Suhartův diktátorský režim padl v Indonésii už před 12 roky. Navzdory současným ekonomickým a sociálním problémům, které v zemi nacházejí svůj odraz i v častých demonstracích proti nynějšímu prezidentu Susilo Bambang Yudhoyonoovi, nepanuje po Suhartovi žádná výraznější nostalgie. Zásluhu o to má i decentralizace veřejné správy.
Tu v tomto ostrovním státě s více než 200 miliony obyvatel a největší muslimskou populací na světě zahájili již v roce 1999. Místním vládám a dalším místním orgánům se tak tehdy otevřel prostor pro vlastní aktivitu a rozvoj jednotlivých regionů. Na druhou stranu silné postavení místních samospráv s menší možnosti jejich kontroly ze strany centra posílilo v některých regionech moc místních oligarchů.
Nicméně i přes tyto lokální doprovodné jevy se zdá, že Indonésané jsou se současnou decentralizací veřejné správy vcelku spokojeni.
VOLENÍ GUVERNÉŘI, PRIMÁTOŘI, STAROSTOVÉ I MÍSTNÍ »VŮDCI«
Indonéská republika je rozdělena do 33 provincií (provinsi), z nichž pět (mezi nimi například hlavní město Jakarta s vlastním guvernérem) má zvláštní status. Provincie se dále člení na okresy (kabupaten) a města (kota). Provincie, okresy a města mají své vlastní volené vlády a zastupitelské sbory (dewan perwakilan rakyat daerah). V čele každé provincie stojí přímo volený guvernér, který je spolu se členy zákonodárného sboru provincie volen na období pěti let.
Okresy a města jsou v rámci územní samosprávy postaveny na stejnou úroveň, avšak vždy jsou podřízeny příslušným provinciím. Přesto jim decentralizací veřejné správy byly přiznány vcelku velké pravomoci, kupříkladu při zakládání a provozování veřejných škol a veřejných zdravotních zařízení. Každý okres vede starosta (bupati), město pak primátor (walikota), kteří jsou voleni na pětileté období. Okresy a města se člení do obvodů (kecamatanů). Hlavou obvodu je tzv. camat, jenž za svou činnost odpovídá přímo starostovi. Obvody se dále skládají z vesnic (desa) v čele s voleným vůdcem (kepala desa) a z jakýchsi okrsků (kelurahanů), které jsou spravovány úředníky (lurahy) jmenovanými příslušným camatem, jemuž jsou ze své činnosti odpovědny.
VYSOKÁ AUTONOMIE MÍSTNÍ SAMOSPRÁVY
Vztahy mezi ústřední vládou a okresy/městy jsou od roku 1999 určeny zákonem. Ten reflektoval skutečnost, že volení starostové okresů a primátoři měst nechtěli být podřízeni guvernérům příslušných provincií. Okresy a města navíc nejsou ani v přímé podřízenosti ústřední vládě, vztah mezi nimi a centrální výkonnou mocí byl ustanoven na horizontální úrovni.
Ústřední vládě v Jakartě zůstala od roku 2004 následující agenda: zahraniční politika; obrana (armáda); vnitřní pořádek a bezpečnost; finance; soudnictví; náboženství. Na guvernéra provincie však může být za určitých okolností přenesena působnost místních samospráv nižších stupňů.
SOBĚSTAČNOST NA PRVNÍM MÍSTĚ
O jaké principy se v Indonésii opírá místní samospráva? Jsou to: soběstačnost; vlastní volení představitelé a vlastní aparát; vlastní příjmy opřené zejména o výběr daní a podíl ze zisku využívání místních nerostných i dalších zdrojů; možnost postarat se o obyvatelstvo v daném území i zajistit péči o jeho životní úroveň; prosazování demokracie a rovnoprávnosti občanů; odpovědnost za základní vzdělávání, zdravotní a sociální péči i fungující sociální systém včetně provozu sociálních a dalších veřejných zařízení; plánování rozvoje a efektivní využívání místních zdrojů; péče o životní prostředí, uzdržování místních tradic a kultury; vytváření vzorů a posilování disciplíny apod.
Z tohoto výčtu lze odvodit, jak je místní samospráva financována. S využitím principu soběstačnosti musí spoléhat především na vlastní příjmy, výběr místních daní a podíl na zisku z využití nesmírného nerostného bohatství.
DŮRAZ NA ROZVOJ ZEMĚDĚLSTVÍ
Zvláštní důraz se klade na rozvoj zemědělství a zpracování jeho produkce - daří-li se to, pak se toto úsilí místní samosprávě vrací i ve vyšším výběru místních daní. Ostatně každý venkovský obvod má zvláště silný zemědělský odbor. Ten úzce spolupracuje s družstevním sektorem i jednotlivými zemědělci - ať už třeba při produkci palmového oleje (Indonésie je jeho největším světovým výrobcem a do roku 2020 plánuje zvýšit jeho produkci až na 40 mil. tun ročně), nebo při pěstování kávy (Indonésie je čtvrtým největším producentem této komodity na světě, její pěstování je nejvíce soustředěno na Sumatře). Proškolený aparát učí družstva i jednotlivce správným, moderním zemědělským technikám, zakládání kompostů, v určitých případech (pokud jsou dotace od ústřední vlády) poskytuje sazenice či osivo zdarma, stejně jako anorganické hnojivo.
Stát přitom družstva a jednotlivé malé farmáře zvýhodňuje proti velkým pěstitelům (například více než polovina všech plantáží určených k produkci palmového oleje je v rukou velkých zahraničních firem). Zemědělci tak například za každý metrák anorganického hnojiva typu UREA platí díky dotacím o zhruba 120 tisíc indonéských rupií (přibližně o 12 amerických dolarů) méně.
POMOC NEZISKOVÉHO SEKTORU
Spolupráce je nastolena rovněž s neziskovým a soukromým sektorem. Například jedna česká nezisková organizace v provincii Aceh na Sumatře, kde před pěti lety ničivá tsunami přivodila smrt tisícovkám lidí, učí zemědělce zakládat organický kompost a využívat moderní zemědělské techniky.
Významnou úlohu hraje i organizace Fair Trade Labelling Organisation (FLO), která si vytkla za cíl lepšími obchodními podmínkami chránit drobné výrobce a pěstitele zejména v rozvojových zemích a klade přitom i důraz na ochranu životního prostředí při produkci podporovaných výrobků. »Fairtrade káva« se prodává po světě za zvýšenou cenu a takto vytvořený profit pak náleží zemědělským družstvům a farmářům, kteří kávu vypěstovali. Právě v Acehu produkce kávy pod mezinárodní hlavičkou fair trade získala velkou oblibu.
ALEŠ PACHMANN
autor se v Indonésii už třetím rokem věnuje možnostem využívání alternativních zdrojů energií
Ruční mlýnky a lisy patří k nepostradatelnému vybavení každé soukromé farmy i zemědělského družstva.
Proškolený aparát učí družstva i jednotlivce moder- ním zemědělským technikám, zakládání kompostů apod. »Field School« (na snímku) je v každé vesnici.
FOTO: AUTOR
