveřejňováním informací je třeba upozornit, že jak občanský zákoník (§ 12), tak zákon o ochraně osobních údajů (§ 5 odst. 3 a § 10), obsahují rovněž určitý »materiální korektiv« nakládání s projevy osobní povahy i osobními údaji. Ten lze charakterizovat obecným pravidlem, podle něhož jakékoli nakládání musí v maximální možné míře zachovávat ochranu osobnosti osoby, jíž se příslušné informace týkají. Srov. např. § 10 zákona o ochraně osobních údajů: Při zpracování osobních údajů správce a zpracovatel dbá, aby subjekt údajů neutrpěl újmu na svých právech, zejména na právu na zachování lidské důstojnosti, a také dbá na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a osobního života subjektu údajů.
V praxi se tento »materiální korektiv« projevuje tím, že obec musí při dobrovolném zveřejnění osobních údajů zvážit nejen, zda pro takové zpracování má souhlas subjektu osobního údaje (ten ovšem může být vyjma citlivých osobních údajů učiněn i konkludentně) nebo zda je může učinit i bez tohoto souhlasu (§ 5 odst. 2), ale i to, zda s ohledem na povahu daných osobních údajů by jejich zveřejněním nemohlo dojít k nepřiměřenému zásahu osobní sféry dotčené fyzické osoby. Při tomto posuzování pak obrazně řečeno vstupuje do hry nejen samotný osobní údaj, ale i způsob jeho zveřejnění, neboť jistě menším zásahem bude zveřejnění osobního údaje na informační tabuli obce oproti zveřejnění na webové stránce obce, na níž si jej může vyhledat bez větší námahy kdokoli a odkudkoli. Obce proto při dobrovolném zveřejňování informací často z dokumentů do jisté míry mechanicky odstraňují veškeré osobní údaje, které v nich jsou obsaženy, s výjimkou základních údajů o představitelích či zaměstnancích obce (údaj o tom, že smlouvu podepsal starosta obce, dokument vyhotovil úředník XY apod.). Při dobrovolném zveřejňování informací je takový postup možný, jak bylo výše uvedeno, neboť rozsah zveřejňovaných informací určuje sama obec, nikoli však nutný. Nesporná výhoda takového přístupu ovšem tkví v tom, že odpadá složité zvažování, zda zveřejněním některých osobních údajů by již nemohlo dojít k nepřiměřenému zásahu do práva na ochranu osobnosti a osobních údajů.
Jak dlouho a v jakém formátu má být informace zveřejněna?
Zákon neříká, po jak dlouhou dobu mají být dobrovolně zveřejněné informace zpřístupněny, a tato doba proto závisí zcela na rozhodnutí obce. Pro její stanovení může být určující i způsob zveřejnění - na fyzické úřední desce je kapacita omezená, webové stránky jsou zpravidla schopny zajistit zveřejnění na relativně dlouhou dobu.
Formát (forma) zveřejnění informace je na rozdíl od doby zveřejnění zákonem předepsán výslovně (týká se však samozřejmě jen informací, jejichž zveřejnění bude trvalé). Podle § 4 odst. 2 InfZ se informace poskytovaná zveřejněním poskytuje ve všech formátech a jazycích, ve kterých byla vytvořena. Pokud je taková informace zveřejněna v elektronické podobě, musí být zveřejněna i ve formátu, jehož specifikace je volně dostupná a použití uživatelem není omezováno. Pro obvyklé zveřejnění informace na internetových stránkách toto pravidlo znamená, že by informace měla být zveřejněna alespoň v jednom z tzv. otevřených formátů, tedy např. HTML, TXT, RTF či PDF. Za otevřené formáty se nepovažují formáty DOC (MS Word) ani XLS (MS Excel). V nich dokument zveřejněný být samozřejmě může, takové zveřejnění by však správně mělo doprovázet i zveřejnění v některém z otevřených formátů.
