Jihočeská vesnička Holašovice, součást obce Jankov, je zapsána na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Jak tuto skutečnost vnímá Jan Jílek, starosta obce a jak její obyvatelé?
Žije se vám v tak slavné vesnici příjemněji, než kdyby byla "obyčejnou" obcí?
Zápisem na seznam světového a kulturního dědictví UNESCO v prosinci 1998 se u nás život změnil, ale nikoli celkově. Holašovice zůstaly živou vesnicí, pouze turistů a problémů přibylo. Budu hodně kritický. Za dosavadních sedm let se nepodařilo ve spolupráci s příslušnými institucemi a Ministerstvem kultury ČR sestavit a aplikovat koncepční program v péči o tuto památku kulturního dědictví českého národa. Nejde pouze o finanční stránku, ale i o logistiku, turistiku, služby, podporu podnikání v městské památkové rezervaci (MPR) apod.
Žádné přímé výhody, jak si mnozí mylně představují, nám tedy neplynou. Spíše povinnosti, které v podmínkách malé obce je v mnoha případech poměrně obtížné aplikovat. Ať již jde o výstavbu rodinných domků, tzn. oživení vesnice, či o komplikovanost stavebních zásahů do památkových objektů. Obec má problém například vyasfaltovat silnici či porazit nežádoucí strom. Řekl bych, že obyvatelé si již se skřípěním zubů na život ve vesnici po zápisu na seznam UNESCO zvykli. Nyní je potřeba již aplikací rozumných pravidel a opatření začít život v této vesnici zlepšovat a našim obyvatelům jednoznačně ukázat a vyčíslit přínosy této světové výsady. Doposud se to nepodařilo. Troufnu si tvrdit, že ani naši malí podnikatelé na tom nijak neprofitují.
Kolik turistů ročně zavítá do Holašovic? Co jim kromě pohledu na barokní selské domy můžete nabídnout?
Naše Infocentrum ročně navštíví asi 14 tisíc turistů. Když k nim připočteme 13 tisíc účastníků už tradičního dvoudenního staročeského jarmarku Selské slavnosti a ještě další návštěvníky, pak se dostáváme až na číslo 60 tisíc. Bohužel ve stávající podobě "unescová" obec nemůže lidem nabídnout více než prohlídku Holašovic, návštěvu Infocentra a stálé soukromé expozice staročeského dvora v č. p. 5. Máme také své propagační materiály, webové stránky a významnou marketingovou akci - už zmíněné Selské slavnosti.
Nicméně větší propagaci ve světě si slibujeme od evropského projektu v hodnotě zhruba 12 miliónů korun, který zastřešuje sdružení České dědictví UNESCO, v jehož rámci by se měly všechny památky a města na seznamu UNESCO včetně Holašovic představovat společně. Navíc budeme usilovat o zpracování společné koncepce osvětové a vzdělávací činnosti památek UNESCO a prosazení našich společných zájmů do legislativní podoby.
Jste neuvolněným starostou a zároveň manažerem v jedné společnosti. V čem se odlišuje řízení ve firmě od řízení obce? Myslíte si, že starosta by měl být spíše profesionálním manažerem než voleným zastupitelem?
Řídit obec je velmi náročné především časově. Důležitý je přitom důraz jak na dobrý management timing, tak na získávání kontaktů z komunální a veřejnoprávní sféry a zejména dobrá znalost poměrů a vztahů v místním prostředí. Domnívám se, že se mi celkem daří skloubit mé dosavadní zkušenosti s řízením lidských zdrojů ve firmě s řízením obecních záležitostí. I když pouze v přeneseném slova smyslu. Nelze totiž spojovat řízení týmu, který má splnit jeden stanovený cíl či vyřešit konkrétní úkol s potřebami, požadavky, vnímáním či chápáním 380 trvale žijících obyvatel našich obcí. Musíte vnímat a chápat, že jste ve volbách dostal důvěru spolurozhodovat o dění v obci, jejím dalším směřování, rozvoji a růstu a počítat s tím, že vaše rozhodnutí bude i třeba předmětem kritiky a nesouhlasu.
To znamená, že starosta by měl být ve své podstatě manažerem. Ovšem s tím, že musí umět přijímat rozhodnutí, delegovat určité pravomoci v místě, případně svá rozhodnutí umět zdůvodnit a nést za ně určitou zodpovědnost. I když v mnoha případech nerozhoduje sám, ale prostřednictvím zastupitelstva.
Budete kandidovat v letošních komunálních volbách? Přemýšlel jste už o tom, čím byste chtěl zapůsobit na své voliče?
Je ještě příliš brzo na tuto otázku odpovídat. Výhodou je, že na vesnici se dá vycítit, zda vás lidé respektují, či nikoli a zda máte jejich podporu. Voliči si musejí sami udělat úsudek o mojí práci a jejím přínosu pro obec. Nikdy se nebudu vymlouvat, že jsem měl na věci, které jsem chtěl udělat, málo času. Vím, že pro obě obce je do budoucna nutností, aby měly uvolněného starostu, který se bude věnovat pouze příslušným problémům.
Nejsem příznivcem planých předvolebních slibů a podávání volebního guláše v místních hospodách. Ono na vesnici je potřeba mnohdy přímo v rozpočtovém období při napnutém rozpočtu měnit priority podle potřeby, a tudíž nelze někdy naplnit veškeré plánované či předesílané aktivity. Dá se říci, že volič je tím nejlepším soudcem.
