Z poznatků o možnostech získávání dodatkových zdrojů pro financování kultury, stejně jako z vyhodnocení struktury příjmů právnických osob působících v kultuře a z posouzení účinku platných právních norem vyplývá, že hlavním zdrojem financí pro kulturu jsou veřejné rozpočty. Toto konstatování je...
Z poznatků o možnostech získávání dodatkových zdrojů pro financování kultury, stejně jako z vyhodnocení struktury příjmů právnických osob působících v kultuře a z posouzení účinku platných právních norem vyplývá, že hlavním zdrojem financí pro kulturu jsou veřejné rozpočty.
Toto konstatování je obrazem obecné situace ekonomiky a znamená, že prakticky jakékoliv typy právnických osob či aktivit v oblasti kultury se neobejdou bez příspěvku či dotace z veřejných rozpočtů nebo bez jiného přispění veřejné správy (poskytnutí nebytových prostor či organizační a provozní podpory).
Činnosti v kultuře jsou (až na výjimky) svojí povahou ztrátové, a to ať je provozuje jakýkoliv typ právnické osoby. V této oblasti se může prakticky vždy jednat pouze o "minimalizaci ztráty". Příjmy z jiných zdrojů než jsou veřejné rozpočty, jsou možné, ale pokryjí (podle typů činností) náklady v objemu v rozmezí max. 5 %-30 %, a to podle typu činností, respektive nabídky služeb kultury. Dary (dotace) z neveřejných prostředků pokrývají pouze malou část nákladů činností kultury.
Výjimku z tohoto pravidla tvoří (ne ovšem vždy) veřejné užití některých typů autorských děl (dílo ve smyslu zákona č. 35/1965 Sb.). Převážně to jsou díla hudební (nahrávky některých hudebních děl či jejich veřejné předvedení např. na diskotékách), díla filmová (převážně zahraniční, méně domácí produkce) či díla divadelní, respektive muzikály. Okolnosti a důvody jsou zřejmé. Jedná se o díla, která jsou preferována zejména mladší částí populace jako součást životního stylu a jejich uvedení obvykle předchází masivní reklamní a propagační podpora zveřejnění takového díla (zejména hudebního či filmového) nebo to jsou komerčně zaměřené producentské aktivity využívající shromáždění publika ve větších městech.
MÍSTNÍ KULTURA
Protože termínem "místní kultura" označujeme daleko širší spektrum činností a aktivit než je veřejné předvedení autorských děl, výše uvedená výjimka nemá pro financování místní kultury žádný zásadní význam. V obecnějším chápání pojmu kultura jsou obsaženy zejména činnosti knihoven, muzeí, galerií a divadel (včetně tzv. stagion), dále nabídka kulturních, společenských, vzdělávacích a výukových programů různých typů kulturních domů a středisek, činnosti dobrovolných občanských aktivit (zájmových či amatérských sdružení) atd. Vlastní hospodářská (podnikatelská) činnost neziskových právnických osob je buď zákonem zcela vyloučena (např. nadace či nadační fondy), nebo omezena (o. p. s., příspěvkové organizace zřizované státem). S ohledem na platné právní normy není ani hospodářská činnost příspěvkových organizací zřizovaných územní samosprávou nějak závratně ekonomicky výhodná.
Zřizovatelé příspěvkových organizací (ve většině případů) udržují výši příspěvku na skutečnosti odpovídající zhruba roku 1997. V souvislosti s růstem cen a inflace je zřejmé, že takový příspěvek je nedostatečný a obvykle dostačuje pouze k pokrytí "existenčního minima", tzn. nákladů na provoz nemovitosti či nebytových prostor a na mzdy (včetně odpovídajících odvodů z vyplacených mezd). Zvýšení vlastních příjmů pak obvykle dosahují příspěvkové organizace dalším pronájmem majetku zřizovatele nebo pronájmem nebytových prostor. Zvýšení příjmů z vlastní (tzn. hlavní činnosti) je limitováno příjmy domácností v obci, resp. finančními prostředky, které jsou občané ochotni (schopni) za služby kultury zaplatit.
