Podle čl. 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, je garantem ochrany životů, zdraví a majetkových hodnot stát. Základním principem systému ochrany je především vytváření podmínek pro přípravu na vznik mimořádných...
Podle čl. 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, je garantem ochrany životů, zdraví a majetkových hodnot stát. Základním principem systému ochrany je především vytváření podmínek pro přípravu na vznik mimořádných událostí a krizových situací. Tato příprava kromě jiného představuje přiměřenou informovanost občanů o možném vzniku nebezpečí v místě bydliště a jejich dostatečnou výchovu v oblasti ochrany obyvatelstva.
Poprvé od 30. let minulého století ochranu obyvatelstva1) v ČR upravuje až zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 320/2002 Sb.
Od roku 1990 výrazně poklesla připravenost obyvatelstva k činnostem v období mimořádných situací. Jednou z příčin bylo mj. zrušení tzv. přípravy obyvatelstva k civilní obraně. To nakonec potvrzují i výsledky průzkumu, který se uskutečnil v červenci roku 2002 u reprezentativního vzorku populace (300 respondentů) na území okresu Žďár nad Sázavou. Šetření formou písemných dotazníků zjišťovalo zejména úroveň znalostí v oblasti ochrany obyvatelstva, schopnosti správného jednání při vzniku mimořádné události a zájmu o různé formy edukace.
Nelichotivá čísla
Výsledky výzkumu potvrdily počáteční hypotézu o nízké informovanosti veřejnosti v oblasti ochrany obyvatelstva. Celková průměrná úspěšnost správných odpovědí v testu činila 64,3 %. Nebyla ovlivněna věkem, vzděláním, bydlištěm ani pohlavím. Tento nepříliš lichotivý výsledek je alarmující. Je to zároveň varování, aby se tento problém již řešil, a to podstatně komplexněji než doposud.
Šetření zkoumalo znalosti respondentů jednak o civilní ochraně z 90. let, jednak o "socialistické" civilní obraně a branné výchově (Např. co má obsahovat evakuační zavazadlo, jaká jsou telefonní čísla tísňového volání či pravidla chování při úniku nebezpečných látek, jaký je způsob ochrany dýchacích cest apod.). Četnost správných odpovědí v takto rozdělených dvou skupinách otázek byla propastně rozdílná. Zatímco u druhé skupiny dosahovala úspěšnost správných odpovědí 84,4 %, u první pouze 39,15 % (zde byl navíc velmi slabý výsledek správných odpovědí na otázky ohledně počtu varovných signálů v ČR a znalosti tónu sirény "všeobecné výstrahy"). Jen 22,7 % osob správně odpovědělo, že existuje pouze jeden varovný signál2) a 19,3 % jich nevědělo, jakým tónem se tento signál vyhlašuje.
Zajímavý byl výsledek odpovědí na otázku "Víte, co máte dělat, když uslyšíte varovný signál "všeobecná výstraha?"" Téměř polovina dotazovaných se sice domnívala, že to ví, ale pouze necelých 20 % všech respondentů vědělo, jaký ve skutečnosti má tento varovný signál tón. Jistota, jak se zachovat, se zvyšovala s věkem a více si jsou jisti muži než ženy (Téměř 60 % mužů se domnívá, že ví, co má dělat, naopak u žen je to téměř o třetinu méně.).
Zájem o informace
Jak dále z výzkumu vyplynulo, respondenti projevili vysoký zájem zvýšit si vědomosti. Celkem 83,7 % dotázaných je přesvědčeno, že je pro ně důležité být lépe informováni o činnosti v případě vzniku mimořádné situace. Navíc přičteme-li dalších 12 % respondentů, kteří odpověděli spíše ano, pak v konečném výsledku 95 % dotazovaných odpovědělo kladně.
Na poslední otázku "Co byste podle vašeho názoru uvítal(a) ke zlepšení vaší informovanosti o chování obyvatelstva v případě vzniku mimořádné události?" respondenti přiřazovali své hodnocení dle škály nabízených možností forem vzdělávání. Nejvyšší zájem projevili o edukaci prostřednictvím instruktivně vzdělávacích pořadů ve sdělovacích prostředcích. Více než 60 % dotazované skupiny volilo "rozhodně ano" a 30 % "spíše ano". To je celkem více než 90 % kladných odpovědí.
Na druhou stranu způsob vzdělávání a zvyšování informovanosti veřejnosti formou informačních materiálů rozesílaných poštou vzbudil sice u šetřené skupiny nejmenší zájem ve srovnání s ostatními formami, avšak míra kladných odpovědí nad očekávání přesáhla 30 %. Polovina respondentů vyjádřila "spíše ne" a necelých 14 % volilo odpověď "rozhodně ne". Na 5% hladině významnosti nebyl prokázán vliv žádného ze zkoumaných faktorů.
Analýza tohoto šetření tak potvrdila nejen nízkou úroveň informovanosti veřejnosti, ale i její zájem o zlepšení. Dala zároveň odpověď na to, jakým způsobem a směrem nastavit vhodnou komunikační politiku, která by byla "stravitelná" a efektivně přijímaná jednotlivými cílovými skupinami populace.
Povinnost obce
Hlavní odpovědnost za přípravu obyvatelstva k sebeochraně a vzájemné pomoci při vzniku mimořádných událostí má především obec, která dle příslušných zákonů3) seznamuje právnické a fyzické osoby s charakterem možného ohrožení, s připravenými záchrannými a likvidačními pracemi, ochranou obyvatelstva, krizovými opatřeními a se způsobem jejich provedení. Za tímto účelem organizuje školení. K naplnění zákonných povinností ohledně přípravy a výchovy obyvatelstva může obecní úřad využívat poměrně široké palety public relations forem směrované k různým cílovým skupinám.
Jsou to například přednášky, besedy4), informační kanceláře, semináře, regionální rozhlas a televize (pořady zaměřené na vzdělávání přizpůsobené místním podmínkám), regionální tisk (pravidelné či občasné články, abeceda civilní ochrany apod.), sportovně vzdělávací aktivity (cvičení a soutěžní disciplíny ve spolupráci se složkami Integrovaného záchranného systému) apod.
Poznámky:
1) Ochranou obyvatelstva se dle § 2 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 320/2002 Sb. rozumí plnění úkolů civilní ochrany, zejména varování, evakuace, ukrytí a nouzové přežití obyvatelstva a další opatření k zabezpečení ochrany jeho života, zdraví a majetku.
2) U většiny nesprávných odpovědí se respondenti domnívali, že máme 4 varovné signály. Lidé mají stále ještě v paměti znalosti z předlistopadové branné výchovy a vzdělávání.
3) § 15 odst. 4 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 320/2002 Sb. a §21 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění zákona č. 320/2002 Sb.
4) Z výzkumu vyplynulo, že o tuto formu vzdělávání mají nejvyšší zájem lidé v poproduktivním věku a lidé bydlící v menších obcích.
katedra veřejné správy a regionalistiky
VŠE Praha
