Elektronická komunikace /26

Mezi technologie, jimž bude bezpochyby patřit budoucnost, patří tzv. 3D tisk. O co jde? Je to proces, kterým se pomocí speciální tiskárny a nanášení vrstev hmoty vytvářejí prostorové (trojrozměrné, tedy 3D) objekty. Využití takto vytvořených »tisků« je široké - od stavebnictví přes...

Mezi technologie, jimž bude bezpochyby patřit budoucnost, patří tzv. 3D tisk. O co jde? Je to proces, kterým se pomocí speciální tiskárny a nanášení vrstev hmoty vytvářejí prostorové (trojrozměrné, tedy 3D) objekty. Využití takto vytvořených »tisků« je široké - od stavebnictví přes automobilový průmysl po medicínu.

Až budou technologie, které se masivně rozvíjejí v posledních letech, ještě dokonalejší, budeme si »tisknout« prakticky všechno, od titěrných součástek do hodinek po autodíly a třeba i náhradní lidské orgány určené k transplantaci. To je ovšem hudba daleké budoucnosti, kde budou rozhodujícími faktory nejen technologie, ale i lékařský výzkum a možnosti lidského organismu.

Jak celý proces probíhá? Jak již bylo řečeno, z počítačového virtuálního 3D modelu se pomocí speciální tiskárny nanášející postupně vrstvy hmoty na sebe stane skutečná věc. V principu je tato technologie velmi jednoduchá a pochopitelná. 3D objekt vzniká z vrstev natavené, tedy velmi dobře použitelné plastové hmoty. Současné 3D tiskárny umožňují částečnou replikaci, tedy vyrábějí své vlastní kopie, což může zajistit levné a rychlé rozšíření této technologie do všech možných oblastí průmyslu a částí světa.

Kdy se 3D tisk hodí? Když potřebujeme specifickou součástku či výrobek, který je těžko k sehnání nebo by byla jeho výroba tradičnějšími způsoby drahá. Podle Josefa Průši, českého propagátora 3D tisku, jde o technologii principiálně odlišnou od tradičních způsobů práce s materiálem. Je to proces aditivní - materiál se přidává. Na rozdíl od obráběcích strojů, kde se z celistvého bloku materiál odebírá, až zbude požadovaný tvar.

Je zřejmé, že 3D tisk neprodukuje žádný odpad (nebo je jeho množství zanedbatelné), což je jedna z jeho dalších výhod. Kromě toho jde o technologii rychlou, flexibilní a ve srovnání s ostatními způsoby výroby i levnou. Plány na výrobu některých tiskáren jsou k dispozici zdarma jako open-source informace (které je možné legálně modifikovat) a hotová tiskárna stojí několik desítek tisíc korun. Je však nutné podotknout, že jde o základní modely, které slouží spíše k demonstracím a experimentům než k masové výrobě, jak si ji představujeme v budoucnosti.

3D tisk je zatím technologií experimentální, určenou spíše nadšencům pro nové a neozkoušené způsoby práce s materiálem. Někteří odborníci ale tvrdí, že se během pěti let prosadí do nejrůznějších průmyslových odvětví. Průmyslové 3D tiskárny se vyrábějí v nejrůznějších variantách mnoho let, až nyní ale tato technologie začala zajímat širší veřejnost (a stala se díky novým levným prototypům dostupnější) a toto odvětví se vyvíjí desetkrát rychleji než standardní obrábění materiálů. »Malé« tiskárny začínají prožívat svůj boom právě teď, v době, kdy je tato technologie hitem konferencí a média ji milují.

Někomu se může zdát proces zhmotnění počítačového modelu do reality jako zázrak, ale při pohledu na tisk samotný je zřejmé, o jak jednoduše geniální proces jde. Plast, který se používá při tisku, může snadno nahradit jiné materiály, jako je kov nebo keramika. Kdo ví, třeba se za pár let stane 3D tiskárna standardním vybavením většiny průmyslových podniků a možná i pokrokovějších domácností. Využití je nespočet, o předmětech denní potřeby nemluvě.

JAN HANDL
ICT publicista