PŘÍSPĚVKY OBCÍ
Obce na financování kultury (tj. nejen v podobě finanční podpory poskytnuté jako příspěvek zřizovaným organizacím, ale i formou dotací občanským sdružením či jiným právnickým osobám na část nákladů činností v kultuře) poskytují finanční prostředky, které odpovídají v průměru 4-5 % z celkových výdajů obecních rozpočtů. Ovšem z hlediska podílu na celkových výdajích místních rozpočtů poskytují obce na kulturu (v %) 4x více než státní rozpočet.
Prostředky státního rozpočtu (prostřednictvím kap. 334 a rozpočtů okresních úřadů) jsou převážně užity v oblasti památkové péče a na financování muzeí a galerií. Zatím i na financování státních vědeckých knihoven a zbylých knihoven zřizovaných OkÚ.
Je-li místní kultura systematicky zajišťována právnickou osobou, pak jsou v převážné většině takovou právnickou osobou příspěvkové organizace. Je tradováno tvrzení, že příspěvkové organizace blokují účast jiných typů právnických osob na užití zdrojů veřejných rozpočtů určených na financování kultury. Zjištěné údaje toto tvrzení vyvracejí, protože příspěvek příspěvkovým organizacím činí pouze okolo 45 % z celkových výdajů na kulturu vykazovaných v kap. 700.
Průběh roku 1999 nepřinesl v oblasti kultury žádné zásadní změny. Ministerstvem kultury byla sice zveřejněna strategie účinnější podpory kultury (kulturní politika), avšak podle dostupných informací - bez většího ohlasu jak ze strany veřejnosti, tak ze strany územní samosprávy. Respektive z terénních poznatků je zřejmé, že dosud učiněné kroky k definování priorit kulturní politiky státu (usnesení vlády a koncepce kulturní politiky) nejsou obecně známy nebo jim není přikládán větší význam, který by se projevil např. i v alokaci prostředků veřejných rozpočtů, pokud je závislá na rozhodování orgánů územní samosprávy.
REFORMA VEŘEJNÉ SPRÁVY
V průběhu roku 1999 byla schválena koncepce reformy veřejné správy a v této souvislosti byly zahájeny práce na přípravě několika zcela zásadních nových zákonů nebo podstatné změně zákonů platných, které s největší pravděpodobností budou mít na oblast financování kultury zásadní vliv. Informace, které máme o koncepci reformy veřejné správy i o textech připravovaných zákonů, naznačují, že v budoucnu bude v oblasti místní kultury zachováno významnější postavení státu (institutů státní správy) prakticky pouze v oblasti památkové péče, resp. při výkonu státní správy na úseku památkové péče, při registraci tiskovin a při řešení přestupků na úseku kultury. (Viz např. návrh zákona o přechodu majetku státu na kraje, návrh zákona o okresních úřadech a návrh tzv. velkých rozpočtových pravidel.) S ohledem na to, že již dnes je místní kultura v zásadě závislá na rozpočtech územní samosprávy, tento vývoj nebude mít pro kulturu zásadnější význam. Pravděpodobně s výjimkou oblasti muzeí.
V rámci reformy veřejné správy se na územní samosprávu mají přenést nejen tzv. zřizovatelské funkce k (nyní státem, resp. OkÚ zřizovaným) příspěvkovým organizacím v kultuře, ale i příslušný majetek státu. Ve sledované oblasti se první krok (přenesení na kraje) týká většiny státem, resp. Ministerstvem kultury zřizovaných galerií a státních vědeckých knihoven. Podstatné bude, zda územní samospráva (na úrovni krajů a obcí) bude mít k dispozici dostatečný objem finančních prostředků na to, aby byla schopna zajistit financování nejen provozu těchto zařízení, ale i příslušné péče o převedený majetek.
