Elektronické volby už nemusí být ani u nás snem mimo realitu

Zavedení elektronických voleb - při zachování tradičního způsobu výběru kandidátů ucházejících se o přízeň voličů - by si, zdá se, nevyžádalo zásadní investice do technického zajištění elektronického výkonu volebního aktu.

Je možné také v Česku využít zahraniční zkušenosti z implementace elektronických voleb? Ing. Aleš Kučera, ředitel Centra pro IT ve veřejné správě vysoké školy CEVRO Institut a odborný garant studia eGovernmentu na této škole, si v této souvislosti klade řečnické otázky: Chceme, aby byla vyšší volební účast? Aby tedy volili i lidé, kteří nemohou či nechtějí volit v »kamenné« volební místnosti nebo do přenosné urny? A sám si odpovídá: Myslím, že právě toho chceme dosáhnouti. Podle zkušeností ze zahraničí elektronicky volí lidé všech věkových i sociálních skupin přibližně ve stejné struktuře jako voliči, kteří využívají tradiční způsob. Elektronický způsob volby, bude-li u nás možný, využijí lidé s objektivním problémem dostavit se v termínu voleb do tradiční volební místnosti. Právě proto je Aleš Kučera přesvědčen o nutnosti odstranit překážky, které u nás oprávněným voličům zabraňují elektronicky vykonat volební akt.

O co tedy máme zavedením elektronických voleb usilovat?

Určitě o podobný uživatelský zážitek voliče, který získá při návštěvě »kamenné« volební místnosti. Tedy od ověření totožnosti přes kontrolu, zda je na voličském seznamu, až po odevzdání hlasu do volební urny. Volič se včas zaregistruje k tomu, že bude hlas odevzdávat elektronicky, a obdrží elektronický voličský průkaz. Je to procesně stejné, jako kdyby si vyzvedl voličský průkaz pro volby v jiném volebním obvodě. Příslušná aplikace dodá voliči adresně úřední orazítkovanou obálku, na níž je vyznačen volební obvod, kde je zapsán na voličském seznamu a v němž bude volit. I při elektronických volbách je volič stále »za plentou«. Je to podobné, jako když se přihlásíte do internetového bankovnictví. Při elektronických volbách volič elektronicky upraví lístky, vloží je do pomyslné obálky, kterou odešle do elektronické volební schránky svého volebního obvodu. A odhlásí se od aplikace elektronického odevzdání hlasů: Jinak řečeno, »odejde« z volební místnosti.

V čem by spočívala role okrskové volební komise?

Po ukončení voleb by okrsková volební komise vyzvedla obálky z příslušné elektronické volební schránky, vytiskla z nich hlasovací lístky a smíchala je s ostatními volebními lístky, které byly odevzdány v papírové podobě. Dále by komise už postupovala stejně jako dosud. Podstatné je, že by se takto neměnila role okrskové volební komise, která by kromě počítání hlasů kontrolovala to, že volby nejsou manipulovány.

Jenže to by ve všech volebních okrscích musely být tiskárny počítače s připojením k internetu...

Tak by to bylo ideální. Ale není to podmínkou. Určení členové komise se přece mohou vydat na nejbližší kontaktní místo veřejné správy Czech POINT na obecním úřadě. Tam je vše, co by potřebovali.

Co je tedy nutné pro zavedení voleb s možností odevzdat hlas elektronicky?

Potřebujeme změnit legislativu. Proto musí být nový systém takto navržený zákonodárcům důvěryhodný. Toho nejsnáze dosáhneme, bude-li se elektronický proces co nejvíce podobat procesu stávajícímu. Potřebujeme elektronické seznamy voličů. Ale ty máme - a opřené o základní registr obyvatel. Potřebujeme mít v elektronické podobě volební lístky, ale ty také máme. Potřebujeme systém, jehož prostřednictvím doručíme voličům volební obálky a lístky. Ale i takovým systémem přece už disponujeme! Je to totiž Informační systém datových schránek. Jediné, co potřebujeme, je proto jednoduchý volební informační systém, který nebude nic počítat, ale pouze na pokyn člena okrskové volební komise vytiskne elektronicky odevzdané hlasy.

Častou námitkou je možné ovlivnění voliče nebo závada na elektronickém zařízení. Obojí by mohlo vést až k návrhům na zneplatnění voleb...

Elektronické odevzdání hlasů není více ovlivnitelné než při tradičních volbách. »Kupování hlasů« je možné v obou případech a s přibližně stejným rizikem. A pokud jde o námitky typu »zrovna se mi rozbil počítač« - když někdo zabloudí a nenajde »svou« volební místnost, také se kvůli tomu neruší volby.

Elektronické volby spadají do oblasti eGovernmentu, což je téma, které přednášíte na vysoké škole CEVRO Institut. Proč je podle vašeho názoru třeba budoucí úředníky s touto oblastí seznamovat? Nestačí si prostě jen sednout k počítači?

Především je nutné odstraňovat strach z nepoznaného. Co znám a čemu rozumím, toho se nebojím. Druhou věcí je fakt, že v okrskových komisích často sedí i úředníci. Budou-li eGovernmentu včetně elektronických voleb rozumět, tím lépe. A navíc, ještě jsem neviděl nikoho, komu by ublížilo, že se něco naučil.

MILOŠ BRUNCLÍK

oddělení zahraničních vztahů na vysoké škole CEVRO Institut

Budoucnost, nebo slepá ulička demokracie?

Pod tímto názvem vychází publikace, kterou zpracoval tým odborníků z vysoké školy CEVRO Institut pod vedením Miloše Brunclíka a Miroslava Nováka. Kniha podává plastický obraz vzniku, rozvoje a stávající podoby internetových voleb v Estonsku, Švýcarsku, USA, Kanadě, Austrálii, Norsku a Nizozemsku.

Významná část publikace se věnuje i myšlenkám internetových voleb v ČR, které jsou rozebírány z hlediska demografických trendů, počítačové gramot- nosti voličů, postojů politických stran k internetovým volbám, ústavního práva aj. V závěru autoři poukazují nejen na nesporné výhody internetových voleb v některých zemích, ale současně neopomíjejí upozornit na závažná rizika a také na neúspěšné projekty internetových hlasování v zahraničí.

Elektronický způsob by využívali hlavně ti, kdo se z objektivního důvodu nemohou v termínu voleb dostavit do tradiční volební místnosti.

Aleš Kučera vede Centrum IT ve veřejné správě vysoké školy CEVRO Institut.

FOTO: ARCHIV