ŠKOLSTVÍ Reforma veřejné správy vzbudila silné emoce zejména ve školském rezortu. Hlavním důvodem byl styl, jakým se o chystaných změnách učitelé dověděli. Zatímco nad připravovanou reformou školství už více než rok s jejími tvůrci, zaštítěnými ministerstvem školství, diskutují, zásahy do rezortu...
ŠKOLSTVÍ
Reforma veřejné správy vzbudila silné emoce zejména ve školském rezortu. Hlavním důvodem byl styl, jakým se o chystaných změnách učitelé dověděli. Zatímco nad připravovanou reformou školství už více než rok s jejími tvůrci, zaštítěnými ministerstvem školství, diskutují, zásahy do rezortu přišly "zvenčí" z čistého nebe. Neoddiskutovatelně. Několikaměsíční mravenčí práci "školáků" odsunuly stranou a tvářily se, že to nevadí.
Na poslední chvíli se v Parlamentu ČR podařilo pozměňovacími návrhy zachránit alespoň něco, co by pomohlo do budoucna udržet takový trend vývoje školské soustavy, který by byl v kontextu se školstvím moderních států Evropy. "Neuralgických" bodů bylo víc - od odříznutí ministerstva školství od vlivu na regionální školskou politiku, přes nejasnost finančních toků až k obavám z politických tlaků na jednotlivé školy. Právě posledně jmenovaný problém byl důvodem, proč většina poslanců zvedla ruku pro pozměňovací návrh, který říká, že: ...ředitele škol a školských zařízení zřizovaných obcí jmenuje a odvolává orgán kraje v přenesené působnosti se souhlasem obce. Pokud se opakovaně nedohodnou, rozhodne ministerstvo školství.
Obcím se tohle rozhodnutí nelíbí. Pochopitelně. Jestliže do škol vkládají nemalou část svého ročního rozpočtu, chtějí mít na jejich činnost vliv. Osobnost ředitele je v tu chvíli stěžejním bodem, zárukou dohody nebo nedohody obou stran.
Stejné stanovisko zastávají také někteří poslanci. "Není možné, aby zřizovatel, který dává své peníze do vzdělávání a nese odpovědnost za konkrétní vzdělávací zařízení, neměl právo vybrat jeho ředitele," říká poslanec Walter Bartoš.
Tentýž názor zastávají i někteří ředitelé základních škol; ti s dobrými zkušenostmi z jednání s obcí, jež jejich školu zřizuje, často sami členové obecního zastupitelstva. "Moudré zastupitelstvo nenechá školu padnout, vždyť je to vizitka každé obce," potvrzuje František Markus, ředitel Základní školy ve Ždánici v okrese Hodonín a zároveň zástupce starosty. Z politických tlaků strach nemá, říká, že zastupitelstvo nikdy není "jednobarevné", a schopný ředitel si musí umět své stanovisko uhájit. "Pro mne je to jednoznačné: obec spravuje, obec financuje, obec jmenuje."
Také ředitel Základní školy v Letovicích Miloš Randula je pro přesunutí kompetencí směrem k obci. Zároveň ale přiznává, že nyní se mu toto rozhodnutí jeví jako předčasné - zejména v oblasti školství. Na rozdíl od Dánska, které před rokem navštívil, jsme podle jeho názoru principům skutečně občanské společnosti ještě nedozráli. Všechno chce čas...
A pak tu jsou učitelé a ředitelé, kteří si po hlasování sněmovny viditelně oddechli. Zajímá vás, z jaké oblasti se rekrutují? Jistě jsou mezi nimi i nespokojenci, věční rebelové, kteří špatně snášejí, když jim někdo vidí do karet. Bylo by ale chybou tvrdit, že takoví jsou všichni. Bohužel, špatné zkušenosti mají s obcí i dobří ředitelé.
"Mám obavy z toho, že bych se dostal do milosti a nemilosti starosty. Někteří kolegové už poznali na vlastní kůži, co to znamená. Když obec škole fandí, je všechno v pořádku, když fandit přestane, je zle. Máme už na okrese zkušenost, že byl ředitel - vlastně bez důvodu - odvolán ze své funkce měsíc poté, co se dostal se starostou do konfliktu, nepomohlo nic."
Mají obavy, že každá změna v čele radnice by pak znamenala odlišný pohled na školu, a tudíž i výměnu ředitele. Laik si snad ani nedovede představit, jaký vliv by to mělo na práci školy.
"Nevěřím, že by obec chtěla škole úmyslně škodit, ale stačí, když její práci nerozumí a nesnaží se ji pochopit."
Pak může ředitel horem dolem vysvětlovat, že vyučování může za určitých okolností vypadat jako hra, a přece se žáci naučí víc než v lavici. "A na co potřebujete do třídy koberec, když vždycky stačilo jenom lino?" zeptá se kdosi na obci. "Že si na něj děti sednou při vyučování? Tohle za mě nebylo, je to zbytečnost." Tečka. Nikdo se s nikým nebaví, takže se už nedoví, jakou funkci má koberec na prvním stupni základní školy.
Další příklad. Škola žádala o opravu havarijního stavu školních dílen. Co udělala obec, aby ušetřila? Dílny zrušila a přístavek, v němž byly umístěny, pronajala soukromníkovi. Že škola nemá kde učit pracovní činnosti? To je přece její problém. Jinde zase pronajali školní tělocvičnu v takové intenzitě, že se tam školáci prostě nevešli na povinnou výuku... Bohužel, dalo by se pokračovat.
Takových obcí jistě není moc, ale jsou a kazí jméno těm dobrým. Je třeba dát jejich prohřeškům jméno, aby bylo možné se jim pro příště vyvarovat. Obec bez školy jako by nebyla, zato když se spolu dokáží domluvit, jejich cena stoupne.
JAROSLAVA VOLFOVÁ
FOTO AUTORKA
