Evaluace rozvojových programů je u nás novinkou

S problematikou evaluací (hodnocení) projektů a programů jsme se blíže seznámili v posledních letech, kdy kvůli přípravě na vstup do Evropské unie, a tedy i čerpání prostředků ze strukturálních fondů, byla provedeno ex ante hodnocení jednotlivých...

S problematikou evaluací (hodnocení) projektů a programů jsme se blíže seznámili v posledních letech, kdy kvůli přípravě na vstup do Evropské unie, a tedy i čerpání prostředků ze strukturálních fondů, byla provedeno ex ante hodnocení jednotlivých programů (např. Společný regionální operační program - SROP, Operační program průmysl a podnikání).

Postupné přejímání a osvojování instituce evaluace v ČR patří k jednomu z velkých přínosů našeho přibližování k EU. Avšak realizace evaluací tak, jak je vyžadováno a aplikováno EU (především na základě nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 - ex ante, interim a ex post), je pouze jednou z mnoha možností.

Průběh hodnocení

Smyslem uskutečňování evaluací je zabezpečit maximální účinnost zvažované či navrhované politiky, vytvářené s cílem řešit konkrétní předem definované potřeby, napomoci její maximální efektivnosti v průběhu její realizace (případně navrhnout příslušné změny), zpětně zjistit účinnost politiky vzhledem ke stanoveným cílům (jež by měly odrážet zvolenou míru uspokojení potřeby) a výzkum doprovodných jevů, jež mohou mít i charakter nezamýšlených dopadů.

V průběhu hodnocení se proto sleduje především:

- adekvátnost zvolených cílů vůči potřebám,

- vlastní provázanost cílů (globální cíl, dílčí cíle, priority, opatření),

- adekvátnost zvolených metod, jejichž prostřednictvím usiluje realizátor politiky o naplnění vytčených cílů,

- efektivnost zvolených metod a postupů,

- institucionální zabezpečení,

- finanční efektivnost.

Autoři evaluací si tudíž kladou otázky typu: Jak uspokojivě vyřešit tento problém? Jak bude tento postup účinkovat? Co se změnilo, čím to bylo vyvoláno? Je zvolený postup efektivní? Jsou eliminována veškerá operační rizika (např. riziko selhání organizační struktury)?

Standardní model využití evaluací představuje uvedené schéma.

Jaký je přínos?

Přínos realizace evaluací lze shrnout do několika bodů:

- edukační - z výsledků evaluací by se měli poučit především tvůrci politik, ale i další aktéři, jako jsou zájmová sdružení, neziskové organizace, občané, kteří ovlivňují či zasahují do tvorby a realizace příslušných politik,

- integrační - napomáhají spojit úsilí jednotlivých tvůrců politik sledujících stejné (obdobné) cíle, a tím zlepšit účinnost prováděné politiky,

- racionalizační - zlepšují efektivnost investovaných prostředků (nejen veřejných),

- demokratizační - napomáhají zapojení širokého okruhu subjektů (aktérů rozvoje),

- legitimizační - prokázáním účelnosti programu napomáhají získání širší podpory k jeho realizaci a tedy k posílení autority,

- informační - zvyšují povědomí o dopadech realizace politik,

- bazický - zvětšují zásobárny znalostí.

Provádění evaluací je tedy přínosné jak pro realizátory politik (na všech úrovních), tak pro příjemce podpory - jakožto objekty intervence, daňové poplatníky i výzkumníky.

Proto provádění evaluací vlády nejen vyžadují, ale i podporují.

Přestože se evaluace realizují v západních zemích již více než 30 let, za zlom se pokládá americký Planning-Programming-Budgeting-System (PPBS), masivně používaný od 70. let. V Evropě se široce využívají až od 90. let, když byla stanovena povinnost provádět ex ante a ex post hodnocení v rámci procesu programování při čerpání prostředků ze strukturálních fondů v programovací periodě 1994 -1999.

Postup na lokální úrovni

Z hlediska lokální úrovně se posuzují rámcové programy iniciované vládou, které mají napomoci rozvoji (a vnitřní integraci) obcí. Dále se pak hodnotí již konkrétní plány, vybrané projekty, schopnosti řídící struktury, vztah navrhovaných opatření ke stanoveným cílům, zapojení ostatních místních subjektů do procesu, tak jako např. v britském New Deal for Communities.

Stejný postup je možné uplatnit i na programy iniciované a realizované regiony či mikroregiony.

Mezi obecné problémy realizace evaluací na místní úrovni patří:

- nízká dostupnost statistických dat (v ČR se například se změnou správní struktury výrazně snížila využitelnost statistických údajů zveřejňovaných za okresy),

- nekonzistentnost dat kvůli odlišné velikosti územní jednotky (v našem případě např. město versus okres),

- dlouhodobost efektů oproti bezprostřednímu vynaložení nákladů a zpravidla krátké délce programu,

- se zmenšující se velikostí území zvyšující se význam určitých socioekonomických charakteristik, jež oproti národní či makroregionální úrovni výrazněji ovlivňují výsledek (např. v zahraničí pociťovaná nutnost očištění o imigraci),

- neznalost tohoto instrumentu,

- marginalizace jeho významu.

Z řady programových dokumentů připravovaných územní samosprávou by především střednědobé a dlouhodobé programy strategické povahy, jako je např. program rozvoje kraje, se měly před zahájením vlastní realizace konfrontovat se stanoviskem nezávislého posuzovatele.

Dalším aspektem je nutnost nestranného posouzení účinnosti již běžících programů (prováděných intervencí), a to přinejmenším v okamžiku ukončení jejich platnosti (vyčerpání prostředků, završení periody). Díky evaluaci získávají autoři rozvojové koncepce řadu cenných informací, a výsledná hodnotící zpráva se tak stává klíčovým podkladem pro zpracování programů dalšího období.

Uskutečňování evaluací rozvojových politik a programů je v České republice novinkou.

Je však zřejmé, že jejich provádění se bude pod vlivem praxe uplatňované v evropských zemích dále rozšiřovat, a to především do takových oblastí, jež jsou úzce svázány s realizací politik EU.

Lze očekávat, že tak, jak se bude zvyšovat povědomí o výhodnosti realizace hodnocení pro všechny účastníky, bude se postupně rozšiřovat i okruh politik a programů - iniciovaných a uskutečňovaných ať již ústřední vládou nebo územní samosprávou, jež budou tomuto procesu vystaveny.

(Zpracováno za použití materiálů z konference Hodnocení rozvoje místní ekonomicky a zaměstnanosti, pořádané na sklonku roku 2002 Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj ve Vídni.)

Marek Jetmar
Ministerstvo pro místní rozvoj