DVĚ STRANY TÉŽE MINCE

ŠKOLSTVÍ "Není to vždycky neochota nebo nepochopení významu vzdělávání, které nám svazuje ruce. Nejsme ignoranti, jen nám chybějí peníze," ozývá se především z malých obcí, když se otevře téma hrazení neinvestičních výdajů "na žáka". Jak to tedy s otazníky kolem financování škol - zejména malými...

ŠKOLSTVÍ

"Není to vždycky neochota nebo nepochopení významu vzdělávání, které nám svazuje ruce. Nejsme ignoranti, jen nám chybějí peníze," ozývá se především z malých obcí, když se otevře téma hrazení neinvestičních výdajů "na žáka". Jak to tedy s otazníky kolem financování škol - zejména malými obcemi - je, jsme se rozjeli zeptat do Oldřichova v Hájích u Liberce.

Do funkce nastoupila Ing. Jitka Svatoňová 1. prosince 1998. Obec není velká, k 450 trvale bydlícím obyvatelům v létě přibude kolem 250 chatařů. Část místních pracuje v lese, část na pile, většina dojíždí 30 km do Liberce. Nezaměstnanost se pohybuje kolem 8,8 %. Obecní rozpočet počítá s 2 600 000 Kč, z toho je ročně možné investovat jen 500-750 000 Kč.

"V porovnání s tím, co všechno by Oldřichov potřeboval, to je strašně málo. Nemáme tu vodovod ani plyn, čeká nás kanalizace, památkově chráněná roubenka je v havarijním stavu. Alespoň společenský sál, jediný široko daleko, se nám podařilo zrekonstruovat. Pokud chci obecní rozpočet navýšit různými dotacemi, musím mít zálohu, kterou do nich mohu vložit. Vážně počítáme s každou korunou."

Školství stojí Oldřichov ročně asi 140 000 Kč - přitom nemá základní ani mateřskou školu, děti dojíždějí do nedalekého Mníšku. Předškoláky vozí ráno J. Svatoňová obecním formanem (je to skoro dědičná povinnost zdejších starostů), školáky sváží autobus. "Aby nám linku nezrušili, platíme ČSAD ročně 60 000 Kč." A to jsme se ještě nedostali do školy...

"Základní škola v Mníšku se k nám chová velice slušně, za docházku jednoho žáka nám obecní úřad účtuje kolem 3000 Kč, což je v porovnání s libereckými školami pakatel. Je dobře, že si rodiče dnes mohou školu pro své děti vybrat, ale obci to často silně komplikuje situaci. Přitom nic neovlivním."

Zatímco za 42 žáků v Mníšku platí obec asi 100 000 Kč, za 5 dětí, které dojíždějí do specializovaných základních škol do Liberce, musí městu hradit 35 000-40 000 Kč.

"Opravdu si s tím nevíme rady. Něco jiného je, jestliže dítě musí navštěvovat zvláštní nebo speciální školu. Ovšem rodiče, kteří si přejí vzdělávací nadstandard, by si ho podle mého názoru měli také zaplatit. Představovala bych si, že by obec hradila na každé dítě částku, která náleží její spádové škole. Ostatní by bylo záležitostí rodiny."

Bohužel, všechny školy se ještě nenaučily seznamovat obce podrobně se svým rozpočtem, zdůvodňovat, proč je právě v dané výši.

"V jednom případě jsem si rozkrytí školního rozpočtu vyžádala prostřednictvím odboru školství Magistrátu města Liberce. Při šetření se prokázalo, že suma je skutečně neadekvátní, takže nám město nakonec část platby odpustilo."

Se školou v Mníšku jsou podle slov J. Svatoňové Oldřichovští spokojeni. Možná kdyby nabízela širší paletu volitelných předmětů a zájmových kroužků, nemusely by děti za rozšířenou výtvarnou nebo hudební výchovou do okresního města.

Jenže když jsem se pak v Mníšku poptala, co že jim brání nabídku rozšířit, dověděla jsem se, že finance. I škola musí počítat s každou korunou. Už teď vedou učitelé zájmové kroužky "za hubičku", přitom samotný provoz například keramického kroužku není právě levná záležitost. "Ale přece o něj děti nepřipravíme, co by jim potom pro volný čas zbylo?" Žádat rodiče, kteří jsou často ve svízelné ekonomické situaci, o příspěvek, si učitelé netroufají. Naopak tvrdí, že by byli rádi, kdyby škola pomohla zaplnit volný čas nejen současným, ale také bývalým žákům. "To je ta nejúčinnější protidrogová prevence!" Velké plány zatím zůstávají ve snech, ožívají ty menší, "ekonomicky reálnější". Dvě strany téže mince.

Vlastně o totéž se o 3 km dál snaží v Oldřichově J. Svatoňová. A docela se daří. Místní spolu s chalupáři pořádají soutěže v nohejbalu, volejbalu, výlety na kolech. Na jaro plánují Josefskou zábavu, velikonoční víkend s bálem i soutěžemi pro děti a dospělé. "Jen kdyby víc přebírali iniciativu mladí! Zatím visí spíš na těch starších. To mne mrzí."

Možná když se podaří dát s pomocí grantů dohromady roubenku a zřídit v ní centrum ekologické výchovy... Až se paní starostce uskuteční její sen a Oldřichov propojí s Mníškem stezka pro pěší i cyklisty, aby nemuseli používat úzkou, silně frekventovanou silnici...

"Letos musíme nutně vložit peníze do čističky, a napojit na ni obecní úřad, hospodu, potraviny... Rozjeli jsme několik grantů, snad se něco povede."

Bohužel, příliš nápadů stále ještě klopýtá o peníze. A malé obce - kromě grantů a pomoci nadací - příliš příležitostí k obohacení svého rozpočtu nemají. Kdyby jim zákon vyšel vstříc, a přidal do jejich rozpočtu daně od firem, které v místě sice nesídlí, zato zde ale podnikají, žilo by se na venkově mnohem snáz. Pro malé obce by pak nemusel být problém podržet školu, o kterou mají zájem, i finančně.

JAROSLAVA VOLFOVÁ

FOTO AUTORKA