Politika finančních podpor Evropské unie slabším regionům je rozsáhlá (zhruba 40 % rozpočtu EU). O tom, zdali budou naše regiony na příjem prostředků dostatečně připraveny, jsme hovořili s Ing. Evou Píšovou, která se danou problematikou léta profesně zabývá. Mimo jiné se zúčastnila screeningových...
Politika finančních podpor Evropské unie slabším regionům je rozsáhlá (zhruba 40 % rozpočtu EU). O tom, zdali budou naše regiony na příjem prostředků dostatečně připraveny, jsme hovořili s Ing. Evou Píšovou, která se danou problematikou léta profesně zabývá. Mimo jiné se zúčastnila screeningových jednání v Bruselu, týkajících se připravenosti ČR na využívání strukturálních fondů.
[*] Jsou ty podpory opravdu tak významné? Kam budou směřovat?
Jde o širokou škálu podpor, například pro výstavbu infrastruktury, podnikání a rozvoj nových technologií, vzdělávání, životní prostředí, rozvoj venkova a další oblasti. Pro úspěšná jednání je vždy klíčová připravenost potřebné dokumentace, účinný administrativní a kontrolní systém a schopnost své požadavky obhájit. Aby naše republika mohla peníze na projekty čerpat, musí předložit dobře připravené a dobře orientované kvalitní projekty.
To je obvykle nejnáročnější u projektů připravovaných přímo v regionech. Na druhé straně právě tyto projekty přinášejí regionům největší efekty.
[*] Jak je to s připraveností u nás?
Ačkoliv příprava na strukturální fondy v regionech probíhá již řadu let, jsme stále na začátku. Problém není v tom, že bychom něco promeškali. Regionální operační programy jsme zpracovali dokonce v předstihu oproti ostatním kandidátským zemím.
Objevil se však jiný problém, a tím je administrativa pro realizaci operačních programů a určení právních subjektů, které by mohly zodpovídat za příjem finančních prostředků. Máme totiž čtrnáct krajů a osm regionů NUTS 2, které jsou podle pravidel EU základem pro poskytování podpor. Proto stojíme před otázkou, jak zajistit realizaci operačních programů dle pravidel EU na úrovni regionu NUTS 2, když je veškerá administrativa budována na úrovni krajů. A jak by to bylo s finanční odpovědností u regionů NUTS 2, složených ze dvou či dokonce tří krajů?
[*] Proto byl schválen centrální model?
Dá se říci, že ano. Nelze se divit, že Evropská komise shledala náš systém čtrnácti krajů a osmi regionů NUTS 2 jako nevyjasněný a problematický. Výsledkem bylo rozhodnutí vlády vyjít z modelu centrálního, který bude jednoznačný a transparentní. V praxi to znamená zpracovat jediný Společný regionální program za celou Českou republiku.
Tento model, přijatý usnesením vlády ČR č.102/2002, bude logicky znamenat i centrální administraci dotací EU prostřednictvím Ministerstva pro místní rozvoj a jemu podřízených pracovišť, jimiž jsou regionální výkonné jednotky Centra pro regionální rozvoj. Usnadní se tím jednání s Evropskou komisí a prostředky bude možné uvnitř jednoho celostátního programu přerozdělovat. Nakonec, nebudeme jedinou ze zemí budoucí velké Evropy, která přijala jiný model, než jsou jednotky NUTS. Modely jsou v jednotlivých zemích různé.
[*] V čem pak bude spočívat role krajů a dalších regionálních subjektů?
Ta bude záležet na přístupu krajských zástupců. Na jejich iniciativě a zájmu, na schopnosti dojednat s centrem svůj podíl na řízení i administraci projektů, na schopnosti vybudovat funkční zázemí pro rozvojové aktivity, a to nejen pro jejich plánování a projektování, ale i pro realizaci. Tady bych upozornila na to, že zvládnout daný úkol vyžaduje značné úsilí. Ponechat veškerou administraci strukturálních fondů na centrálních úřadech může být pro regiony sice pohodlné, ale z hlediska budoucnosti ne vždy výhodné.
Faktem je, že systém, který se opírá o iniciativu a maximální zapojení subjektů v regionu, umožňuje zajistit výraznější rozvoj právě regionům a obcím. Praxe v členských státech EU to jednoznačně potvrzuje. Navržený centralistický model ostatně dává pravomoci regionálním zástupcům rozhodovat o výběru projektů a umožňuje jim i sledovat monitorovací a hodnotící procesy.
