Obce se stále častěji obávají o své příjmy. Většinou však neumí řešit své finance koncepčně a s nadhledem a stávají se snadnou kořistí různých bankovních lobbistů a rádoby poradců, kteří jsou nositeli jednoho finančního nástroje, zájem obcí je jim lhostejný a starají se pouze o své provize.
Jsem zcela přesvědčen o tom, že ještě více než stagnace či poklesu svých příjmů by se obce měly obávat jiného rizika. Kardinální finanční otázkou současnosti se totiž stává ochrana hodnoty peněz do budoucna.
Co tedy ohrožuje hodnotu financí?
INFLACE, FIXACE ÚVĚRŮ A FANTASMAGORICKÉ »HURÁAKCE«
Riziko inflace jako jistého a trvalého hráče. Hodnotu peněz sráží inflace řádově o 3,5 % ročně (podle Českého statistického úřadu inflace za rok 2012 činila 3,3 %). Během uplynulých 16 let byla průměrná inflace v ČR celkem 3,48 %. Obce přitom (stejně jako domácnosti) ukládají peníze na účty, kde mají »jistotu ztráty z inflace« a ještě bance platí poplatky. Jestliže obec například po dobu deseti let šetří 2 mil. Kč ročně, při průměrné inflaci na konci tohoto období nemá 20 mil. Kč, nýbrž jen 16,5 mil. Kč. Během těchto deseti let inflace pohltí 17 % hodnoty úspor, ztráta reálné hodnoty úspor tedy činí 3,5 mil. Kč. Šetří-li si lidé na důchod - nebo obce na investice apod., jakékoliv zhodnocení úspor pod úroveň 3,5 % znamená ztrátu. Uvědomme si, že inflace během příštích 20 let pohltí třetinu všech úspor!
Za ekonomické stagnace inflaci živí hlavně špatné hospodaření státu. To on zvedá daně a zdražuje tím vše, ve snaze zalepit své díry v rozpočtu a naplnit břicha veřejných dodavatelů, kteří za odměnu plní pokladny politických stran a činitelů.
Riziko bankrotářů a měnová rizika. Tento stát lidem například slibuje nereálné garance, ale sám je ohrožen bankrotem či přinejmenším velmi vážnými finančními problémy už během příštích deseti let. Jen deficity stále přesahují 100 mld. Kč ročně. Za tuto sumu lze pořídit 100 tisíc nových nejdražších superbů v plné výbavě či 200 tisíc octavií nebo mírně ojetých mercedesů řady E v kůži a s automatickou převodovkou! Málokdo si tento rozsah veřejného zadlužování uvědomuje, ale koruna, potažmo veřejné finance, je ohrožena podobně jako některé bankrotující státy EU. Za této situace je reálné, že koruna bude do 20 let bezcenná a euro bude zažívat stále tanečky kolem stabilizace a hádky států, kdo za co může. Zajímavé je, že na Kypru i v Řecku byly zabaveny právě zůstatky na účtech, ale kapitálové nástroje (vyjma dluhopisů zmíněných států) - tedy třeba akcie a kapitálový majetek zůstávají. Opět jsou u nás nejvíce ohroženy účty, z dlouhodobého hlediska zejména korunové.
Vybraná rizika finančních chyb obcí. První a největší finanční chybou, s níž se v období krize a stagnace ekonomiky u obcí setkávám, je fixace úvěrů. Nejhorší formou je tzv. hedging a další úrokový SWAP. Jeho cílem je výměna fixní a pohyblivé úrokové sazby, přičemž platby probíhají v pravidelných intervalech. Jedna strana (banka) platí pohyblivou, druhá strana (obec) fixní sazbu. Pohyblivou sazbu a riziko si vezme na sebe banka - a vydělává, obec to platí tím, že má o zhruba 1-4 % vyšší úrok, než by platila u pohyblivé sazby (záleží na rizicích, doba splácení, výše úvěru apod.). Obec tak zaplatí o mnoho set tisíc a města o mnoho milionů korun více na úrocích. Přitom riziko výkyvů úroků sice existuje, ale nevidím jediný důvod, proč by obec toto riziko neměla podstoupit stejně tak, jako to dělá banka. Banka si to nechá vždy zaplatit a vydělá. Problém je, že bohužel ve většině případů obec nemůže úvěr předčasně splatit a stává se vazalem banky.
Obce se dopouštějí i další chyby. Ta však už není finanční, nýbrž věcná. O co jde? Podstatou obce je co nejlépe zabezpečovat základní potřeby svých obyvatel - zajistit odpadové hospodářství, postarat se o bezpečnost a pořádek v ulicích, zabezpečovat fungování škol, mít na starosti místní komunikace, veřejné osvětlení apod. Jenže v některých obcích, hlavně v bohatších městech, si připadám jako na návštěvě u kouzelného dědečka. Radnice v různých průzkumech zjišťují, co si občané přejí. je jistě v pořádku, aby vedení měst a obcí znala názory a požadavky veřejnosti. Jenže někteří lidé mají bujnou fantazii a přejí si mít aquacentrum s fontánkami, velkolepé sportoviště či honosné kulturní centrum. Nadneseně řečeno, deset lidí s fantazií si v desetitisícovém městě přeje uskutečnit projekty, které by možná byly i nad možnosti leckteré krajské metropole. Leč otcové města se «přání lidu« podvolí (ostatně pro řadu z nich je svůdná představa zanechat po sobě »pomník«) a hurá, jde se do toho! Ať to stojí, co to stojí!
NEBUĎME SNĚHOVOU VLOČKOU!
V naší zemi se až příliš dobře daří různým rádoby »fondům« a z peněz daňových poplatníků je dokonce placena už i reklama na nástroje zvané »pilíře« důchodové reformy. Ale Den daňové svobody, od něhož daňoví poplatníci už nevydělávají na pokrytí výdajů vlády, vládních a veřejných institucí, ale začínají vydělávat sami pro sebe, u nás letos připadne až na 11. červen. Lidé jsou odíráni a přihlouplé reklamy velkých gigantů to podporují. Revoluce poplatků a nástrojů finančního trhu na Česko teprve čeká. Mnoho lidí a obcí se však nejprve bohužel pořádně spálí.
Nechceme-li se spálit, učme se a dívejme dále než do Horní Lhoty, Brna či Prahy. To píšu s úctou a uznáním mnoha nejrůznějším »Lhotám« i řadě velkých měst s osvícenými vedeními. Ale píšu to také s vírou, že prohlédneme a nebudeme dlouho zemí, kde nejvíce vydělávají hoštapleři zahrnovaní dotacemi nebo předražené oligopoly s podporou politiků v zádech. Těch politiků, kteří jsou ve svých znalostech a schopnostech stejně křehcí jako sněhová vločka.
Nebuďme vločkou!
LUDĚK TESAŘ
www.cityfinance.cz
