Hrací automaty a zejména videoloterijní terminály - problém, který trápí snad všechny obce. Kritika se snáší zejména na Ministerstvo financí ČR, které druhá uvedená zařízení povoluje. Dejme proto slovo i této straně, kterou v našem rozhovoru zastupuje náměstek ministra financí Ing. Tomáš Zídek....
Hrací automaty a zejména videoloterijní terminály - problém, který trápí snad všechny obce. Kritika se snáší zejména na Ministerstvo financí ČR, které druhá uvedená zařízení povoluje. Dejme proto slovo i této straně, kterou v našem rozhovoru zastupuje náměstek ministra financí Ing. Tomáš Zídek.
Proč Ministerstvo financí povoluje zřizování videoloterijních terminálů, když si je obce nepřejí?
To je jednoduché. Když přišly v roce 2005 první společnosti s tímto systémem on-line her, posoudilo je Ministerstvo financí a útvar státního dozoru nad sázkovými hrami jako hru úplně novou, čímž bylo nutné postupovat podle § 50 loterijního zákona. Když jsem na ministerstvo přišel, připadalo mi to také divné, protože videoterminály jsou prakticky stejné jako výherní hrací automaty. Ale v té době byl takto systém povolování už rok a půl zaběhaný. Postupem času videoterminálů přibývalo a nadále přibývá; podle mě jde o jakousi generační výměnu systému. Takže pokud se nezmění zákon, bude videoterminály posuzovat a povolovat i nadále naše ministerstvo. Nám se to také nelíbí, protože stav je zcela neutěšený i u nás. Denně přichází tak kolem 60 žádostí o povolení a příslušný útvar nestíhá jejich vyřizování.
Znamená to, že když dostanete žádost o zřízení videoterminálu, nemáte jinou možnost, než ji vyřídit kladně?
V zásadě ano, pokud žadatel splní všechny zákonem stanovené podmínky. Takto chybně byl zákon nastaven už počátkem 90. let 20. století - povolení jsou, bohužel, nároková.
Obce ale tvrdí, že vydáváte povolení na zřízení videoterminálů i v místech, kde to zákon výslovně zakazuje - v blízkosti škol, budov sociálních zařízení, církví atd.
To je věc výkladu zákona. Loterijní zákon stanovuje tyto zákazové podmínky pro výherní hrací automaty, ale videoterminály se povolují podle jiného paragrafu.
Vy tedy tvrdíte, že pro videoterminály neplatí zákaz jejich umisťování v blízkosti uváděných zařízení?
Podle zákona neplatí. Snažili jsme se to vyřešit povolovacími podmínkami, čímž chceme zákon trochu zpřesnit, byť na to nemáme příliš velké zákonné právo. Nastavujeme proto podmínky povolování tak, aby ten, kdo chce toto zařízení instalovat, s obcí komunikoval a měl by doložit určité informace.
To bývá další námitka obcí. Říkají, že vydávají obecně závazné vyhlášky, jimiž se jim podařilo vypudit výherní hrací automaty, které ale vzápětí nahradily videoterminály. Zlobí je, že s nimi ministerstvo nekomunikuje.
Protože ze zákona nemusí a ani nesmí. Protože obce nejsou v tomto případě podle loterijního zákona účastníky povolovacího řízení.
A kdyby si předem - jako orgán státní správy - vyžádaly, aby se účastníkem tohoto řízení staly?
Nic nezmohou, pokud to nebude v zákoně. V jiných případech obce dobře vědí, že jsou odpovědné za dodržování zákonných ustanovení, a také je umějí v řadě věcí dobře uplatňovat. Nevím, proč to nejsou schopny pochopit u terminálů. Nemohu za to, že je zákon tak špatně udělaný. Teď jsme po dohodě s naším ministrem a premiérem předložili parlamentu novelu zákona, ve které navrhujeme, aby videoterminály povolovaly přímo obce. Jak to ale dopadne, nikdo neví.
Další námitka spočívá v tom, že ministerstvo stále mění podmínky, přestože zákon se nezměnil. Starosta Bohumína mi ukazoval vámi podepsaný dopis obsahující slib, že od 1. 2. 2007 ministerstvo nepovolí provozování videoloterijních terminálů do míst, na něž se vztahují obecně závazné vyhlášky obcí. Slib ale prý platil jen rok a půl, pak se vše vrátilo do starých kolejí.
