Více než sedmdesát nominací zaslala veřejnost v České republice do soutěže Big Brother Awards (Ceny Velkého bratra). Příklady největších narušitelů soukromí občanů, jak je vybrala odborná porota, dokazují, že ne vždy jsou informační a komunikační technologie využívány vhodným a korektním způsobem.
Výsledky už čtvrtého ročníku tradičnísoutěže byly vyhlášeny v závěru loňského roku.
JAK SI OBČANÉ SAMI ZAPLATÍ, ABY MOHLI BÝT SLEDOVÁNI
Za největšího úředního slídila porota označila Magistrát hl. m. Prahy za projekt Opencard. Víceúčelovou čipovou Kartu Pražana lze totiž získat pouze proti předložení občanského průkazu a udělení souhlasu se zpracováním osobních údajů. Tato karta má přitom do dvou let nahradit všechny časové kupony v pražské městské hromadné dopravě. Využívání služeb pražské MHD tak prakticky pro obyvatele a návštěvníky hlavního města přestane být anonymní. Ruku v ruce s plány Dopravního podniku na zavedení turniketů v metru totiž nutně dojde k plošnému sledování pohybu všech cestujících. Podobná situace je s placením parkovného. O neúspěšný a drahý projekt Pražané nejevili zájem do té doby, než byli k pořízení karet přinuceni zrušením papírových kuponů.
Organizace Iuridicum Remedium již v začátku projektu na kartách odhalila nezabezpečené osobní údaje, které byly po počá- teční bagatelizaci problému částečně odstraněny. Anonymní varianta karty však dosud neexistuje, ačkoliv vznikla petice za její zavedení a při několika jednáních mezi sdružením Iuridicum Remedium a zástupci projektu Opencard bylo nevládní organizací opakovaně navrženo schůdné řešení. Realizátoři kontroverzního projektu přitom nejsou schopni uspokojivě vysvětlit, proč musí být karta vydávána na jméno, proč musí existovat centrální evidence držitelů karty, ani proč údajně oddělené databáze zpracovává jedna a táž akciová společnost, která byla jediným účastníkem výběrového řízení. Pražané jsou tak stavěni před volbu, zda se svého soukromí vzdát, nebo si za ně začít připlácet.
NOVÁ TECHNOLOGIE, ALE TAKÉ NOVÁ RIZIKA
Cenu v kategorii Nebezpečná nová technologie získaly elektronické viněty pro placení dálničních poplatků. Elektronické viněty umožňují sledování pohybu konkrétního vozidla tím, že vysílají směrem ke kontrolnímu stanovišti svůj, vždy stejný a jednoznačný identifikátor. Plán na zavedení vinět místo papírových dálničních známek je prvním krokem k uplatnění mýtného pro osobní automobily na českých dálnicích. I přes ujištění ministerstva dopravy o anonymitě celého systému nebyl dosud zveřejněn způsob ani záruky zajištění tohoto požadavku.
Kromě záruky anonymity zůstává nevyjasněna řada dalších problémů, jako je třeba vztah elektronických vinět ke kontrolním stanovištím umožňujícím rozpoznání registrační značky vozidla, použití systému k úsekovému měření rychlosti či případně anonymita versus problém odcizení či rozporování výše mýtného. Celý proces přípravy na zavedení elektronických vinět podle poroty vyvolává dojem, že ochrana soukromí bude zajištěna pouze čestným slovem. Ministerstvo dopravy například přiznává, že systém lze použít k úsekovému měření rychlosti, ale ústy svého mluvčího Karel Hanzelky se dušuje, že se tato možnost nebude využívat a policie nebude mít k takovým údajům přístup. Dosavadní systém dálničních známek přitom v zásadě vyhovuje a soukromí občanů nenarušuje.
EU CHCE POSLAT NA LETIŠTĚ "SVLÉKACÍ" KAMERY
Vítězem kategorie Právní norma Velkého bratra se stal návrh nařízení Evropské komise, které by vůči cestujícím v celé Evropské unii "z důvodů bezpečnosti" zavedlo "virtuální tělesné prohlídky" (jinak též "svlékací kamery"). Návrh Evropské komise počítá s tím, že by se na letištích instalovaly speciální mikrovlnné scannery, které by po vstupu pasažérů do speciálních boxů pomocí elektromagnetických vln vytvořily trojrozměrný obraz jejich nahého těla. Obraz sice (zatím) nemá fotografickou kvalitu, avšak je velmi explicitní co se týče intimních míst či medicínských detailů, jako jsou implantáty či umělé střevní a močové vývody apod. Tento typ kontroly se proto dotýká nejen práva na soukromí cestujících, ale i jejich dalšího základního práva uvedeného v Listině základních práv a svobod, totiž práva na zachování lidské důstojnosti.
Kritiku si návrh zaslouží především za to, že nevylučuje plošné nasazení, které by postihlo miliony zcela nevinných cestujících včetně žen, dětí a seniorů po letištích v celé EU. To vše v situaci, kdy vágní zdůvodnění bezpečností skutečně neobstojí a kdy jsou v zájmu bezpečnosti zaváděny stále nové a často ponižující kontrolní procedury na letištích. Není vůbec zřejmé, jak by bylo s pořízenými akty cestujících nakládáno bezpečnostními složkami, kdy a jak by byly likvidovány a v jakých případech by mohly být použity jinde. Na rozdíl od jiných nominací je však tento slídilský počin zatím jen ve formě varování do budoucna, protože Evropský parlament loni v říjnu návrh na nasazení speciálních mikrovlnných scannerů na letištích zatím pozdržel.
JAROSLAV WINTER
