Česká inspekce životního prostředí již řadu měsíců věnuje zvláštní pozornost nakládání s nebezpečnými odpady na autovrakovištích na celém území ČR. Kontroly ukázaly, že provoz některých autovrakovišť představuje pro životní prostředí vážný problém.
Kontrolám České inspekce životního prostředí (dále jen inspekce) podléhají provozovny se statutem autovrakovišť, ale také autoopravny a autobazary, kde jsou vraky uskladněny. Cílem je především získat přehled o způsobu podnikání kontrolovaných subjektů při nakládání s autovraky, o plnění povinností při nakládání s autovraky ve vazbě na platnou legislativu, a monitorovat úroveň zabezpečení autovrakovišť s ohledem na životní prostředí. V roce 2002 inspekce uskutečnila 65 kontrol autovrakovišť, od ledna do prosince 2003 již 89.
NEJČASTĚJŠÍ NEDOSTATKY
Kontrolované subjekty uváděly v živnostenském listu, koncesní listině, případně v obchodním rejstříku většinou více předmětů podnikání. V roce 2002 pouze jeden z 65 kontrolovaných subjektů uvedl v živnostenském listě jako předmět podnikání provoz autovrakoviště. Převážná část jich neměla předmět podnikání v živnostenském listě nebo ve výpisu z obchodního rejstříku zaměřen na nakládání s odpady. V celkem 41 procentech případů bylo nakládání s odpady spojeno s provozem autobazaru, to znamená s koupí za účelem dalšího prodeje, v 11 procentech šlo o autoopravny.
Z výsledků kontrol přejímání autovraků a způsobu nakládání s odpadními olejovými náplněmi vyplývá, že hlavním cílem kontrolovaných subjektů je obstarávání použitelných náhradních dílů a jejich prodej. Obvykle je vrak současně zbaven náplní a dalších nebezpečných odpadů a zbytek provozovatel přenechá šrotařské firmě. Použitelné náhradní díly demontují převážně pracovníci kontrolovaného subjektu. Inspekce zjistila i ojedinělé případy, kdy si zákazníci sami ze skladovaných autovraků vymontovali požadované náhradní díly.
V některých lokalitách se stav proti roku 2002 zlepšil, v jiných nikoliv. Nejčastěji zjištěným pochybením provozovatelů autovrakovišť bylo, že neměli souhlas krajských úřadů s nakládáním s nebezpečnými odpady. Ve většině případů, kdy byl porušen zákon, chyběl souhlas příslušného krajského úřadu podle §14 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a provozování zařízení ke sběru, výkupu, využívání a odstraňování odpadů. Provozovatelé se často mylně domnívali, že jim postačuje souhlas k provozování vydaný v minulosti bývalým okresním úřadem. Na vrakovištích docházelo k úniku nebezpečných tekutin a vraky se nacházely na propustné, nezpevněné ploše bez jímky. V průběhu kontrol se vyskytly i ojedinělé snahy vyhnout se kontrole například tím, že majitel autovrakoviště neumožnil pracovníkům inspekce vstup do objektu. V těchto případech postupovala inspektoři ve spolupráci s Policií ČR.
Pracovníci inspekce nejsou ze zákona oprávněni sdělovat podrobnosti o zjištěných případech do doby, než bude správní řízení ukončeno. Proto jen obecně: Výsledkem 89 kontrol uskutečněných v roce 2003 je zahájení správního řízení v 59 procentech případů. Ve čtyřech procentech bylo uloženo nápravné opatření, některé případy orgány ještě došetřují. Pouze u 34 procent případů nebyl porušen zákon.
KONKRÉTNÍ PŘÍKLADY
V Praze inspektoři kontrolovali devět autovrakovišť a se všemi bylo zahájeno správní řízení. Na Ostravsku zase z devíti provozovatelů autovrakovišť neporušili zákon tři, stejně jako na Plzeňsku. V Brně nebyl zákon porušen v pěti z osmi případů. Vše v pořádku měli v provozovně Sběrných surovin na Liberecku - inspektoři tam našli halu, rošt a pod ním nepropustnou podlahu a jímku. Na Plzeňsku zase byla na jednom autovrakovišti auta položena na bok bez vyčerpání provozních kapalin. Mezi autovraky se nacházely další odložené předměty a spotřebiče, například chladničky či ledničky a některá autovrakoviště byla takto provozována nejen na soukromých pozemcích, ale i na pozemcích obce. Na Havlíčkobrodsku inspektoři nalezli na jednom autovrakovišti vedle vraků aut také plasty, fólie, kovové obaly, sběrné sklo, papíry a další sběr.
Co neukázněné provozovatele autovrakovišť může čekat? Maximální možná sankce například za neposkytnutí informací je 300 tisíc korun, za provoz autovrakoviště bez povolení jeden milión korun a za ohrožení životního prostředí až 10 miliónů korun. Pokuta však není pro pracovníky inspekce cílem. Chtějí jen, aby si provozovatelé autovrakovišť uvědomili, že dodržování předpisů je lacinější. /kž/