Ze zákona výslovně nevyplývá, zda formát zveřejnění musí umožňovat také další zpracovávání informací (např. formát PDF může být chráněn před dalším počítačovým využitím textu), má se nicméně zato, že ochrana proti dalšímu zpracovávání informací by být uplatňována neměla. V praxi někdy bývají problémy se zveřejňováním »naskenovaných textů« (obvykle převedených do formátu PDF), neboť takový text je sice vizuálně čitelný, ale chová se jako obrazový soubor a není tedy bez speciálního programového vybavení dále zpracovatelný např. v textovém editoru. Pokud však obec daným dokumentem nedisponuje v editovatelné počítačové podobě (DOC, RTF, TXT apod.), pak je zřejmé, že zveřejnit dokument k dalšímu zpracovávání bez použití speciálního software nebude možné a ze strany obce rozhodně nepůjde o porušení zákona, zpřístupní-li text pouze v »obrazovém« formátu PDF či ve formátech TIF, GIF nebo JPG.
Dochází-li ke zveřejňování dokumentů, v nichž jsou obsaženy oprávněně zveřejnitelné osobní údaje, nezapomeňte též na povinnosti plynoucí ze zákona o ochraně osobních údajů, zejména na splnění povinností pro zpracovávání osobních údajů, plynoucích z jeho § 5 odst. 1 a 3, dále na oznamovací povinnost Úřadu pro ochranu osobních údajů podle § 16 téhož zákona, na informační povinnost dle § 11 a na povinnost učinit opatření chránící osobní údaje před neoprávněným přístupem k nim podle § 13. Posledně uvedená povinnost při zveřejnění osobních údajů na internetu znamená, že obec musí technickým opatřením zamezit tzv. automatizovanému shromažďování zveřejněných údajů. V podrobnostech srov. stanovisko Úřadu pro ochranu osobních údajů č. 1/2011 (zveřejňování listin s osobními údaji prostřednictvím internetu, http://www.uoou.cz/files/stanovisko_2011_1.pdf).
ZVEŘEJŇOVÁNÍ KONKRÉTNÍCH INFORMACÍ A DOKUMENTŮ O ČINNOSTI OBCE
Shora uvedená obecná pravidla se nyní pokusíme aplikovat na typické příklady informací (dokumentů), jejichž zveřejnění žádný zákon obcím výslovně neukládá.
Prvním příkladem mohou být zápisy a usnesení z jednání obecních orgánů (zastupitelstva a rady obce). Jejich zveřejnění v současné době zákon o obcích nepředepisuje, a proto je nutné ze zveřejňovaného dokumentu odstranit všechny zákonem chráněné údaje, ať již má ke zveřejnění dojít na úřední desce v obci nebo na internetové stránce obce. Lze především doporučit důsledné odstranění všech osobních údajů (až na údaje o zastupitelích a zaměstnancích obce, zaznamenaných v souvislosti s jejich »oficiální« činností na zastupitelstvu). Jakkoli by některé z nich bylo možné zveřejnit (např. již zmíněné oprávněně zveřejněné osobní údaje nebo údaje o příjemcích veřejných prostředků podle § 8b InfZ), je otázkou, zda by administrativní zátěž spojená s výběrem zveřejnitelných údajů nebyla příliš velká. Ostatně plnou ochranu osobních údajů doporučuje i Úřad pro ochranu osobních údajů ve stanovisku č. 2/2004 (http://www.uoou.cz/files/stanovisko_2004_2.pdf).
Podobným a v poslední době často diskutovaným problémem je zveřejňování zvukových nebo obrazových záznamů z jednání zastupitelstva. Přestože podle judikatury správních soudů (rozsudek Městského soudu v Praze z 13. 3. 2012, č. j. 8 A 316/2011-47) nelze projevy osob přítomných na zastupitelstvu považovat za projevy osobní povahy a nevztahuje se na ně občanskoprávní ochrana, takže si každý může záznam pro svou potřebu pořídit i bez souhlasu zaznamenaných či zastupitelstva, bude na záznamu uchována celá řada osobních údajů, případně i jiných zákonem chráněných informací. To znamená, že při případném zveřejnění zvukového nebo obrazového záznamu obcí by bylo nutné učinit identická opatření k ochraně osobních či jiných údajů, jako v případě zápisů, tedy technickým zásahem vyloučit (»vypípat«) části uvádějící chráněné údaje. Zda se jedná o hospodárnou a účelnou aktivitu si musí každá obec vyhodnotit sama, nicméně pro zveřejnění bez popsané ochrany není zákonná opora. Tu přitom nelze shledávat ani v zásadě veřejnosti zasedání zastupitelstva (§ 93 odst. 3 zákona o obcích), neboť údaje na zasedání sice zazněly veřejně, nestaly se však údaji trvale zveřejněnými (ve smyslu § 3 odst. 5 InfZ). Na on-line přenosy jednání, které neumožňují záznam, se však ochrana nevztahuje, takže ty lze provozovat bez jakéhokoli omezení.