[*] Které zkušenosti z členských zemí EU by bylo možné a vhodné v České republice využít?
Zajímavé jsou hospodářské výsledky Irska a Skotska. Pro nás považuji za inspirativní příklad Finska, které dobře zvládlo ekonomické potíže, spojené s rozpadem sovětského trhu po roce 1990, kam v té době směřovalo zhruba 50% výroby. Během tří let zde dosáhla nezaměstnanost 25 %. Jak si s tím poradili?
V průběhu pěti let došlo k restrukturalizaci průmyslu směrem k výrobkům s vyšší přidanou hodnotou, zejména výrobků z oblasti telekomunikací a elektroniky. Modernizace ekonomiky pokračovala, cílem bylo vytvořit "knowledge-based society". Myšlenka se opírala o tzv. "inovativní regiony" se specificky upravenými plány ve vazbě na charakter regionu. Programy byly tematicky zaměřené na oblasti jako jsou: agrobiotechnologie, telekomunikace, IT, farmaceutický rozvoj, polymerové technologie, materiálové technologie apod.
[*] Jak v celém procesu figurovaly finské regiony?
V roce 1994 byly založeny regionální rady a ke zlepšení mezisektorové koordinace byl v roce 1997 ustaven v každém regionu společný regionální úřad pro obchod, průmysl, práci a zemědělství. Od roku 2001 Finové přijali novou regionální politiku, která podporuje polyfunkční rozvoj. Snaží se vytvářet funkční města a venkovské oblasti a také vyvažovat státní a regionální politiku.
Důležitou roli hrají regionální expertizní centra, kde například vznikla i Nokia, v nichž vzniká značné množství nových myšlenek a postupů v různých specializovaných oblastech. Snahou je propojovat výzkumné organizace s podniky, přičemž je velmi důležitá spolupráce mezi sektory. Kromě toho hrají centra významnou roli i při zajišťování finančních prostředků pro realizaci inovací. Marketing a budování image regionálních center stojí v popředí, neboť Finové je považují za jeden ze základních předpokladů pro uplatnění se na zahraničních trzích.
[*] Na co se mají kraje zaměřit?
Především na procesy spojené s iniciací, přípravou a koordinací projektů, se zpětným hodnocením jejich přínosu, včetně schopnosti reagovat na vývojové změny, s plným využitím partnerství se soukromým sektorem, specializovanými agenturami, univerzitami a dalšími partnery a s celkově promyšlenou strategií i taktikou v rámci jednotlivých regionů. Zájem lidí o místo, kde žijí, jejich znalost místních a regionálních problémů a zaujetí pro zlepšení své situace může být, při dostatečné finanční podpoře, obrovským motorem pozitivních změn.
Jde jen o to tento potenciál využít. Chtěla bych opětovně zdůraznit, že kraje mají skutečně velkou úlohu: jakožto subjekty odpovědné za regionální rozvoj mohou sehrát významnou koordinační a iniciační roli.
To ovšem předpokládá, že nebudou přemýšlet jen o řešení uvnitř jednotlivých krajů, ale že začnou spolupracovat i mezi sebou a vypracují určitou společnou strategii přístupu pro toto plánovací období EU (tedy do roku 2006 - pozn. red.) i pro období po roce 2007. Přípravné fáze plánů EU jsou totiž velice dlouhé. Navíc Evropská komise očekává, že dnešní kandidátské země svými názory přispějí k formulaci nové regionální politiky EU.
[*] Co doporučit na závěr?
Použiji slova bruselského experta na politiku soudržnosti, pana H. Bakera: "V České republice máte dvě mimořádně cenné věci: tradice a vzdělanost lidí. Ty je třeba využít v co největším spektru ekonomických aktivit. Oživit to, co je historicky osvědčené a specifické a současně se zaměřit na technologický a technický pokrok, přeměnit strukturu vašeho hospodářství směrem k výrobkům s vysokou přidanou hodnotou. K tomu motivovat lidi a využít i finanční podporu EU."
Dokonalé regionální administrativní systémy fungují v EU spíše výjimečně a nejsou samy o sobě zárukou maximálních ekonomických přínosů. Kde však vzniklo živé rozvojové prostředí, došlo k výraznému skoku v ekonomické a sociální úrovni života lidí, snížila se nezaměstnanost a podařilo se navrátit dlouhodobě nezaměstnané občany do pracovního procesu. A o to přece jde nejvíc.
EVA VÍTKOVÁ
FOTO AUTORKA