Příjmy rozpočtů územní samosprávy jsou totiž odvozeny především od úrovně výnosu daní. I v této souvislosti jsou rozpočty územní samosprávy dosti napjaté a mnohdy už nyní nepostačují k pokrytí nutných nákladů na úkoly a povinnosti samosprávy. Již dnes lze v odborném tisku zaznamenat nejrůznější analýzy týkající se budoucích příjmů rozpočtů územní samosprávy. Výsledky těchto analýz nebývají pro kulturu právě potěšující.
Financování kultury je "nepovinné" a závisí nejen od objemu disponibilních finančních prostředků, ale mnohdy i na zcela subjektivních aspektech. Např. na vztahu zastupitelů k této oblasti nebo na tom, jaké postavení si dokáže instituce či aktivita (např. obč. sdružení) kultury vydobýt v podmínkách sídla či lokality.
JAKÝ BUDE VÝVOJ?
V souvislosti s problematikou financování kultury bude významný konečný efekt zákona o rozpočtovém určení výnosu daní, od kterého se bude odvozovat prostor pro financování kultury nejen z rozpočtů obcí, ale i z rozpočtů krajů.
Je nutno připomenout, že stát převádí na kraje zřizovatelskou funkci k většině středních a odborných škol a k mnoha zdravotnickým zařízením - z oblasti kultury pak většiny státem (Ministerstvem kultury) zřizovaných galerií a všech státních vědeckých knihoven. Očekávat lze převod zbytku knihoven zřizovaných ještě okresními úřady a prakticky všech muzeí zřizovaných okresními úřady. Lze předpokládat, že většina těchto institucí zřizovaných zatím okresními úřady bude převedena na města - s výjimkou některých muzeí, která (pravděpodobně) budou převedena na kraje. V souvislosti s výše uvedenými převody i jiných typů zařízení lze tedy předpokládat, že "převedená" kulturní zařízení se budou muset vyrovnat se silnou konkurencí uchazečů o příspěvek z veřejných rozpočtů i z jiných oblastí veřejných služeb.
(Příště Struktura financování kultury)
ALENA MOCKOVČIAKOVÁ,
vedoucí odborného útvaru REGIS
Informačního a poradenského střediska
pro místní kulturu
Foto archív
Tab. 1 Celkové výdaje veřejných rozpočtů vykazované na kulturu v letech 1991-1999
Rok Skutečnost Skutečnost kap. 716, Celkem
kap. 334 od r. 1997 skut. kap. 700
1991 2 490 419 3 324 899 5 815 318
1992 1 844 068 3 380 571 5 224 639
1993 2 405 635 3 955 984 6 361 619
1994 2 971 808 5 187 325 8 159 133
1995 3 320 429 6 400 000 9 720 429
1996 3 529 776 7 500 000 11 029 776
1997 3 776 307 7 648 087 11 424 394
1998 4 397 465 8 018 091 12 415 556
1999 5 244 078 8 576 663 13 820 741
Tab. 2 Výdaje a příjmy územních rozpočtů podle funkčního členění v roce 1999 (v tis.Kč )
Celkem Obce a DSO OkÚ
výdaje příjmy výdaje příjmy výdaje příjmy
3311 divadelní činnost 1 733 824 7810 1 653 821 5133 85 605 2677
3312 činnost uměl. souborů 280 694 3177 250 694 3093 11 383 83
3313 kina a audioviz. archiv 188 847 45 806 188 847 45 806 0 0
3314 činnost knihovnická 1 121 032 31 876 844 990 26 445 276 042 5431
3315 činnost muzeí a galerií 844 455 9783 322 274 6778 522 181 3005
3392 zájmová činnost v kultuře 763 787 6143 762 853 64 248 933 0
Celkem (výše uvedené pol.) 4 932 639 104 595 4 023 479 151 503 896 144 11 196
Celkem kap. 700 8 576 663 338 031 7 056 329 320 946 1 520 334 17 085
