Obnova základní vodohospodářské infrastruktury (vodovodů, kanalizací a ČOV) je jednou z klíčových otázek v rámci hospodářského rozvoje a kvality života ve všech regionech.
Vodohospodářství je kapitálově intenzivní obor, který vyžaduje vysoké investice do budování a obnovy vodohospodářské infrastruktury. Specifická pro Českou republiku je skutečnost, že obnova vodohospodářské infrastruktury neprobíhá v rámci státu jednotně a koordinovaně - a proto existují oblasti, jejichž vodohospodářská infrastruktura je v lepším nebo horším stavu.
VEŘEJNÉ ZDROJE
Z veřejných zdrojů, využívaných pro investice do vodohospodářství, lze zmínit zejména zdroje z evropských fondů, např. z Programu rozvoje venkova, financovaného z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD), státního rozpočtu, ale i zdroje z rozpočtů krajů, měst a obcí. Z veřejných zdrojů se dnes financuje prakticky jen vodohospodářská infrastruktura ve vlastnictví municipalit či ve vlastnictví municipalitami ovládaných právnických osob. Konkrétní podobou jsou dotace - sice nenávratné, ale se zátěží v podobě související administrativy a formalismu při kontrolách plnění dotačních podmínek, což může vést až k povinnosti vrátit celou dotaci a ještě zaplatit sankce.
Z těchto důvodů, ale i kvůli nedostatku veřejných prostředků si municipality poslední dobou často vypomáhají úvěrovými zdroji. Děje se to v kombinaci s prostředky privátních subjektů či právnických osob ovládaných municipalitami, které získávají formou PPP (Public Private Partnership) projektů realizovaných s těmito osobami. PPP projekty, jakožto společné projekty municipalit a privátních subjektů, mohou mít různé podoby, např. pronájem, odložený prodej apod.
PRONÁJEM
Základní formou vodohospodářských PPP projektů je pronájem infrastruktury vlastněné municipalitami privátním subjektům nebo právnickým osobám ovládaným municipalitami. Pronájem se obvykle realizuje na základě koncesní smlouvy nebo smlouvy o pronájmu a provozování vodovodů či kanalizací. Příjmem municipalit je v tomto pří-padě nájemné, z něhož hradí zejména své úvěrové zdroje získané pro účely financová-ní výstavby vodohospodářské infrastruktury. Municipalita se pak jako vlastník vodohospodářské infrastruktury musí rovněž starat o její obnovu a opravy, pokud tato povinnost ne-byla přenesena na ná-jemce/provozovatele.
ODLOŽENÝ PRODEJ
Druhou častou formou PPP projektů je prodej vodohospodářské infrastruktury privátním subjektům či právnickým osobám ovládaným municipalitami, realizovaný obvykle na základě smlouvy o budoucí kupní smlouvě, a to v kombinaci s koncesní smlouvou, či smlouvou o pronájmu a provozování vodohospodářské infrastruktury. V těchto případech je obvykle budoucím kupujícím zálohově placena budoucí kupní cena. Vodohospodářská společnost municipalitě poskytne zálohu na budoucí kupní cenu infrastruktury. Municipalita takto získané finance použije na částečnou úhradu výdajů spojených s výstavbou infrastruktury, případně je doplní o další získané prostředky (úvěry, dotace apod.). Po sjednané době pak provede samotný prodej tohoto infrastrukturního majetku dané vodohospodářské společnosti, která započte proti kupní ceně již uhrazenou zálohu.
NEPENĚŽITÝ VKLAD
Nepeněžitý vklad vodohospodářské infrastruktury bývá realizován obvykle jako vklad do základního kapitálu privátně vlastněných právnických osob či právnických osob ovládaných municipalitami, případně lze uvažovat i o vkladu do kapitálových fondů. Municipality se tímto krokem stanou plnoprávným společníkem vodohospodářské společnosti. Někdy dochází k následnému prodeji získaného podílu majoritnímu vlastníkovi, což municipalitě umožní jednorázově získat příjem do svého rozpočtu. Nedojde-li k prodeji podílu, podíl na zisku vodohospodářské společnosti může být pravidelným příjmem rozpočtu.
Naproti tomu právnické osoby výše uvedenými nepeněžními vklady municipalit nabývají nový infrastrukturní majetek. Cílovým stavem je obvykle sjednocení vlastnictví vodohospodářské společnosti v lokalitách příslušných municipalit.
PRODEJ
Jestliže koupě majetku od municipality byla financována úvěrem či půjčkou, musí vodohospodářská společnost vytvářet zdroje na splácení úvěrů a půjček a platby úroků. Obdobná situace je také v případě koupě podílu na takové společnosti od municipalit (ať už financované z vlastních zdrojů nebo na dluh). Privátní vlastníci vodohospodářské infrastruktury, tj. osoby ovládané většinou jinými než českými veřejnoprávními subjekty, jsou při budování a obnově vodohospodářské infrastruktury odkázány na vlastní zdroje, a to zejména zdroje tvořené z odpisů a zisku, případně již zmíněné úvěrové zdroje. Jako podnikatelské subjekty musí pro své vlastníky zajistit i určitou úroveň zhodnocení jimi vložených prostředků. Obvykle tedy vytvářejí vyšší zisky než veřejnoprávní vlastníci či osoby jimi ovládané. Z těchto zisků jsou tak nepřímo financovány obecně prospěšné projekty, které municipality v minulosti realizovaly z prostředků získaných z prodeje podílů na vodohospodářských společnostech.
ZÁVĚREM
Průměrná životnost vodohospodářské infrastruktury je mezi 50 až 60 lety. Rychlost její obnovy je však často nedostatečná, přičemž právě vysoké náklady na její obnovu se přímo promítají do ceny vodného a stočného. Nebude-li docházet k její obnově, zákonitě porostou náklady na opravy a údržbu. Podpora ze státního rozpočtu, rozpočtů municipalit či jiná veřejná podpora budou v příštích letech spíše klesat. Lze tedy bohužel očekávat růst ceny vodného a stočného, a to bez ohledu na způsob financování a formu vlastnictví.
JIŘÍ HLAVÁČ
partner TPA Horwath
JIŘÍ SLAVKOVSKÝ
senior manažer TPA Horwath
Jiří Hlaváč je specialistou na oceňování, strukturování transakcí, due diligence, projekty fúzí a restrukturalizace.
FOTO: ARCHIV TPA HORWATH
Jiří Slavkovský se věnuje mj. restrukturalizacím, fúzím a účetním a daňovým souvislostem přeměn společností.
FOTO: ARCHIV TPA HORWATH
