V ČR umožňuje stát vlastníkům kulturních památek získat nenárokovou finanční pomoc prostřednictvím dvou typů nástrojů: dotačních programů Ministerstva kultury ČR (MK ČR) a daňových úlev. Ministerstvo kultury odstartovalo programové poskytování příspěvků na obnovu kulturních památek v roce 1992 a do...
V ČR umožňuje stát vlastníkům kulturních památek získat nenárokovou finanční pomoc prostřednictvím dvou typů nástrojů: dotačních programů Ministerstva kultury ČR (MK ČR) a daňových úlev.
Ministerstvo kultury odstartovalo programové poskytování příspěvků na obnovu kulturních památek v roce 1992 a do roku 1999 postupně strukturovalo svoji dotační politiku do šesti programů.
V roce 1992 se u nás otevřela vlastníkům kulturních památek zároveň možnost daňových úlev zakotvených v zákonech č. 338/92 Sb., o dani z nemovitosti, č. 357/92 Sb., o dani dědické, darovací a dani z převodu nemovitosti a č. 586/92 Sb., o daních z příjmů.
Mezi oběma nástroji jsou zásadní rozdíly jak z hlediska jejich faktických dopadů, tak jejich sledovanosti. Tomu odpovídá i společenský, ekonomický a politický tlak vyvíjený na jejich konkrétní podobu. K prvotnímu porovnání dopadu obou nástrojů mohou posloužit údaje za rok 2006 v tab. 1 a 2.
NEPŘÍZNIVÝ TREND SE OBRACÍ
Stav našeho památkového fondu stále vykazuje vysoký vnitřní dluh. Proto jeho záchrana a obnova vyžadují koncentrovanou formu podpory v dimenzi času i objemu. A tu nejlépe zabezpečují dotační programy. Daňové úlevy jsou spíše motivačním nástrojem pro zabezpečení pravidelné údržby památkových objektů po dokončení obnovy.
Tlak na finanční výbavu programů se projevuje po celou jejich existenci. Ne-příznivý trend značného propadu posledních let se podařilo rokem 2008 výrazně obrátit. Naděje obsažená v programovém prohlášení současné vlády v podobě příslibu nastoupení cesty k postupnému dosažení magického 1 % výdajů státního rozpočtu na kulturu našla své konkrétní naplnění. Navíc se rozšířila škála dotačních programů MK ČR o dva nové tituly: Program obnovy kulturních památek prostřednictvím obcí s rozšířenou působností (200 mil. Kč) a Program podpory pro památky UNESCO (18 mil. Kč). Oba programy mají zaplnit místa nepokrytá dostatečně či vůbec ostatními státními programy.
DVA NOVÉ PROGRAMY
Program obnovy památek prostřednictvím obcí s rozšířenou působností soustředí pomoc na kulturní památky (nikoli na národní kulturní památky) nacházející se mimo památkově chráněná území, čímž dá šanci opomíjeným drobnějším památkám ve venkovském prostoru. Zapojení obcí tzv. III. typu do procesu kompenzace veřejného zájmu má mj. posílit autoritu těchto prvoinstančních orgánů státní památkové péče a je svým způsobem jedním z kroků dokončení reformy veřejné správy na úseku památkové péče.
Otevření podpory pro památky UNESCO, byť zatím jen pro zpracování nebo aktualizaci management plánů, pro prezentaci a propagaci památek a pro vědecko-výzkumné projekty zaměřené na jejich poznání, je zastavením našeho dluhu vůči Úmluvě o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví.
ABY INFORMACE JIŽ NECHYBĚLY
Jakkoli je ekonomická dimenze nakládání s památkovým fondem často tematizována, je to paradoxně oblast, kam se zatím pozornost ekonomů i památkářů dostatečně nekoncentrovala. Snaha posunout oblast finančních kompenzací veřejného zájmu u památek k dlouhodobě efektivnějšímu řešení, a to i prostřednictvím připravovaného nového památkového zákona, tak značně naráží na absenci uceleného systému kvalifikovaného shromažďování ekonomických dat a jejich odborného vyhodnocování. Už fakt, že je třeba tuto obtíž nyní překonat sběrem a vyhodnocením dat ad hoc, zřetelně naznačuje, čeho se je nutno do budoucna pečlivě vyvarovat.
Příště již by nemělo být problémem disponovat přesnějšími odhady vnitřního dluhu váznoucího na fyzickém stavu památkového fondu, podrobnou znalostí o objemu a struktuře prostředků vydávaných na památky z obecních a krajských rozpočtů, informacemi o podpoře z fondů EU poskytnuté pro záchranu, obnovu prezentaci a propagaci památkového fondu, dále také daty, která by detailně kvantifikovala daňové úlevy uplatňované vlastníky kulturních památek a umožnila jejich odborné vyhodnocování. Nechyběly by ani údaje o tom, jaké příjmy do státního rozpočtu je schopen generovat kulturní kapitál v segmentu památkového fondu prostřednictvím cestovního ruchu atd. Ilustrativním příkladem nedostatku informací je tab. 4 - data byla shromážděna z iniciativy krajů na základě jimi zpracované metodiky v roce 2006. Byla prvním pokusem o kvalifikované porovnání výdajů na památky z krajských rozpočtů s výdaji na programové financování MK ČR.
Tolik potřebná stabilizace a posílení systému kompenzace veřejného zájmu u památek na straně státu si vyžádá nové soustředění na ekonomiku nakládání s památkovým fondem. MK ČR je připraveno se s touto nutností vypořádat nejen v souvislosti s přípravou nového památkového zákona, ale i při poskytování kompenzací a při své metodické činnosti. Věřím, že si téma ekonomika a památkový fond dokáže prostřednictvím Ministerstva kultury ČR získat zájem kvalifikovaných odborníků a ochotně spolupracujících subjektů včetně měst, obcí a krajů.
ANNA MATOUŠKOVÁ
ředitelka odboru památkové péče, MK ČR
