I zkušenosti Severočeské vodárenské společnosti dokládají, že řádná obnova vodohospodářského majetku vyžaduje nemalé zdroje financování. Konkrétně především dostatečné příjmy z ceny vody. Značný podíl z těchto příjmů si však bere stát, aniž by oboru vodovodů a kanalizací výrazněji pomáhal.
Severočeská vodárenská společnost a. s. (SVS) je zdaleka největší vlastnickou vodárenskou společností v České republice. Již v roce 1993 za své akcionáře - aktuálně 458 měst a obcí na severu Čech - převzala odpovědnost za zásobování obyvatelstva pitnou vodou a za odvádění a likvidaci komunálních odpadních vod.
Délka vodovodní sítě v regionu SVS nyní dosahuje 8892 km, vodojemů tam je 1006 a úpraven vod 53, kanalizační síť má délku 3905 km a funguje na ní 196 čistíren odpadních vod (ČOV). Průměrně 65 % tohoto majetku je však již za dobou své životnosti. Problém a zároveň prioritu číslo jedna proto v SVS představuje jeho obnova. Avšak i za současného vysokého tempa obnovy pokračuje stárnutí majetku a vlastnická společnost musí hledat možnosti, jak mu čelit.
DO OBNOVY A ROZVOJE SE VRACÍ 39 % Z CENY VODY
Hlavním zdrojem pro obnovu vodohospodářského majetku je cena vody. Proto ji určitě nelze »zmrazit«, jak se po tom někdy volá, a tím tempo obnovy zastavit či omezit a majetek krátkozrace »vybydlet«. V celém území, kde SVS působí, se uplatňuje jednotná solidární cena vody. Za kubík přivedené a odkanalizované pitné vody včetně DPH obyvatelé aktuálně platí 92,46 Kč (viz graf). Z této částky SVS jako vlastník infrastruktury obdrží 33 % (31,11 Kč), společnost Severočeské vodovody a kanalizace, a. s., (SčVK) jako provozovatel 41 % (37,61 Kč) a zbývajících 26 % si vezme stát (23,74 Kč).
SVS používá tyto příjmy v celém objemu na obnovu majetku a přiměřený rozvoj, vyvolaný hlavně legislativou. Do opravy sítí však investuje ze svého i SčVK jako provozovatel, letos to je 4,90 Kč z každého kubíku vody. (V SčVK drží minoritní podíl 49,9 % právě Severočeská vodárenská společnost, zbývající část patří koncernu Veolia Voda S.A.)
Celková částka na opravy, obnovu, rekonstrukce, investice a rozvoj sítí tak v regionu Severočeské vodárenské společnosti představuje 36,01 Kč z každého kubíku vody, tj. 39 % z ceny vody!
STÁT SI Z CENY VODY BERE NEJEN DAŇ Z PŘIDANÉ HODNOTY
Na co dlouhodobě upozorňuje SVS? Obrovskou rezervu v sociálně přijatelné ceně vody nadále představuje položka, kterou si z této ceny ukrajuje stát - celých 26 %, a to formou DPH, daně z příjmů, poplatků za surovou povrchovou a podzemní vodu, za vypouštění vyčištěných vod z čistíren zpět do řek apod. Tím omezuje vlastníkům vodohospodářského majetku finanční prostředky potřebné na obnovu majetku, neboť ty pocházejí výhradně z ceny vody.
Přitom i země Evropské unie využívají pro vodu snížené sazby DPH, která je určená pro základní životní potřeby. Například nejnižší zdanění vody má Německo. Sazba 7 % se tam přitom vztahuje jen na pitnou vodu, protože voda odpadní u našich sousedů zdanění vůbec nepodléhá!
V rakouském Salcbursku je surová voda pro veřejné zásobování zdarma, zatímco u nás musí vodárenské společnosti surovou vodu pro výrobu pitné vody nakupovat. A to se začíná mluvit - v souvislosti s bojem proti suchu - o několikanásobném zdražování poplatků za surovou vodu, což v konečném důsledku samozřejmě zaplatí odběratelé pitné vody z veřejných vodovodů.
Podíl pro stát z ceny vody ve výši 26 % na první pohled není příliš nápadný. Znásobíme-li však toto procento objemem ročně fakturované vody (50,522 mil. m3), dostaneme nezanedbatelných 1,2 mld. Kč, které si bere stát! A to nejsou zohledněny další odvody pro stát, např. zdravotní a sociální pojištění z mezd zaměstnanců vodáren, které také tvoří složku v ceně vody.
NEZBYTNÉ OTÁZKY PRO STÁT
Smysl by samozřejmě mělo, kdyby stát tyto peníze vracel zpět do rozvoje vodního hospodářství. Která vodárenská společnost by nepřivítala např. podporu zasíťování odlehlých, pro ni ekonomicky nevýhodných lokalit? Logicky se nabízejí i investice státu na ochranu vodních zdrojů a jejich kvality... Kvalitu surové vody jako nakupované vstupní suroviny pro výrobu pitné vody totiž stát u nás vodárenským společnostem negarantuje, takže je mnohdy problematická a úprava vody se pak vzhledem ke stále se zpřísňujícím požadavkům legislativy prodražuje. A nejsou snad vedle protipovodňových opatření žádoucí také větší investice státu do opatření k zajištění retence (zadržování) vody v krajině? (A pokud již zmiňujeme zadržování vody - nemohl by u nás být inspirací německý model, který vlastníky pozemků a nemovitostí motivuje k co nejvyššímu využívání dešťové vody místo jejího odvádění do kanalizace a do čistíren odpadních vod?)
Ing. Bronislav Špičák, generální ředitel SVS, uzavírá: »Na setkáních s našimi akcionáři vždy podrobně prezentujeme stav vodohospodářského majetku, jeho životnost, stupeň opotřebení i projekci stavu do dalších let s ohledem na vývoj ceny vody. Zevrubně rovněž vysvětlujeme cenotvorbu, stejně jako financování vodohospodářských staveb s využitím dotací nebo propočty dopadu na sociální únosnost ceny vody. Neustále hledáme rezervy v ceně vody s cílem zvýšit objem obnovy majetku.«
