Investiční a projektové rozhodování hraje významnou roli při činnosti mnoha organizací, ať již podnikatelských, nebo patřících do veřejné sféry. Primárně z toho důvodu, že dokáže ovlivnit činnost subjektu na mnoho měsíců nebo i let dopředu.
Dalším důvodem je také fakt, že každý subjekt hospodaří s určitým objemem finančních prostředků, které jsou buď dopředu celkem přesně známy (obec, město, příspěvková organizace), nebo se dají relativně dobře odhadnout (podnikatelé na základě plánovaného cash flow nebo se zohledněním současného stavu finančních prostředků). Mělo by tedy platit, že čím větší bude podíl nákladů na určitou investici nebo projekt vůči těmto disponibilním prostředkům, tím větší pozornost by se měla věnovat hodnocení investice a rozhodování o ní.
V obecné rovině jsou při rozhodování o investicích důležité mimo jiné technické aspekty projektu, architektonická stránka, potřeba lidských zdrojů pro uskutečnění investice (řízení projektu, využití stávajících zaměstnanců nebo výběr nových) včetně potřeby zdrojů, ať již finančních, nebo nefinančních. Tuto problematiku standardně řeší některý z dokumentů zpracovávaných v předinvestiční fázi, například předinvestiční studie, předběžná studie proveditelnosti apod.
Investor, respektive poskytovatel finančních prostředků na realizaci projektu, může, ale nemusí být odborník na výše uvedené oblasti. Stačí mu závěry kvalifikovaných expertů, že projekt je možné uskutečnit za jistých podmínek a v jistých variantách. Co ho však může prioritně zajímat, je, kolik ho to vše bude stát a jaké finanční toky budou spojeny jak s investiční, tak provozní fází.
NĚKOLIK DŮLEŽITÝCH OTÁZEK
Dalším možným použitím ekonomického hodnocení je hledání odpovědí na některou z následujících otázek.
Vyplatí se nám do projektu nebo investice vložit naše prostředky? V jakém časovém horizontu se nám navrátí vložené prostředky?
Jaké budou přínosy (ale také újmy) investice? Jak se realizace projektu projeví v hospodaření naší organizace a jaké bude mít na ně dopady v krátkodobém, střednědobém a dlouhodobém horizontu?
Budeme schopni splácet úroky a samotný úvěr, o kterém uvažujeme jako o zdroji krytí nákladů?
Nebude lepší vložit volné finanční prostředky do jiné investice, která se na první pohled může jevit jako horší?
Která z nabízejících se variant je ta ekonomicky nejlepší?
Nesmíme zapomenout ani na to, že výstup po úpravě může být podkladem pro předložení žádosti o podporu některého dotačního programu Evropské unie či státního rozpočtu - může být použit jako součást studie proveditelnosti, téměř standardně zpracovávané přílohy žádosti o dotace. Díky tomuto výstupu jsme schopni v dlouhodobém časovém horizontu lépe strategicky uvažovat a plánovat. Jednou zpracované zhodnocení slouží jako kontrolní nástroj k měření situace v budoucnu, jindy může být podpůrným nástrojem při žádosti o úvěr (ať již jako součást podnikatelského plánu nebo i samostatně).
NĚKOLIK ZÁKLADNÍCH KROKŮ
Obecný postup pro hodnocení bývá následující:
1. Vstupní studium podkladů, analýza projektu nebo investice.
2. Sběr dat a informací.
3. Identifikace a kvantifikace všech finančních toků - jak v investiční (realizační), tak provozní fázi.
4. Sestavení finančního plánu nákladů a výnosů, cash flow.
5. Stanovení zdrojů financování záměru či projektu a následného provozu.
6. Výpočet ukazatelů ekonomické efektivnosti investic, měl by být kladen důraz na interpretaci dosažených výsledků.
7. Analýza citlivosti na změny vstupů, posouzení rizik.
8. Závěry a doporučení, vybrání optimální varianty, je-li posuzováno více variant.
ZASTAVME SE U PRVNÍHO BODU
Ač se může zdát jasný, je třeba mu věnovat odpovídající pozornost. Důležité je klást důraz na individuálnost každého záměru či projektu a zohlednit to, co je hodnocením sledováno, k čemu má sloužit. Rovněž je třeba vzít v úvahu povahu projektu či záměru (výstavba, rekonstrukce, modernizace, rozšíření, projekt generující příjmy nebo negenerující příjmy apod.). To hraje úlohu zejména při výpočtu ukazatelů ekonomické efektivnosti, kdy se dbá na to, aby nebyly nesprávnými vstupy získány zavádějící výsledky, které mají nízkou nebo žádnou vypovídací schopnost. Vezmeme-li si za příklad investici z podnikatelského prostředí, je rozdíl zdali hodnotíme:
výstavbu nového závodu "na zelené louce",
nákup nového stroje, technologie a s tím spojené rozšíření činnosti,
modernizaci nebo obměnu dílčí části technologické linky, která sama o sobě nemůže existovat,
investici mající za cíl uspořit náklady,
investici vynucenou vnějšími vlivy (například legislativně).
Každý z výše uvedených příkladů ovlivní jinak finanční toky v naší organizaci. Ekonomické hodnocení by měli činit odborníci z praxe, nicméně výstupy využijí nejen osoby s ekonomickým vzděláním. Hodnocení je důležité jak pro investora, tak pro ty, kdo o investicích a projektech rozhodují, tj. pro management, vlastníky firem, zastupitelstva měst či obcí apod.
Klasické ekonomické hodnocení investice řeší primárně finanční toky spojené s projektem jako takovým. Lze k němu přistupovat z hlediska osob a subjektů (investor, provozovatel), financování (úvěr, vlastní zdroje) nebo bez dalšího rozlišení. Pak pohlížíme na projekt jako na něco, co vyžaduje určité zdroje na pokrytí nákladů vlastní výstavby a následně i provozu.
Při komplexním pohledu však nelze opomenout i finanční toky dalších subjektů nebo dokonce nefinanční aspekty uskutečnění projektu. V tomto případě jsou identifikovány nebo dokonce kvantifikovány, je-li to možné, dopady na obyvatele přímo ovlivněné projektem, životní prostředí, region, podnikatele, státní rozpočet nebo obec.
Celkový pohled je však spíše úkolem pro Cost&Benefit analýzu (někdy též CBA analýzu, analýzu nákladů a přínosů).
Jan Jakus
ekonom ve společnosti RAVEN Consulting, a. s.
