Hospodaření obcí a krajů bude podléhat důkladnější kontrole. Samospráva přijímá připravovanou změnu s určitými rozpaky, protože ji považuje za zásah do své nezávislosti.
Legislativní úprava kontroly hospodaření obcí spěje do finále. Je prakticky jisté, že dosavadní způsob prověrky hospodaření územních celků se změní. Tímto úkolem budou pravděpodobně pověřeny kraje.
Kdo se stane kontrolorem
V Parlamentu jsou totiž dva návrhy: Podle prvního, vládního, se má stát kontrolorem Ministerstvo financí, podle druhého, který předložil sněmovní Výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí, jím mají být v přenesené působnosti krajští úředníci. V Poslanecké sněmovně zvítězila druhá alternativa, ale návrh musí ještě projednat Senát. Kraje si celkem pochopitelně přejí opak. Jejich hospodaření bude kontrolovat ministerstvo v každém případě. Samotný návrh zákona sporný není, poslanci jej přijímají vstřícně a bez ohledu na svou politickou příslušnost.
Pro pořádek je nutné na začátek uvést, že vlastně jde o zákony dva. Návrh prvního, který je podstatný, má název Zákon o přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí. Druhý, O změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí, vypovídá o obsahu svým názvem.
Dohled nad hospodařením obcí se zpřísní. Vypovídají o tom i navrhované sankce. Mají mít podobu pokut a mohou je dostat územní celky, jejich příspěvkové organizace i osoby ze zákona povinné poskytovat kontrolorům součinnost. Ve všech případech mohou dosáhnout až 200 tisíc Kč a pokud se zjištěný prohřešek opakuje, pak až milión korun.
Cílem zákona je podle předkladatelů vnést nový pohled na hospodaření obcí. Především jde o to, aby se nehledal viník ex post, kdy už je pozdě, ale snažit se včas o nápravu.
Přezkum i v průběhu roku
Na Ministerstvu financí má zavádění kontroly hospodaření ve veřejné správě na starosti odbor, který se jmenuje Centrální harmonizační jednotka. Jeho ředitel Josef Svoboda považuje za velmi důležité, že se kontrola hospodaření obcí má odehrávat průběžně během roku a ne jen po roční uzávěrce hospodaření. Zjištěné nedostatky tím bude možné odstranit dříve, než dosáhnou větších rozměrů, zabrání se také kupení chyb. Neznamená to však, že tím vypadne pravidelná kontrola, která se dělá začátkem následujícího kalendářního roku. Kontrol by tím ovšem přibylo. Patrně častěji se jich dočkají větší obce, zatímco u menších lze předpokládat menší periodicitu. Rozdělení kontrol do celého roku je výhodné i pro instituci pověřenou přezkumem, protože může rovnoměrněji rozvrhnout činnost svých pracovníků. Problém s dostatečným počtem lidí potřebných na tuto práci podle ředitele Svobody není. Finanční referáty okresních úřadů měly 310 kontrolorů, stejný počet lidí hodlá ze svých dosavadních pracovníků vyčlenit i ministerstvo. Obdobně kraje by musely kontroly zajistit bez dalších nároků na peníze ze státního rozpočtu.
Druhý klad nového zákona vidí ředitel Svoboda v přesném stanovení práv a povinností jak kontrolorů, tak kontrolovaných. "Představitelé obcí i krajů mají obavy, že se tím omezuje jejich pravomoc. Ale tak to není. Naším zájmem není zasahovat do kompetence obcí, ale poukázat včas na rizika, a tím pomoci k nápravě. V návrhu zákona se také výslovně uvádí, že obec může dávat k závěrům kontroly svá stanoviska, a ta se musí stát součástí kontrolní zprávy."
Auditoři mají zůstat
Návrh zákona zachovává možnost, aby všechny samosprávné celky pověřily přezkoumáním svého hospodaření auditora. Evropské komisi se to sice moc nelíbí, protože auditora nepovažuje za zcela nezávislého a nestranného (kontroluje toho, kdo ho za tuto práci platí, existuje proto riziko, že si objednatele zakázky nebude chtít pohněvat negativním stanoviskem), ale nakonec, ač nerada, souhlasila. Česká strana argumentovala tím, že auditorům i dříve svěřovalo kontrolu svého hospodaření jen zhruba 200 obcí, což je nepatrné procento z jejich celkového počtu. Kromě toho považuje možnost volby za určitý rys demokracie. Obce navíc občas auditora potřebují i jinak, například jeho vyjádření je nutné v bance při podávání žádosti o půjčku. V takovém případě je jistě pro obec hospodárnější zároveň využít služeb auditora k přezkumu hospodaření.
Od vyhlášky k zákonu
K vypracování nového zákona přiměla českou vládu dílem Evropská komise, dílem to byla iniciativa jí samé. Dosavadní situace, kdy kontrola nad hospodařením obcí byla velmi malá, byla podle ředitele Svobody nadále neúnosná. Pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) se obcí, přestože hospodaří s veřejným majetkem, vymykají prakticky úplně. Ředitel Svoboda považuje kontrolu za dennodenní úkol, který má plnit Ministerstvo financí. Podporuje sice občas se objevující názor, že pravomoc NKÚ by se měla rozšířit i na obce, ale zároveň tomuto úřadu vytýká malou systematičnost. Podle něho si NKÚ "vyzobává" dost náhodně určité případy, zatímco by jeho práce měla být nanejvýš pravidelná.
Urychlené řešení situace si však vynutilo především zrušení okresních úřadů. Do té doby měly obce podle paragrafu 42 zákona o obcích povinnost nechat si přezkoumat hospodaření za uplynulý rok, přičemž z 90 procent o kontrolu žádaly okresní úřady. Irma Zlatohlávková z jmenovaného odboru Ministerstva financí uvádí jako další důvod vzniku nového zákona absenci jasně stanovených pravidel pro kontrolujícího i kontrolovaného.
Až dosud je situace taková, že kontrolu upravuje vyhláška Ministerstva financí č. 41/2002, novelizovaná o rok později vyhláškou č. 67. Protože však podle Ústavy ČR je možné zasahovat do činnosti obcí jen zákonem, chápala se vyhláška vždy jen jako prozatímní řešení. V roce 2000 proto vláda přijala usnesení ke zvýšení účinnosti kontroly ve veřejné správě a její úřad poté vypracoval věcný záměr zákona. Ten byl schválen v roce 2002, kdy vláda zároveň pověřila ministerstva financí a vnitra, aby připravila návrh paragrafového znění. Ten vláda schválila loni v říjnu, kdy také z návrhu jednoho zákona vznikly zákony dva, a ty byly předloženy Parlamentu ČR.
