Pouze v Kašně s delfíny za kněžištěm chrámu sv. Mikuláše na pražském Staroměstském náměstí loni v sezoně duben-říjen protekla voda za téměř 0,275 mil. Kč. Tato částka byla totiž vyfakturována úřadu Městské části Praha 1. Podobných historických vodních prvků je ovšem v centru "zlaté stověžaté" víc. Nápad přebudovat u vybraných z nich dosavadní průtočný systém na recirkulační by mohl zajímat i jiná města, kde vodními prvky postavenými už před staletími zbůhdarma rok co rok do kanalizace protečou tisíce kubíků stále dražší pitné vody.
Když společnost CDV služby, s. r. o., přebírala v roce 2005 údržbu, provoz a zazimování fontán, kašen či studní na území první pražské městské části, začala u nich také zajišťovat odečty vodoměrů. Za přístroji ovšem bylo často nutné sestoupit do podzemních šachet - a to byla také příležitost zjistit, v jak zanedbaném stavu obvykle bývá "technologie" mnoha i několik staletí starých vodních prvků. Voda do nich přiváděná se dokonce leckdy ani nedostává do kanalizace, nýbrž "mizí" kdesi v podzemí české metropole.
PRŮTOČNÝ SYSTÉM? URČITĚ NE!
"Když jsme pak ještě zjistili, že městská část, která má tyto prvky svěřeny do své režie z vlastnictví hlavního města Prahy, za spotřebovanou vodu platí statisícové sumy, položili jsme si otázku, zda by se alespoň u vybraných prvků nemohl jejich původní průtočný systém přebudovat na uzavřený (recirkulační), jaký je už zcela běžný u vodních prvků z posledních desetiletí," říká Karel Hájek, ředitel divize společnosti CDV služby.
Myšlenka zaujala i místostarostu Prahy 1 Daniela Hodka, který dobrý nápad podpořil a za vedení městské části se stal společnosti CDV služby partnerem pro přípravu projektu Opatření ke snížení spotřeby vody u vybraných vodních prvků na území MČ Praha 1. Ovšem jak myšlenka krystalizovala, příprava projektu nabírala nové dimenze. Zatímco původně se uvažovalo jen o zabudování nových technologií na recirkulaci vody včetně vyrovnávacích nádrží, postupně se spělo k názoru, že zároveň by se mohly kašny, fontány i další prvky odborně povrchově očistit, případně komplexně zrestaurovat. Spolupráce s památkáři je však nutná v každém případě: Zajímají je i sebemenší detaily, jakým způsobem bude do technologické podzemní části prvku přiveden elektrický proud, jak bude přebudována podzemní kanalizační část, jaké případné změny se provedou v podzemních šachtách a revizních chodbách, jaký bude systém odvětrávání apod.
Do projektu byly vybrány již uvedená Kašna s delfíny (z roku 1906 od architekta Rudolfa Kříženeckého - průměrná spotřeba vody za sezonu 4500 m3), studna na Malém náměstí (zdobená ručně kovanou mříží z roku 1560 - průměrná spotřeba vody za sezonu 1450 m3), kašna Terezka na Mariánském náměstí (z roku 1812 - průměrná spotřeba vody za sezonu 350 m3) a fontána Žabičky v Seminářské zahradě na Petříně (z roku 1949 od sochaře Karla Dvořáka - průměrná spotřeba vody za sezonu 1900 m3).
MOŽNÁ PŘIJDE I RESTAURÁTOR
Zatím se v rámci přípravy projektu pracuje na stavebním průzkumu prvků zahrnutých do projektu a sběru všech dalších dat o jejich současném technickém stavu, aby bylo možné předložit návrh dalších kroků ke snížení spotřeby vody, ale i k zachování těchto funkčních, historicky cenných uměleckých děl pro další generace. Rozhodnutí, zda spolu se stavebním a technologickým řešením na úsporu vody budou provedeny i restaurátorské práce, se teprve přijme.
"Už při samotné přípravě projektů tohoto druhu je třeba, aby spolu úzce spolupra- covali investor a správce, projektanti elektro i stavební části, zhotovitel díla, památkáři, odborníci na inženýring, ale třeba také dlouholetí praktici, kteří dokonale znají podzemní vody v příslušné lokalitě, či lidé, kteří stávající technologickou část vodních prvků zprovozňovali třeba i před desítkami let," poznamenává Karel Hájek.
Převedení průtočného systému na recirkulační přinese nemalé úspory: Kupříkladu jen u Kašny s delfíny na Staroměstském náměstí se po uskutečnění projektu předpokládá spotřeba vody za jednu sezónu pouze asi 60 m3, tedy zhruba 75krát méně než dosud.
IVAN RYŠAVÝ