To mělo svou genezi. Už od roku 2006 jsme se snažili nějak zpřesnit a zlepšit stávající zákon a aspoň částečně odstranit jeho nedokonalost. Proto jsme v roce 2007, byť nám to zákon neumožňuje, písemně oslovovali obce s tím, že využijeme ustanovení zákona, které říká, že tam, kde je ohrožen veřejný pořádek, se nemusí toto zařízení povolit. Problém byl ale v tom, že obce nepochopily, že musí porušení veřejného pořádku doložit - záznamy policie, nějakými nálezy apod. Většina obcí nám poslala jen sdělení, že mají obecně závaznou vyhlášku a požadavek, abychom videoterminály nepovolovali, nebo s námi vůbec nekomunikovaly. Tím, že jsme čekali na jejich vyjádření, se stalo, že koncem roku 2007 se u nás nahromadilo asi 800 nevyřízených žádostí provozovatelů o povolení těchto her. Souběžně s tím nám žadatelé hrozili, že na nás podají žalobu pro nečinnost. V roce 2008 proto musely být povoleny všechny žádosti, které se tu nahromadily a splňovaly předepsané náležitosti. Od 1. 6. 2009 už platí nový systém - pokud chce nějaká společnost povolit zřízení videoterminálu v oblasti, kde to obecně závazná vyhláška zakazuje, musí doložit, že se na tom s obcí dohodla.
Co tomu provozovatelé říkají?
Samozřejmě kolem toho byl a je strašný řev, máme tu několik desítek stížností nebo návrhů pro rozkladovou komisi. Snažíme se toto řešení udržet, i když si uvědomuji, že je to hodně na hraně. Řekl jsem loterijním společnostem na rovinu, ať nás dají k soudu, pokud mají námitky, a když soud rozhodne, že jednáme protizákonně, budeme se řídit jeho rozhodnutím a povolovat vše. Ale zatím si všichni jen stěžují, nesoudí se s námi nikdo. Objevila se tu ale jiná, zajímavá věc: Lidé ze společností provozujících sázkové hry mi říkají, že jsem tímto systémem založil novou korupční oblast, protože obce od nich požadují za souhlasné stanovisko se zřízením videoterminálu od 50 tisíc do půl milionu korun.
Podle některých veřejných údajů se výnosy z hazardu zvyšují mnohem víc než odvody včetně těch na veřejně prospěšné účely. Kdo a jak rozhoduje o rozdělení těchto peněz?
Výši odvodů stanovuje zákon, ale v tom, komu a jak mají loterijní společnosti přispívat na veřejně prospěšné účely, je poměrně neprůhledný. O tom, kam se tyto peníze odvádějí, neexistuje žádná veřejná evidence, neví se, zda peníze opravdu jdou na veřejně prospěšnou činnost. Proto je také naší snahou v nové legislativní úpravě tyto záležitosti zpřesnit.
Jiným problémem je sázení po internetu. Od 1. 1. 2009 je povolilo Ministerstvo financí pěti českým subjektům. Někteří odborníci říkají, že to bylo protiprávní. Od obcí slýchám, že i vy sám jste v roce 2008 jednoznačně považoval internetové sázení za nelegální. Proč jste je tedy povolili?
Jen pro upřesnění - povolení pro sázení na internetu nyní vlastní už osm českých společností. V letech 2007 a 2008 jsme považovali sázení po internetu za nelegální proto, že v zákoně nebyl dostatečně řešen problém, jak zabránit sázení mladistvým. Pak přišly sázkové společnosti s návrhem, aby se ve sběrnách sázkových tiketů osoby identifikovaly vydáváním speciálních PIN-kódů, umožňujících sázení po síti. To se stalo, a proto jsme koncem roku 2008 po projednání s ministrem uznali, že tím by mohly být náležitosti zákona splněny, a tento druh sázení povolili. Systém jsme důkladně prověřovali loni v září a nezjistili jsme žádné pochybení.
Proč byla tato povolení vydána na nejdelší možnou dobu, tj. na 10 let, a ne třeba jen na rok dva?
Opět je to ten nešťastný § 50 zákona. Druhým důvodem byly argumenty společností, že zavedení tohoto typu sázení představuje investici v řádu mnoha desítek milionů korun. Chtěly proto povolení na delší dobu, v čemž jsme jim vyhověli.