Zajímavá je otázka zveřejňování seznamů dlužníků obce nebo osob, jimž obec prominula dluh. Jde-li o právnické osoby, je zveřejnění takového údaje nepochybně možné (právnická osoba nepožívá ochrany osobních údajů a o aplikaci § 10 InfZ by byla možné uvažovat jen výjimečně). U osob fyzických je již takový postup velmi problematický. Je pravdou, že ustanovení § 8b InfZ umožňuje zpřístupnit základní osobní údaje o osobě, jíž obec poskytla veřejné prostředky (judikatura podřazuje pod toto ustanovení i prominutí dluhu, které chápe jako specifické poskytnutí veřejných prostředků, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu z 1. 6. 2010, č. j. 5 As 64/2008-155), přičemž zákon do pojmu »poskytnutí« zahrnuje nejen poskytnutí na žádost, ale i zveřejnění, jak vyplývá z § 4 odst. 1 InfZ, nicméně právě v tomto případě je nutné upřednostnit ústavní ochranu osobnosti před právem na informace (srov. též § 10 zákona o ochraně osobních údajů) a údaj o dlužnících nezveřejnit. Výjimkou by mohly být údaje o závazcích fyzických osob podnikatelů, které vznikly v souvislosti s jejich podnikatelskou činností (srov. stanovisko Úřadu č. 1/2001, http://www.uoou.cz/files/stanovisko_2001_1.pdf).
Obdobná východiska lze uplatnit i v souvislosti se zveřejňováním údajů o platech a odměnách zaměstnanců obce a o odměnách volených funkcionářů. Judikatura takové údaje považuje za údaje, které jsou zpřístupnitelné konkrétní osobě na základě individuální podané žádosti (srov. rozsudek NSS z 27. 5. 2011, č. j. 5 As 57/2010-79), pokud s ohledem na postavení osoby v hierarchii povinného subjektu, výši jejího příjmu či s ohledem na její rozhodovací oprávnění a jejich veřejnou kontrolu zjevně převáží veřejný zájem na zpřístupnění takové informace nad ústavní ochranou osobnosti a osobních údajů (rozsudek NSS z 11. 11. 2011, č. j. 4 As 40/2010-60 a rozsudek Krajského soudu v Praze z 26. 7. 2012, č. j. 45 A 4/2012-76). Při úvahách o zveřejňování takových údajů je ovšem nutné výrazně zohlednit ochranu soukromé sféry těchto osob (jde koneckonců o údaj vypovídající zásadním způsobem o majetkovém postavení fyzické osoby) a bez jejich souhlasu zveřejnit tyto údaje (obvykle na internetu) jen ve zcela mimořádných případech. V podmínkách obcí proto bude obvykle zveřejnitelný údaj jen o odměnách členů zastupitelstev obcí (u uvolněných jde o zveřejněný údaj, neboť výši stanoví přesně nařízení vlády č. 37/2003 Sb., v případě neuvolněných zastupitelů půjde o jejich marginální příjem, o němž navíc rozhoduje zastupitelstvo obce).
Při zveřejňování smluv uzavřených obcemi je nutné obvykle chránit zejména obchodní tajemství (připomeňme však, že za ně se podle § 9 odst. 2 InfZ nepovažuje údaj o rozsahu a příjemci veřejných prostředků). Nebude nutné odstraňovat osobní údaje o statutárních orgánech obchodních společností, neboť ty jsou zveřejněné v obchodním rejstříku přímo na internetu. S ohledem na ochranu fyzických osob lze doporučit odstranění podpisů na smlouvách tak, aby nemohlo dojít k jejich zneužití.
Konečně posledním často diskutovaným tématem je zveřejňování (obvykle v místním tisku) gratulací občanům obce k významným výročím a úspěchům. I v tomto případě je nutné upřednostnit ochranu těchto osob a omezit se jen na případné obecné blahopřání bez uvedení data narození či číselné specifikace životního jubilea.
JUDr. ADAM FUREK
Původní radnici na Masarykově náměstí ve Slaném daroval městu sám Karel IV., ta dnešní je výsledkem mnoha přestaveb.
ILUSTRAČNÍ FOTO: DAGMAR HOFMANOVÁ
