Řešení veřejných prostor patří v disciplíně architektury k nejtěžším úkolům, říkají Ing. akad. arch. Petr Hájek a Ing. arch. Tomáš Hradečný. Velmi kritičtí jsou zejména k mobilní zeleni.
Veřejnost většinou považuje zeleň za samozřejmou součást parteru. Má pravdu?
Hájek: Záleží na úhlu pohledu. Nás zajímá, zda je z hlediska architektury správné zeleň použít či nikoli. Vždy záleží na posouzení konkrétní situace, nelze zobecňovat. Například když jsme navrhovali úpravy Horního náměstí v Olomouci, zeleň jsme vyloučili, protože by tento jedinečný historický prostor znehodnotila. Naopak při úpravách Jiřského náměstí na Pražském hradě jsme před restaurací vysadili lípu.
Znamenalo to, že jste v Olomouci nechali vykácet nějaké stromy, keře?
Hájek: Ne, odstranili jsme jen takzvanou mobilní zeleň v masivních květináčích, která v ploše náměstí překážela. Náměstí je volný prostor; v tom je jeho cena. Zabít ho květináči je nesmysl. Navíc taková zeleň nepřináší ani lepší klima, ani stín. V Olomouci se nám naštěstí podařilo radnici přesvědčit, aby náměstí zůstalo prázdné.
V obecném povědomí je zakotveno, že zelení, květinami, se nedá nic zkazit. Vy, stejně jako památkáři, tedy tvrdíte, že to tak není?
Hradečný: Ano, zejména pokud jde o tu nejpokleslejší formu zeleně, tj. ve zmíněných betonových květináčích.
A kdyby byla v keramických květináčích?
Hradečný: Na tom nezáleží. To vlastně signalizuje, že zeleň zde nemá své pevné místo. Jinak by se s ní počítalo od samého začátku. Zeleň není všespasitelná. Dokonce si myslím, že prostoru, který je sám o sobě nepříjemný, může ještě víc ublížit. Obecně by se měla vyskytovat v prostorech komponovaných s tímto záměrem, kdy se využije jako významný prostorotvorný prvek - v lázeňských městech, parcích, u kolonád, na širokých bulvárech.
Asi před dvěma lety se diskutovalo kolem mobilní zeleně v centru Prahy, kde ji prosazovaly tam sídlící firmy s tím, že se o ni také postarají. Památkáři ji nejdříve zakázali, ale veřejnost se tak bouřila, že nakonec ustoupili. To je také špatně?
Hájek: Myslíte ty květináče zavěšené na kandelábrech? Z toho je mi smutno. V takových akcích vidím jen formu politického populismu a možná dobrý obchod pro zúčastněné. Jinak jsou to vyhozené peníze, protože takové věci městu nic zajímavého ani důležitého nepřinášejí.
Nemyslíte, že je víc jiných věcí, které by nám měly vadit? Třeba nepořádek, špína, sprejeři...
Hájek: Souhlasím, že bychom se měli soustředit na podstatné věci, a těmi květiny na lampě nejsou. Jenže takovými drobnostmi se odvádí pozornost od podstatných problémů, které je mnohem obtížnější pojmenovat a řešit. Pohled na veřejné prostory se tak omezuje na množství podřadných detailů bez jasného výsledku.
Hradečný: To je snad jen u nás a ve východním Německu - tyhle mraky květináčů a keřů, hlavně tújí, které rostou na veřejných prostranstvích, na náměstích. Hlavní cenou náměstí je opravdu volný prostor. Proto vznikala - vytvořil se špalír domů, které vytvářejí jakýsi salon města, jeho hlavní pokoj, kde se všichni scházejí. Je to otevřená scéna, která by se měla proměňovat. Jakýkoli prvek napevno, který tohle omezuje, tam nepatří. A nejde jen o zeleň. Podobným nešvarem jsou třeba lavičky nebo odpadkové koše napevno.
Ale ty tam snad být musí.
Hájek: Ale nemusí být napevno spojeny s plochou náměstí.
A jaký to bude rozdíl z estetického hlediska?
Hájek: V tom, jak lze využívat náměstí. Protože když tam přijede pouť, je možné dát koše stranou nebo je promíchat s provozem. Když tam bude předvolební mítink, lze dát mobilní lavičky před řečnickou tribunou.
Jenže se bohužel krade.
Hradečný: To s tím prostorem nesouvisí. Takhle by se mohlo napevno přišroubovat všechno co vás napadne - různé ukazatele, směrovky, patníky, stojany na kola - mraky věcí. Když se všechny nasčítají, máte po prostoru; na náměstí přestane být k hnutí a prostor přestane být náměstím, protože neplní svou funkci.
Mobilní zeleň se vám tedy vůbec nelíbí?
Hradečný: Ano, vůbec.
Ovšem máte námitky i proti zeleni rostlé. To by pak nepatřila do veřejných prostorů vůbec?