Nejsme v oblasti hazardu příliš liberální? V roce 2007 v ČR připadal jeden výherní hrací automat na zhruba 160 obyvatel; dnes to bude nepochybně včetně videoterminálů víc. Ve Francii v té době připadal jeden takový přístroj na 18 tisíc lidí. Znamená to, že v jiných zemích existuje regulace, zatímco u nás není vůbec žádná?
Bohužel to tak je. V jiných zemích je hazard velmi tvrdě sledovaná sféra podnikání. U nás se ale už začátkem 90. let minulého století pustil hazard ze řetězu. Začalo to privatizací státního podniku Sazka, což bylo podle mě zásadně chybné řešení. Stát si měl toto vlastnictví udržet, čímž by měl nad hazardem kontrolu, protože je to velmi citlivá oblast i z hlediska praní špinavých peněz, závislosti atd.
Dnes je hazard ale natolik zaveden, že tento problém prakticky nelze řešit, protože by se tím porušilo obrovské množství českých i evropských právních norem v oblasti volného podnikání. Chtít dnes opět zestátnit hazard je proto utopie.
Ale určitá regulace snad možná je.
Je dokonce nutná. Proto také navrhujeme zavedení licenčního systému a stropů pro jednotlivé druhy her, dále zrušit onen sporný § 50, aby nebylo možné zavádět opět nějaké nové kreativní způsoby loterijních her, které by povolovali státní úředníci, protože v takovém případě vždy hrozí nebezpečí korupce. Ale jestli nám to projde, to nevím. Byl jsem dost vyděšen projednáváním věcného záměru nového loterijního zákona v Legislativní radě vlády, kde jsem se dozvěděl, že navrhovaný systém licencí je považován za protiústavní.
Uvedl jste tím už některé zásadní změny, které má nová legislativní úprava přinést. V jakém stadiu je její příprava nyní?
V Parlamentu čtyři návrhy novel loterijního zákona - lidovecký, senátní, Magistrátu hl. města Prahy a ČSSD, plus vládní, který reaguje na předchozí vyjmenované. My jsme připravili velmi jednoduchou novelu, která upravuje právě onu oblast videoterminálů a zprůhlednění toků peněz na veřejně prospěšné činnosti. Videoterminály by povolovaly obce, výtěžek z nich by šel do komunální sféry. Příspěvek na veřejně prospěšnou činnost by byl určen jen těm společnostem, které nemají žádné příbuzenské majetkové propojení na loterijní společnosti. Jak to dopadne, netuším. Na program právě probíhající schůze Poslanecké sněmovny (pozn. red. - začátkem února) zatím vládní návrh zařazen není.
A co návrh nového loterijního zákona? Které změny obsahuje kromě těch, které jste už uvedl?
V už zpracovaném věcném záměru se snažíme zavést licenční systém. To znamená, že loterijní společnost dostane od státu licenci a v jejím rámci se budou udělovat jednotlivá povolování na úrovni regionů. Rovněž usilujeme o to, aby počet vydaných licencí měl určitý strop, tj. aby se objem hazardu nezvyšoval. To je ona regulace, o níž jsem mluvil. Dále se stanovuje definice míry hazardu, což znamená, že se má zajistit, aby hry s vysokou mírou hazardu, kdy se dají prohrát statisíce, bylo možné provozovat výlučně v kasinech. Chceme také restrukturalizovat státní dozor. Nynější stav, kdy je vše na několika málo lidech z okresních finančních úřadů, je neúnosný. V každém kraji by mělo být jedno až tři pracoviště s experty na plný úvazek a případnou podporou celní správy, která se budou snažit hazard účinněji regulovat a kontrolovat. Další oblastí je zjednodušení a zprůhlednění odvodů z hazardu tak, aby šlo více peněz do státem stanovených systémů a aby tyto odvody byly pro stát a obce půl na půl. Pak je tam řada technických detailů, například nutné zpřesnění definice hazardu.
Jakou šanci na schválení tomuto věcnému záměru dáváte?
Nebude to jednoduché, a jestli se podaří jej schválit ještě během působení nynější úřednické vlády, bude to spíš zázrak.
(Krátce po tomto rozhovoru poslanci schválili v 1. čtení návrh novely loterijního zákona z dílny ČSSD - pozn. redakce.)
My jsme připravili velmi jednoduchou novelu, která upravuje právě onu oblast videoterminálů a zprůhlednění toků peněz na veřejně prospěšné činnosti, říká Ing. Tomáš Zídek.
FOTO: ARCHIV