Hájek: To ne. Říkáme jen, že se zeleň, ať už v jakékoliv podobě, nedá použít vždy a všude. Záleží na typu veřejného prostoru, na jeho pozici ve struktuře města a mnoha dalších souvislostech. Na základě takového rozboru můžeme dojít k závěru, že zeleň do takového prostoru nepatří a naopak. Stromy jsou krásné v obytných čtvrtích, v ulicích, parcích, ale na náměstí velkoměsta nepatří.
Ve většině měst vznikají pěší zóny. Ty si lze představit bez stromů a zeleně dost těžko.
Hájek: Pěší zóna je spíš dopravní označení určitého prostoru, kam se zakáže vjezd aut, ale prostor zůstává stále stejný. Jestliže tam převažuje pěší provoz, může být přítomnost stromů lepší, ale neznamená to automaticky, že synonymum pro založení pěší zóny je výsadba zeleně.
Hradečný: U rostlé zeleně velmi záleží na proporcích dospělého stromu. Často se zvolí strom, který se osadí do naprosto neadekvátního prostoru a ve chvíli, kdy vyroste, si s ním nikdo neví rady, protože stíní a ničí omítky domů. Pak se třeba necitlivě ořeže, čímž se zcela zmrzačí a způsobí se víc škody než užitku. Ale jde to dělat i jinak. Vybavuje se mi třeba Rakovník a jeho poměrně pěkné náměstí, které lemují už snad sto let hlohy. Jsou seřezané, mají korunu někde ve dvou metrech nad zemí, a přitom je to zcela přirozené, protože odpovídají měřítku náměstí. Zatímco když se na nevhodném prostoru vysázejí "české" lípy, které jsou za pár let větší než okolní domy, je problém na světě.
Zeleně v ulicích, alespoň ve městech, přibývá. Zakládají ji odborníci, kteří jistě vědí, co se sem hodí.
Hradečný. Odborníci to snad opravdu vědí, ale je otázka, nakolik se dbá jejich rad.
Hájek: O tom, že stromy vysázené v ulicích města jsou krásné, nepochybujeme. Ale jsou bohužel i jiné případy. Například velmi nešťastná je situace v Mariánských Lázních. Přitom kde jinde by se zelení měli zacházet opatrněji než tam! Srdcem města je anglický park, kolem něhož vede hlavní bulvár s lázeňskými domy. Právě tento bulvár byl opticky odkloněn a částečně zaslepen předjezdem do hotelu. V horní části parku se dokonce vysazují do ploch trávníku různé záhonky, které jako mor zamořují park. To je naprostá ignorance a možná nepochopení původního konceptu města. Děsí mě, že tohle někdo navrhl, že to někdo schválil a že se to snad i někomu líbí.
Hradečný: Určitě se nedá říct, že platí přímá úměra ve smyslu "čím víc zeleně, tím lépe". Města by měla na řešení takových prostor vypsat architektonickou soutěž nebo prověřit tato místa jiným způsobem.
Jakým?
Hájek: Třeba diskusí v odborném kolokviu, na semináři. Ale bohužel se to často řeší na koleně zadáním místní firmě. A nestává se to jen v malých městech, kde k sobě mají všichni blízko.
Hradečný: Koncepční soutěže, které by nabídly samosprávám různorodé možnosti řešení, opravdu chybějí. A je to škoda.
Hájek: Zacházení s městským prostorem patří k nejtěžším úkolům v disciplíně architektury. Urbanismus se bohužel často podceňuje i na odborných školách.
Tohle starostové ovšem ovlivnit nemohou.
Hájek: Ale mohou ovlivnit to, že situaci prověří minimálně diskusí s odborníky, a ne jen diskusí typu lidového referenda, jestli občané zeleň chtějí, nebo nechtějí.
Mluvíme tu zatím jen o městech. Řešení venkovského prostoru bude asi jiné. Na co je třeba dbát v tomto případě?
Hradečný: Je obecně známo, že padesát let komunismu zdevastovalo vesnici hrozným způsobem. Mimo jiné tím, že až na výjimky ztratila vesnický charakter. Tam, kde si ho dokázala podržet, nedělá zeleň žádný problém, protože od prvopočátku byla a je přirozenou součástí vesnice - zahrad, veřejných prostranství, poutních míst, křížových cest, božích muk, drobné architektury. Na návsích se nesetkáte s nějakým složitě komponovaným stromořadím, ale skupina stromů tu vždy je a byla.
Hájek: Špatné je, když je vzhled vesnice zničen nějakým "malým" obchodním domem a východisko se hledá v tom, že se před tuto budovu vysadí skupina stromů. Tím ale problém nezmizí. Správné by bylo nevhodně postavený objekt odstranit, řešit situaci třeba bolestnějším a nákladnějším způsobem hned od začátku a nevršit chyby na sebe, neschovávat se za stromy.
